Chytrý špičkový marketing.
view counter

Cesta na Nový Zéland

 

 

Dáda jako "čerstvý" absolvent Univerzity Pardubice, cestovatel, feratista a bývalý atlet, doprovázený Kačenkou, která momentálně již jeden rok pracuje v Brně jako sociální pracovnice, má ráda cestování,sport, zábavu, přátelé, rodinu a nakupování.

 


Zájmy

David: cestování, lyžování, feraty, šnorchlování, Kačenka :-)
Kačenka: cestování, turistika, móda, kosmetika, kamarádi, rodina.

 

Vycestovat na Nový Zéland jsme se rozhodli teprve nedávno, neměli jsme v plánu odjet tak daleko od všech našich blízkých, ale nakonec nás tato země přilákala natolik, že jsme byli schopni naši cestu během třech měsíců naplánovat a vše zorganizovat tak, abychom mohli 30. března odletět. Již na konci našich vysokoškolských studiích nás lákalo se vydat někam za hranice všedních dnů, ale potřebovali jsme dostudovat a našetřit alespoň základní finanční prostředky.

 

 

AKTUÁLNĚ Z CESTY

                                                                                                                                                                                                                                           


Cooks Islands

 

 



10.06
Do Aucklandu dorážíme o hodinku dříve, než máme zaplacené parkovné, zastavujeme tedy na vyhlídce u letiště a pozorujeme přistávání jiných letadel. Po 16.hodině přijíždíme na letiště, bereme zavazadla a jdeme k odbavení. Máme trochu obavy z váhy našeho zavazadla, přeci jen je o něco teší, jak se nám zdá. Naše obavy se potvrzují, jelikož na odbavovacím páse nám naskakuje váha 28,5 kg místo povolených 23. Nic si z toho neděláme, krosnu odnášíme stranou a vyndáváme některé potraviny. Na druhý pokus váha ukazuje 22,6 což je přijatelné a náš batůžek putuje na palubu letadla směr Rarotonga.
Kačenka ještě navštěvuje pár obchůdku a kolem 18.00 se přesouváme i my na palubu letadla. Let by měl trvat 3h a 10 minut a již nyní se těšíme na přistání. Přeci jen létání nepatří mezi mé oblíbené aktivity. Přelétáme datovou hranici a prožíváme stejný den po druhé za sebou. Na Rarotongu přilétáme po půlnoci místního času s datem 11.06., dáme si ho tedy ještě jednou J a už nyní víme, že tolik jsme toho v jeden den ještě nestihli.
Na letišti nás odbaví velmi rychle, jde jen o formalitu a za doprovodu zpěvu jednoho z domorodců se přesouváme k východu kde nás čeká Paul u kterého máme domluvené na další 4 noci ubytování. Naskládáme věci do dodávky a přesouváme se zhruba 8km od letiště do našeho zahradního bungalovu. Jsme celkem unaveni, takže dáváme sprchu a jdeme ihned spát, abychom mohli ráno co nejdříve vyrazit prozkoumat okolí.
 
11.06.
Po probuzení nevíme kolik je přesně hodin, jelikož sami netušíme, jak se tu mění čas. Hned vedle nás v bungalovu je ubytovaný další pár, který se s námi dává do řeči, zjišťujeme, že jsou z Kanady, ale narodili se v Rumunsku, jsou tu pouze na dovolené a vypadají moc mile. Podle nich si konečně můžeme seřídit hodinky na správný čas.  Posnídáme na terásce, kterou máme před bungalovem, převlékneme se a vyrážíme do officu za Paulem, abychom mu zaplatili ubytování a domluvili se sním, jak je to s půjčením skútru. Řekl, že musíme mít řidičkou licenci pro cookovy ostrovy, kterou vydává místní policie. U Paula vše vyřizujeme a rozhodujeme se, že nasedneme do autobusu, který má za chvíli projíždět a svezeme se do hlavního města. Autobus vyjíždí s Avaruy každou celou hodinu po směru hodinových ručiček a každou půl hodinu proti směru a zastavuje i na mávnutí. Kupujeme si rovnou lístek na deset jízd, vyjde totiž nejlevněji. Zhruba po 15 minutách přijíždíme do městečka, kde se konečně začíná něco dít. Prozkoumáváme celé centrum, nakupujeme v místním supermarketu a kolem jedenácté hodiny se chystáme na návrat, jelikož sluníčko už začíná pěkně připalovat. Stavujeme se ještě pro fish end chips, které si bereme sebou k obědu a pospícháme na autobus, který má každou chvíli odjíždět. Stihli jsme ho na poslední chvíli, ale ihned zjišťujeme, že nejede správným směrem, tudíž si musíme objet téměř celý ostrov. Vychutnáváme si tedy jízdu autobusem a pozorujeme cvrkot na celém ostrově. Rarotonga má po obvodu délku 32 km, takže ani né po 30 minutách nás řidič vysazuje u našich bungalovů. Po obědě se převlékáme do plavek a konečně míříme na pláž. Moře je krásně azurové, teplé a plné korálů. Kačenka si stěžuje, že by mohlo být tepleji, fouká dnes docela studený vítr. Zbytek dne trávíme na pláži odpočinkem a šnorchlováním.
 
12.06
Vstáváme o půl 9, rychle se chystáme, protože dnes máme v plánu objet celý ostrov na kole. Půjčovna kol je nedaleko a tak za chvíli vyrážíme. Trasa vede po pobřeží a tak nám na celých 32 km stačí jeden rychlostní převod :-). Zastavujeme kde se dá a koupeme se. V polovině trasy přijíždíme k Muri beach, kde jsme plánovali zůstat 3 noci po návratu z Aitutaki, lokalita se nám ale moc nezamlouvá a tak se kanceláři vyhýbáme obloukem. Další zastávkou je již známe hlavní město, kde využívám prázdné policejní stanice a vyřizuji si řidičák za 20 NZD. Od teď už asi budeme používat skůtr, jako většina domorodců a turistů tady. Z kola nás totiž pěkně bolí zadek a půjčení vychází skoro na stejné peníze. Město máme projíte v okamžiku a pokračujeme směrem k našemu ubytování, zastavujeme se u letiště a z cela náhodně vidíme z pláže přistávat letadlo jen několik metrů nad námi. Už nám chybí necelých 8 km do cíle a tak zanedlouho parkujeme kola před bungalovem. Po krátkém občerstvení se jdeme vykoupat na pláž a pozorovat západ slunce.
 
13.06
Dnes máme v plánu vyrazit na místní trek do buše, který vede na  Te Rua Manga 413 m nad mořem.
 


Balíme batůžek a míříme po deváté hodině na autobus, který nás zaveze do Avarui, odkud stezka začíná. Nejdříve procházíme odlehlou částí města a poté se napojujeme na úzkou silničku v divočině. Dáda si užívá lián, palem a všeho možného co se dá fotit. Na vrchol dorazíme po dvou hodinách, nasvačíme se a napojujeme se na cestu, která míří přes další půlku ostrova. Hodně lidí se vrací po stejné cestě na zpět do Avaru (a ví proč :-) ), ale my chceme přejít celý ostrov a vrátit se zpátky po pláži do bungalovu. Zjišťujeme že cesta nám dává docela zabrat, jelikož je hodně blátivá, mokrá a klouže. Překračujeme každou chvíli řeku, přeskakujeme mokré kameny a po hodince chůze nás opouštějí síly. Naneštěstí za nedlouho přichází z dálky křik lidí, kteří se koupou u nedalekého vodopádu a my víme, že jsme zachráněni a brzy se napojíme na lepší cestu. Po celou dobu je neuvěřitelné dusno a my se nemůžeme dočkat, až se z chladíme v moři. Přicházíme ale k vodopádu, kde je možnost se vykoupat, takže Dáda neváhá a hned zkouší jeho teplotu. Já si počkám raději na moře. Všude tu jsou hejna komárů, tak Dádu popoháním, a po chvíli už zase pokračujeme dál. Zastavujeme u první pláže, vyzouváme tenisky a pokračujeme dál směr náš bungalov další 4 km po pláži. Zastavujeme se ještě v místním obchůdku pro piva a těstoviny. Zbytek dne jsme strávili u bungalovu odpočinkem a prohlížením fotek. Místní paní nám donesla banány a papaju, tak jsme měli dezert po naší večeři. Sami jsme si na treku natrhali limetky, ale po rozkrojení jsme zjistili, že je to zvláštní druh pomeranče, který nechutná vůbec špatně.  Večer je dusno neúnosné, začíná pršet a tak usínáme se všemi okenicemi otevřenými a konečně se i večer trochu zapotíme.
Pro více fotek ....Rarotonga



14.06.
 
 
Dnešní den je trochu nabourán přeletem na sousední ostrov Aitutaki, který je vzdálen 220 km severně od Rarotongy. Musíme tedy začít balit a do 11 opustit náš zahradní bungalov. Ještě jdeme rychle na pláž užít posledního, šnorchlování ale ne na dlouho, protože let na Aitutaki trvá 50 min. Naneštěstí se k nám připojují dva místní psi a doprovázejí nás až na pláž. Je to celkem nepříjemné, ale zbavit se jich nedá, musíme tedy přetrpět jejich společnost. V 11 se přesouváme z místa našeho ubytování k Paulovi, kde odevzdáváme klíč a čekáme na autobus. čekání vyplňujeme lenošením pod palmami. Jen musíme dávat pozor na padající kokosy a to jsme si říkali od čeho mají místní rozbité čelní skla. S předstihem odjíždíme na letiště s tím, že zbytek času strávíme na internetu, abychom přidali nové příspěvky na blog. Náš plán narazil, když jsme zjistili že wifi není free. Po dvou hodinách na letišti přišla doba chek – inu.
Odbavení zavazadla probíhá bez problémů a my se chystáme na palubu. I na tak malém letišti jako je na Rarotonze volíme špatnou bránu a míříme k mezinárodnímu terminálu. Kde zrovna probíhá odbavení cestujících letících na Tahati. My následujeme většinu, ale před rentgenem nás zastavují a posílají zpět k domácímu terminálu. Vnitrostátní bránu otevírájí 10 min před plánovaným odletem, a my nastupujeme do letadla jako do autobusu bez jakékoliv kontroly.
Model letadla je Saab, je pro 30 cestujících a je vyrobeno ve Švédsku sděluje nám Vio z Canady, od kterého se dozvídáme, že je dělá copilota, neuvěřitelné. Kačenka mně říká, že se tedy letu bát nemusím, že nás když tak Vio zachrání. Let byl fantastický absolutně klidnej a před přistáním se nám naskýtá pohled na celou lagoonu. Nepopsatelný moment. Na letišti nás vítají opět zpěvem a hraním na ukulele. Kačenku jen mrzí, že od Mathiase nedostala květiny na krk, jak to bývá na těchto ostrovech zvykem. Mathias je náš nový domací, u kterého budeme bydlet 7 následujích nocí. Do chatky přijíždíme před pátou. Stíháme ještě šnorchlování a západ slunce. Večer se ještě jdeme podívat na program, který probíhá ve vedlejším komplexu, domorodé tance. Vracíme se a zalézáme pod moskytiéru, jelikož komáři tu řádí opravdu pěkně, jsme celý poštípaní, takže zítra musíme nakoupit repelenty. Dnešní noc strávíme v jiné chatičce, než následující dny, jelikož ta naše je dneska ještě plná. Usínáme tedy ve stromovém bungalovu a ráno se přesuneme do chýše na pláži.
 
15.6
Po snídani si balíme věci a chystáme se tak na přesun do chatky na pláži, rozdíl v ubytování je ten, že tu máme oproti stromovému domečku vetší soukromý. K vodě to máme pouhých 10 metrů. Poté si půjčujeme skútr s tím, že si projedeme celý ostrov. Míříme na letiště, kam 3 x denně dosedá letadlo z Rarotongy, dlouho se nezdržujeme a pokračujeme do zátoky, kde je nádherně tyrkysová voda a pozorujeme soukromý ostrůvek nedaleko toho našeho. Projíždíme kolem plachetnic, kajaků a různých loděk, které si je možné zapůjčit, my ale máme v plánu půjčit si katamarán od Mathiase, takže se o půjčovnu moc nezajímáme. Projíždíme celý ostrůvek a zjišťujeme, že je opravdu malinký, nikde, nikdo, klid, pohoda, občas spadne kokos, občas se po silnici projde slepice, nebo koza, domorodci sedí před svýma domečkama a jen tak lelkují. Já obdivuji místní děti, jelikož jsou opravdu krásný, černý a roztomilí. Všichni místní jsou moc příjemní, každý nám mává a zdraví nás. Navštěvujeme místní supermarket, který je stejně velký jako u nás ta nejmenší večerka a zjišťujeme, že ceny potravin jsou tu ještě vyšší než na Rarotonze,  takže opravdu dost vysoké. Nakupujeme ty nejzákladnější potraviny a míříme směr náš bungalov, abychom se vykoupali a uvařili si oběd. Odpoledne trávíme na pláži šnorchlováním a poleháváním v houpací síti. Na večer se ještě jedeme jednou projet kolem ostrova, zastavujeme se na místním hřišti, kde se sešel snad celý ostrov a pozorujeme s nimi místní basketbalové utkání. Děti si nás hned všímají a ponoukají Davida k zábavě, škádlí ho a tak máme na chvíli o zábavu postaráno. Po chvíli jsou tak rozdivočelí, že raději nasedáme na skútr a ujíždíme před nimi. Večer trávíme na terase pozorováním západu slunce.
 
16.6
Na dnešní den jsme si domluvili výlet s Mathiasem. Pořádá cesty do laguny a my tak neváháme a jedeme s ním. Nejprve nás bere až za atol, kde pozorujeme obří želvy, hned co se nějaká objeví skáčeme do vody a snažíme se je spatřit. Není to vůbec lehký úkol, protože želvy jsou hodně plaché a okamžitě mizí do hlouby oceánu. Já mám štěstí a pode mnou se jedna objevuje, Kačenka už připlouvá pozdě. Další hodinu vyplňujeme hledáním želv a jejich pozorováním. Další zastávka je již v laguně, potápíme se do míst, kde jsou velké mušle, které dorůstají délky až 150 centimetrů. Poté zastavujeme na odlehlém ostrově, kde nám Mathias, chystá oběd. Podává se ryba s bramborovým a ovocným salátem, řasy, sladký chleba a k tomu všemu přikusujeme banán podle místní tradice. Jako drink máme kokosové mléko. Následuje další šnorchlování a návštěva jednoho z dalších ostrovů v laguně. Všude na ostrově hnízdí kolonie mořských ptáků a konají se tady souboje o život. Vše nám Mathyas ukazuje a vypráví nám o místních zvycích. Nasedáme opět na loďku a zastavujeme se na dalších dvou místech, kde šnorchlujeme, pozorujeme hejna rybek a barevných korálů. Voda tu je opravdu průzračná a tak se jí nemůžeme nabažit, pořád se potápíme a plaveme. Kolem půl páté zvedáme naposledy kotvu a míříme do přístavu. Zážitek z dnešního dne máme parádní, takže vůbec nelitujeme, že jsme jeli a David už plánuje, jak se s Mathyasem domluví na půjčení katamaránu, abychom se tam mohli zajet podívat ještě jednou a sami.
 
17.6
 
Ráno nás probouzí silný vítr a zatažené počasí. Teploty tu jsou pořád vysoké, ale je zataženo, takže se rozhodujeme vyrazit na procházku do města, abychom si mohli nakoupit pivo a nějaké dobroty na večer. Když dorážíme k prvnímu obchůdku a zjišťujeme, že je zavřený, přemýšlíme co je vlastně za den a teprve nyní nám dochází, že je neděle a tudíž si asi nic nekoupíme. Dny se nám tu nějak míjejí. Pokračujeme tedy dál a zanedlouho u nás zastavuje Vio s Gabriel, naši kamarádi z Kanady, které jsme potkali na Rarotonze a letěli se sem podívat alespoň na 3 noci. Říkají nám, že se jedou podívat do místního kostela a tak neváháme a domlouváme se s nimi, že tam za nimi dorazíme zanedlouho. Každou neděli se tu sházejí všichni místní. Když dorazíme na místo, je mše již v plném proudu, usazujeme se vedle nich a snažíme se alespoň trochu porozumět, tomu o čem je řeč. Kostel je celkem zaplněn a panuje zde skvělá nálada. Je to nepopsatelně jiné než u nás a jsme celkem dojati. Místní nás vítají potleskem, musíme se postavit a říct z jaké jsme země, všichni jsou nadšeni a poté se zpívají místní písničky, které jsou doprovázeny živou hudbou a tleskáním. Vše trvá zhruba 30 minut, poté se slova ujímá místní kazatel se svojí řečí, ale my již dlouho nesetrváváme a odcházíme se skvělým zážitkem zpátky do bungalovu. Neseme si prázdný batůžek, jelikož obchody jsou opravdu všechny zavřené a domlouváme se, že si zítra půjčíme opět skútr, abychom si zajeli na větší nákup a ještě jednou si projeli celý ostrov. Zbytek dne trávíme u nás na pláži, večer se jdeme projít a odnášíme si tři kokosy na snězení. Jsme již znalí a víme, který kokos je již dozrálí a který nám bude chutnat. David si půjčuje od Mathyase mačetu a všechny je rozsekává, mléko z nich necháváme vytéct, zjistili jsme totiž, že to není to pravé ořechové a užíváme si jen čerství kokos.
 
18.06 Pondělí
Dnes máme půjčený skútr, tak dopoledne vyrážíme na nákup, objíždíme všechny 3 místní obchůdky, abychom si nakoupili vše co potřebujeme. Vaříme si zde opravdu skromně a u nás by jsme za stejnou cenu zažili hostinu. Poté odvážíme nákup do chatičky a David opět nasedá na skútr a míří nafotit nějaké fotky z celého ostrova. Já si užívám klid na pláži, jenom pro představu, jsme tu jen se dvěma mladými němci, kteří přiletěli také ze Zélandu, tudíž máme pláž doslova sami pro sebe a když se jdeme projít po pobřeží, nepotkáme živáčka. Odpoledne se jedeme ještě projet po ostrově a zastavujeme na našich oblíbených místech. Večer trávíme na pláži pozorováním krabíků, korýšů a všeho možné co se západem slunce vylézá ze svých úkrytů.
 
19.06. Úterý
V sedm třicet jako každé ráno je kohout neúprosný a budí nás. Každý den tady tedy nevyleháváme a před osmou hodinou už snídáme na terase s výhledem na moře. Jsme domluveni s Mathiasem, že nám půjčí svůj katamarán a my se pojedeme podívat ještě jednou do zátoky. Je ale dost pod mrakem a fouká vítr, Mathias nám tedy oznamuje, že počkáme do oběda, počasí by se mělo zlepšit a pak to pojedeme omrknout do loděnice, kde mu katamarán stojí. Před obědem se celkem vyjasňuje a tak po dvanácté hodině vyrážíme. Po příjezdu do loděnice zjišťujeme, že katamarán není to co jsme si mysleli, tedy loďka s motorem, který si budeme sami obsluhovat, ale plachetnice, velká závodní plachetnice se dvěma plachtami, která není snadná na obsluhu a vůbec nejede na motor J Mathias se Davida ptá, jestli má nějaké zkušenosti s plachtěním, sdělujeme mu, že žádné, ale že to jistě zvládne. Příprava je celkem komplikovaná, Mathias nasazuje obě plachty a přivazuje spousty lan a provazů. Už teď mě to děsí. Po hodině přípravy si uvazujeme vesty, všechny věci přerovnáváme do nepromokavého pytle a nasedáme na palubu J Mathias nejprve pojede s námi, jelikož se mu zdá, že je stále dost silný vítr a tak to musíme vyzkoušet, abychom plachetnici vůbec ukočírovali. Po rozjezdu do zátoky napínáme obě plachty, opírá se do nás vítr a mi se zničehonic rozjíždíme šílenou rychlostí na oceán. Vlny s námi houpají, jen naskakujeme, Mathias neustále obsluhuje obě plachty a my sedíme jak zařezaní. Po chvíli to vzdáváme, otáčíme a míříme zpátky do zátoky, jelikož Mathias nám sděluje, že je dost velký vítr a samy bychom to nezvládli. Kdybychom to nekočírovali, plachetnice by se s námi převrátila a to by byl konec. David je zklamanej, ale domlouvají se, že to vyzkoušíme ještě zítra podle počasí. Shodujeme se, že i tak si ale odnášíme další zážitek, jelikož takhle jsme se na moři ještě neprojeli. Odpoledne i večer tak trávíme na naši pláži.
 
 
20.06. středa
Ze vstávání se stává rutina, jelikož jsou místní kohouti přesný jako švýcarský hodinky. Dnes máme v plánu reparát z plachtění, nemohl jsem ani dospat rána sledováním počasí. To je ale opět dosti větrné a já se začínám obávat, že z naší plavby nic nebude. Mathias odváží Johna na letiště a jede se podívat do zátoky na větrné podmínky. Vyhlídky nejsou o moc lepší než včera a tak naši cestu rušíme. Zbytek dne trávíme relaxováním a užíváme si poslední den na Aitutaki, protože zítra ráno přelétáváme zpět na Rarotongu.

  Pro více fotek lkikni zde: Aitutaki

 

 


úterý, 26. června 2012

Zase zpátky na NZ

Všechny vás zdravíme a chceme vám sdělit, že jsme dnes ve 4:30 ráno přiletěli do Aucklandu. Už jsme se stihli přesunout do Taurangy, kde plánujeme další kroky. Postupně začneme vkládat nové příspěvky tak snad se máte na co těšit :-).

Vystavil David a Kačenka v 9:32

 


Coromandel

Středa 6.6.
Máme za sebou poslední noční v baličce, byl to pro nás zvláštní pocit opouštět místo, kde jsme měsíc pracovali, už jsme si tam tak nějak zvykli. Zamáčkli jsme slzu při loučení s nejbližšími s práce a domluvili se, že s námi stejně asi po naší dovolené zakotví na prunningu vína, loučení tedy nemá smysl. Před 9 týdny jsme přijeli do Te Puke a teď nastal čas posunout se o dům dál. Zvedáme kotvy a v 10 hodin odjíždíme z kempu směrem k pláži do Papamoy, kde máme v plánu spánek po noční.směně. Usínáme při pohledu na oceán na jedné z místních vyhlídek. Přes noc se tu spát nesmí a je to pod pokutou 500 NZD. Ve tři hodiny jdeme na internet do Mc Donaldu vyřídit poslední věci ohledně dovolené, protože na našem mobilním internetu nám došli data. Nové si kupovat nebudeme když strávíme následující 3 týdny na cestách. Spojení s ČR budeme tak muset odložit až na dobu po našem návratu. Aspoň vám budeme moci vyprávět nové zážitky z cest. Z Papamoy odjíždíme kolem 17 h a míříme na Waihi beach, kde začíná naše cestování po Coromandelu. Ubytovaní jsme v našem pojízdném domečku na parkovišti u pláže a za šumu vln usínáme.

Čtvrtek 7.6
Vstáváme již kolem sedmé hodiny ranní, ale ještě chvíli vyleháváme a čekáme až se nám ukáže sluníčko. Předpověď počasí není nijak lákavá a tak doufáme, že nebude celý den pršet. Jsou parádní vlny, tak Dáda hned vyráží fotit surfaře a poté se vydáme na procházku po pláži směr Orokawa scenic reserve, po které bychom měli dojít k odlehlé pláži. Při příchodu k začátku trasy zjišťujeme, že je příliš brzo, protože je hladina moře ještě daleko a znemožňuje nám dostat se přes kousek pláže dál do vnitrozemí, kde máme pokračovat. Vracíme se zpět k autu kde chvíli čekáme a zhruba po 30 minutách zkoušíme štěstí znovu. Tentokrát se nám již podaří přes malý kousek pláže proběhnout a zhruba po 40 minutách rychlé chůze dojdeme na malou pláž, která je zatím nejhezčí co jsme tady viděli. V okamžiku kdy jsme se již chtěli vracet na zpět si Dáda všimnul pohybu a zjišťujeme, že se nám ukázal tuleň, který se vyhřívá na kameni zhruba 20 metrů od nás. To nás dostalo ještě víc a tak jsme si na zpáteční cestě říkali, že máme další super zážitek.
Kolem 11. hodiny dorážíme k autu, dáváme rychlí oběd a míříme směrem k naší další zastávce, kterou je městečko Waihi. Po krátké prohlídce městečka vyrážíme k obrovskému lomu, kde se těží zlato. Z jedné tuny kamení, tady získají 3-6 gramů zlata. Potkáváme zde zcela náhodně Petra, který s námi bydlel ve stejném kempu a pak, že není Zéland malý.

Pokračujeme dále na sever po silnici vedoucí přes hory, značky doporučují rychlost 25km/h, vzdálenost 40 km urážíme za jednu hodinu. Přijíždíme do města Whangamata, které je plné obchůdků se surfařským zbožím a tak některé procházíme a také si nějaké drobnosti odnášíme s sebou. Máme v plánu si zajít do jednoho z vyhlášených rychlých občerstvení na naše první Fish end Chips , ale bohužel mají zavřeno. S prázdnými žaludky pokračujeme na další pláž jménem Opoutere, ke které dojdeme po 20 minutách chůze od parkoviště. Dáda dělá poslední fotky a celkem unaveni se vracíme zpět k autu a jedeme hledat vhodné parkoviště k přenocování které nacházíme v městečku Tairua.

Vystavil David a Kačenka v 2:35

 


úterý, 5. června 2012

Naše cesta do Pacifiku

Jak už jste se dozvěděli v minulém příspěvku, 11. června odlétáme na Cookovy ostrovy do Pacifiku - Rarotongu a Aitutaky, kde dohromady strávíme 14 dní a již teď se nemůžeme dočkat. Kolem Nového Zélandu je více takových lákadel v podobě Fidži, Tahiti, Samoi, Bora Bora, a tak pevně věříme, že alespoň na jeden z nich se ještě během našeho pobytu na Zélandu podíváme. My jsme se rozhodli jet nyní na Cookovy ostrovy hlavně z toho důvodu, že jsme se chtěli dostat na Aitutaki. Rarotonga je přestupní ostrov na kterém strávíme nejprve 4 dny, poté přeletíme zhruba 50 minutovým letem na ostrůvek Aitutaki, kde strávíme 7 nocí a poté se vrátíme na poslední 3 dny zpět na Rarotongu. Let na Aitutaki si nyní nedovedu moc představit, poletíme opravdu malinkým letadýlkem, tak jen doufám, že David cestu zvládne, přece jenom jeho strach z létání nám dělá docela starosti.
Rozhodli jsme se pro tři druhy ubytování, na Rarotonze budeme nejprve bydlet v chatičce mimo pláž, přece jenom ubytování na pláži není levná záležitost, ale na Aitutaki si to vynahradíme a strávíme celých 7 nocí v chýši na pláži přímo u laguny. Naše třetí ubytování bude po návratu na Rarotongu, ale jaký druh zvolíme se ještě rozhodneme přímo na místě, momentálně nemáme nic zarezervované.
Na těchto ostrovech se teplota rozděluje na studenou a suchou a teplou a deštivou. My letíme v měsících kdy je sezóna studená a suchá, tudíž má být teplota okolo 28 stupňů a já už se nemůžu dočkat, až se trochu ohřejeme. Kdo mě zná, tak ví, že pro mě je ideální teplota až okolo 25 a výše :-)
Naše poslední chvíle před usnutím jsou nyní ve znamení plánování a povídání si o tom, co všechno tam chceme s vidět, zažít, a na co se nejvíc těšíme. Bezprostřední zážitky vám zprostředkujeme po našem návratu.
Vystavil David a Kačenka v 3:20

 


4.6.2012

Dnes je tu pondělí, další svátek a my máme konečně jeden den volna. Jeden den zaslouženého volna, který máme placený, takže super volno. Včera jsme se rozhodli, že nepůjdeme po noční směně vůbec spát, abychom si přetočili režim a hned ráno jsme jeli na nákup potravin, poté uklízeli v kempu, prali a odpoledne se dívali na film. To už jsem byla tak unavená, že jsem asi do minuty usnula a Dáda mě poté nemohl zbudit na večeři. Byla jsem v nějakém transu :-) Spát jsme šli kolem šesté a vychutnali si krásných 16 hodin spánku, konečně.
Jelikož sezóna tu definitivně končí a my víme, že nás nejspíš čeká už jenom jedna noční směna z úterý na středu a do Pacifiku odlétáme v pondělí 11. června, rozhodli jsme se, že těch několik dní využijeme k cestování a pojedeme se podívat na poloostrov Coromandel. Je to směr Aucklend, kam stejně musíme jet na letiště, takže toho využijeme a pojedeme po pobřeží. Tudíž se nejspíš zítra rozloučíme s naším kempem a po noční přespíme někde na odlehlém místě a poté pofrčíme směr sever. Čeká nás tedy jedna směna a poté zasloužený 3 týdny dovolené a cestování, odpočinku, co víc si přát.
Poloostrov Coromandel vyčnívá do tichého oceánu a na západní straně je ohraničen zátokou Hauraki. Zdejší píchou jsou některé nejlepší pláže na celém Severním ostrově a pobřežní krajina, která přitahuje množství lidí usilujících o únik z vřavy měst a vyznávajících odpočinek v přírodě. Maorové žili na tomto poloostrově dávno před příchodem prvních Evropanů a v chráněných oblastech východního pobřeží se dařilo jejich početné populaci. Toto byla jedna z hlavních oblastí lovu moa a k dalším činnostem zde patřil rybolov, lov tuleňů, lov ptactva a pěstování zemědělských plodin.
My se chystáme na několik vytipovaných míst jako jsou Hot Water Beach, Cathedral Cove, Pinnacel Tracks.
Podrobnosti rozvedeme až po samotném poznání.

Vystavil David a Kačenka v 3:11

 


Kiwimu již odzvonilo

 

Kiwi sezóna se mílovými kroky blíží ke konci a tak vám ji v krátkosti shrneme. Za 20 dnů jsme každý nasbíral cca.65 tun kiwi a v baličce jsem za 4 týdny práce připravil kolem 80 tis. krabic, Kačenka musela zabalit mou polovinu a pod rukama ji projelo 2,5 mil kiwi přesně J.
Po dvou dnech odpočinku, který se prodloužil vlivem nastávajícího svátku, nás čekají nejspíš poslední dva dny práce a poté rozlučková párty pořádaná baličkou. Kiwi nám dává pořádně do těla a my už několik posledních dnů čekáme na jeho konec. Čím déle pracujeme, tím se nám prodlužuje doba spánku. Zatímco první týden jsme vstávali po noční ve 3 odpoledne na konci 4 týdne to je v 6 až v 7 a už ani nezbývá čas na vaření. Přemýšleli kam budou směřovat naše kroky až tu práce pro nás skončí. Na výběr máme ze dvou možností. První z nich je okamžitý přesun do vinařských oblastí, kde začíná prunning vína a nebo vyrazit na dovolenou ikdyž již na dovolené vlastně jsme J. Vybíráme druhou variantu a letíme si odpočinou na dva týdny do Pacifiku.
Vystavil David a Kačenka v 3:10

 


pátek, 25. května 2012

Nové postřehy z práce

 

Kiwi je zelené a krabice stále stejné. Vlivem předchozího deště pracujeme 8 den v kuse a začínají nám ubývat síly. Během desetihodinové směny člověk vymýšlí jak by se alespoň trochu zabavil, počítání oveček jsem vyměnil za počítání krabic a mohu vám tak s přesností říct naši pracovní vytíženost. Využil jsem matematiky 2 a ekonometrie a prognostiky z vysoké školy a dostal jsem s k následujícím číslům. Já za směnu připravím 3000 velkých a nebo 3500 malých krabic do kterých se následně vejde 240 tis. nebo 115 tis. kusů kiwi. Záleží na jejich velikosti. Nejčastěji dělám velké krabice kam se jich vejde 80 nebo třiatřicítky které jsou na přípravu nejnáročnější a jejich obsah míří do Japonska. Kačence projde pod rukama denně 60 tis. kiwi, které umisťuje do plastových vaniček. Pokud dělá velké krabice počet je 120 tis. kusů kiwi. Samozřejmě musíte zvážit nepatrnou statistickou odchylku a nepravidelné pracovní nasazení.
Další možností jak se zabavit je zaposlouchání se do rádia nebo občas poškádlit packera tím , že mu pošleme krabici bez sáčků nebo platíček. Jinak čím déle tam pracujeme tím nám to pomalu utíká. To je asi z baličky vše.


Vystavil David a Kačenka v 8:05

 


pondělí, 21. května 2012

Rotorua, Wai O Tapu

 

    

17-18.5.
Naše předpověď se naplnila a my tak dostali v baličce dva dny volna. Na rychle jsme se rozhodli, že podnikneme náš první výlet s přespáním a vyrazili do sirného města jménem Rotorua. Jedná se o termální oblast Nového Zélandu s tryskajícími gejzíry, kouřícími horkými prameny a jezírky. Ještě před vjezdem do města jsme udělali zastávku v Okere Falls.


V tomto parku je asi hodinová procházka kolem skupiny vodopádů malé velikosti. Po prohlídce jsme se přesunuli do centra Rotoruy, už z dálky na nás dýchl zápach síry, Kačenka se prvně podívala na mě :-), ale brzy jsme pochopili, že už jsme blízko. Nejprve jsme zamířili do informací nabrat potřebné letáčky a získat nějaké ty informace, protože cesta nebyla vůbec naplánovaná a my tak nevěděli kam se pořádně vydat. Hledali jsme Kuirau park, což je vulkanická oblast, kterou můžete obdivovat bezplatně, ale jelikož je to právě zdarma, tak tam toho na obdivování moc není. Naše nohy nás, ale prvně zavedli do Government Gardens, kde se nachází muzeum umění a kolem tu byl znát anglický ráz v podobě kriketových trávníků, hříští na petang apod.

Při cestě tam i zpět se procházeli kolem vznešené stavby Princes Gate Hotel, který jsem přestěhovali v roce 1920 z Waihi. Po mírném zklamání z nevzhlednosti tak slavné Rotoruy jsme pokračovali v naší cestě za koupáním v horkých pramenech do oblasti Kerosene Creek, je to jedno z mála míst, kde se můžete vykoupat v přírodních termálních vodách zdarma. Vede sem pouze štěrková cesta, kde náš kamarád Petr před nedávném prorazil kolo, dbali jsme jeho rad a zaparkovali na jejím začátku. Cesta se zdála dlouhá a my neměli moc času tak padlo rozhodnutí vrátit se pro auto. Risk nám vyšel a my projeli bez úhony. Čekal nás tam dvoumetrový splav a pod ním tůně o teplotě 35 stupňů. Koupat se v horké přírodní řece byl tak pro nás krásný zážitek. Když jsme vylezli byli jsme pěkně cítit sírou, ale ničemu to nevadilo a my spokojeně usnuli v DOC kempu poblíž jezera Rerewhakaaitu.


Druhý den ráno jsme vyrazili do oblasti zvané Waiotapu, kterou Maurové nazvali jako posvátné vody. Termální oblast Wai-O-Tapu je pokryta propadlými krátery, vařícími či chladnými bahenními jezírky, pářícími fumaroly a různě velkými vodními plochami. Je spojována s vulkanickou aktivitou před zhruba 160 tis. lety a lokalita se nachází těsně na okraji největší sopečné kaldery v aktivní Vulkanické zóně Taupo. Ryby by jste tady hledali maně, protože vody jsou tu zahřívány magmatem a teplota zde byla naměřena až 300 stupňů. Pro veřejnost je zpřístupněna pouze část celé oblasti a po stezce je k vidění 25 zajímavostí. Nejznámější je malířova paleta spolu s gejzírem Lady Knox, který po nakrmení mýdlem chrlí vodu do 10 metrové výšky. Vstupné stojí 32,5 NZD na osobu. Celou dobu jsem se strachoval, aby nám vydržela baterka u foťáku, protože odjezd byl hektický že jsme na spoustu věcí zapomněli. Výlet nás dodal nové síly a my mohli jít rovnou na noční. Už se těšíme na další poznávání NZ.

Nazdárek kašpárek.


Vystavil David a Kačenka v 8:03

 


středa, 16. května 2012

Vše nejlepší z Nového Zélandu

 

14.5.12
Touto cestou bychom chtěli popřát Mildískovi k jeho význámným narozeninám vše nejlepší a přejeme mu štastný a spokojený život s Liduškou a hlavně hodně zdraví.

Vystavil David a Kačenka v 9:14

 


úterý, 15. května 2012

U kadeřnice

13.5
Za celý dosavadní pobyt jsem byl nucen navštívit již dvakrát kadeřnický salón u Kačenky a musím vám říct, že to byl skvělý zážitek. Všichni dobře víte co mě dokáže vyrůst na hlavě během jednoho měsíce. Vypadám teď lépe než kdykoliv před tím. Ostříhání zde vychází kolem 20 NZD a já to měl tak gratis.
Po dvou slušných výplatách J se začínáme pomalu poohlížet po dovolené na Cookových ostrovech, spočítali jsme ovšem potřebné náklady na cestu a vyvodili jsme že cestu budeme muset ještě na chvíli odložit. Vyšlo nám totiž přibližně 5 tis. NZD za 16 denní pobyt což je 75 tis korun. Musíme si tam najít levnější ubytování protože jsme původně počítali s nižšími náklady. Letenky stojí dohromady kolem 2000 NZD.
V posledních dnech hodně prší tak máme starosti o naši kiwi kariéru, zároveň nás ale těší, že naše studium nebylo zbytečné a že konečně dosahujeme manažerských platů, ale přeci jen v jiném odvětví než v jakém jsme při studiích zamýšleli J.
Po šesti směnách v baličce přišel zasloužený den odpočinku s kterým Kačenka naložila po svém a spala tak 14 hodin v kuse J. Přes den toho totiž moc nenaspíme, protože v autě bývá kolem 12 hodiny k nevydržení. Kačenka si stěžuje na bolest rukou, má je hodně nateklé a pořezané od krabic. Je to daň za nejlepší baličku, kterou tam Kačenka bezesporu je. Samozřejmě toho využívá její supervisorka, která Káťu přeřazuje pořád na ty nejrychlejší pásy. Když vidíme laxnost některých Argentinců tak nás to dokáže pěkně rozpálit.
Stal se nám tu taky první dosti nemilí okamžik a to ten, že nám nateklo přes noc do auta, když jsme tak chtěli ulehnout po noční, čekalo nás překvapení, měli jsme skoro vše mokrý a stále pršelo. Nezbývalo nám nic než to zkusit co nejvíc vysušit a jít spát.

Dny nám začínají splývat a známe jen cestu do a z práce, ze všeho se stává rutina. Už si tak ani nepřipadáme, že jsme na NZ. Poslední 4 dny neustále prší a to že pořádně, očekáváme tak zkrácení směny a nějaký ten den volna, razí se tu totiž heslo still raining no picking, no work. Balička má totiž už posledních 1000 binů v zásobě a ty vystačí na jeden den práce. Nové fotky z naší cesty nepřicházejí, protože na cestování není čas a ani počasí. Takže vás nudíme pouze textovou podobou a to se odráží ve zpětné vazbě od vás :-(. Hlavně je tu všechno dost daleko, takže jednodenní výlety a vracení se na stejné místo tu nepřicházejí v úvahu, to by se nám cestování hodně prodražilo.

S pozdravem Dáda a Houžvička.

Vystavil David a Kačenka v 7:09

 


sobota, 12. května 2012

Night shift

8.5.12
Dnes vám přinášíme žhavé postřehy z nové práce. Picking kiwi jsme vyměnili za noční směny v packhousu, který patří společnosti SEKKA. Nedá se říct že je to po pracovní stránce nějaká hitparáda :-) ale výdělek za to stojí. Pokud bychom pracovali 6 dní v týdnu vyděláme si 800 NZD osoba/týden což je běžná měsíční výplata v ČR. Stále však musíme upozornit, že pracujeme za minimální mzdu. Minulý týden jsme si u Jessieho vydělali konečně lepší peníze a to 530 NZD každý. Už jsme stihli vypozorovat rozdílnou životní úroveň. Jídlo tu totiž není na místní poměry vůbec drahé jak se nám zdálo z počátku. Je to taky tím, že jsme se naučili nakupovat a lépe se vyznáme v cenách. Nakupování je tu příjemné u pokladny se vás pokaždé zeptají jak se máte a vyskládají vám nákup do nákupního košíku. Při prodeji alkoholu chtějí vidět většinou pas, to nás zprvu překvapilo, přeci už nám není patnáct let. Stačí nám cca 400 NZD na měsíc což je stejné jako u nás možná i lepší. O strádání nemůže být řeč, dnes jsme měli dva čtvrt kilový hovězí steaky za 7 NZD. Skoro každý tu má auto, protože systém osobní veřejné dopravy tu moc neznají. Zatím jsme viděli tak dva autobusy a o osobním vlaku ani nemluvě. Koleje tu ale mají :-) ale ty nespíš slouží jen nákladní přepravě.
Baličky mají zásoby kiwi na 5 dní, tak máme jistotu, že budeme pracovat i když prší a vše víme 3 dny dopředu. A kdyby náhodou mělo být volno kvůli nedostatku kiwi, půjdeme to napravit ihned do sadu, aby zase bylo co balit. Ovšem je to malá balička a bylo nám řečeno, že noční směny se omezují jako první tak uvidíme jak často budeme pracovat. Po dvou směnách jsme plni nových zážitků a pracovních zkušeností, nahlídli jsme tak do procesu balení produktu který jsme po 5 týdnů sbírali. V práci jsme 11 hodin z toho hodinu trvají přestávky, které jsou 4. Když jsme nastupovali nevěděli jsme na jakou pozici nás přidělí. Já chtěl dělat stackera, ten skládá plné zabalené krabice na paletu a Kačenka packera, ten zase balí kiwi do krabic o různých velikostech. Ovšem skutečnost byla taková, že Kačenku neměli napsanou ani v papírech a já měl dělat packera. Po jedné zabalené krabici mě přehodili na jejich chystání a tam asi zůstanu. Celých 10 hodin neustále připravuji krabice do kterých pak následně padá kiwi. Musím vzít prázdnou krabici z palety a vystlat jí sáčkem někdy i plastovým platem podobnému tomu na vajíčka. Obsluhuju 4 pásy takže se nezastavím. Vedle mě je rákoska a tak si občas povídáme tak jsem za to rád. Kačenku si první den vzali na gradera, to je člověk u pásu, který kontroluje kvalitu kiwi a třídí je do jednotlivých tříd a špatné kiwi vyhazuje. Kiwi se otáčí na speciálně upraveném pásu, tak aby byly vidět veškeré nedostatky a nic se nepřehlédlo. Práce to není náročná fyzicky, ale psychicky. Přirovnal bych to k vymývání mozku. Když vám totiž projede za směnu milion kiwi, který se ještě točí tak netrvá dlouho a vy se z toho zblázníte. Takhle jsem Kačenku ještě neviděl, byla jak omámená a nebyla s ní řeč.
Hned po směně jsme v kempu vymýšleli jak řekneme anglicky, že chce přeřadit na jinou pozici, že má z toho závratě a tak se i stalo a Káťa dělá nově packera.
Než jsme stihli vložit tento příspěvek na blog událo se hodně změn. Kačenka není se svojí pozicí po 4 dnech v práci spokojená a tak jsem jí domluvil přeřazení ke mně. Moje supervisorka mě má ráda a říká o mě že patřím k nejlepším, tak nám vyhověla. Tak už se těšíme že budeme spolu. Kačenka tak během 5 dní práci bude pracovat na 3 různých místech. Nově už zase musí pracovat na pozici packera u mě mohla být pouhé dvě hodiny a to jsme se tak těšili.
Teď něco ke statistice, naše balička vyprodukuje za sezónu (2-3 měsíce) 3 miliony zabalených krabic. Každou minutu zpracujeme 500 kg kiwi. Teď se zrovna slavila dosažená třetina, tak už nám zbývají pouhé dva miliony :-). Byli jsme tak společností odměněni klobásou a chlebem. Denní směna dostala dokonce i zákusky. Stejně je neuvěřitelný princip jak to tady funguje a že to funguje dobře. V celé baličce pracují až na pár místních jen samí backpackeři (baťůžkáři), kteří v životě tuto práci nedělali a takhle se to pořád opakuje a nejen na kiwi. Udělá se tu tak hodně práce za málo muziky, protože všichni platí minimální mzdu za kterou by kiwák nevstal z postele a pro nás je to i tak stejně hodně. Vypozorovali jsme, že tu pracuje hodně ostrovanů, asiatů, čechů, španělů a jihoameričanů (Chile, Argentina, Mexico …) Na Němce, Holanďany spíše narazíte jen v půjčených autech, kteří jsou tu jen na dovolené, ale i práci jsme jich pár potkali.

PS:
Honzík nám prodal za symbolickou cenu mobilní internet, protože měl dva, takže se domluvte na pořadí :-) a po 5 týdnech si můžeme zavolat
Koupili jsme si novou pánev za 20 dolarů, nemohli jsme odolat 50 % slevě. O nalezené pánvi jsme vám psali, po čase ale ukázalo, že se jednalo o krádež z naší strany. Tímto se omlouváme majiteli.

Vystavil David a Kačenka v 10:56

 


 

neděle, 6. května 2012

Dnes poprvé na noční.

 

Po včerejšku je už jisté, že dneska jdeme na naši první noční směnu do baličky. Dlouho jsme váhali jak to skloubit s pickingem, obojí nejde zvládat, a jelikož naše balička bude malá a nebudou pro nás mít práci na každý den, nechtěli jsme přijít o náš sběr u Jessieho. Samozřejmě že kontraktorům se nelíbí, když někdo chodí do baliček a zároveň chce pikat. Rozhodli jsme se jít s pravdou ven a čekali jsme jak se k tomu postaví. Všechny nás překvapil tím, jak se zachoval, jelikož ostatním co chtěli něco podobného podniknout to netoleroval, ale nám napsal, že OK, že jsme pro něho my tři hrozně hodný lidi a kdykoli budeme mít volný den, můžeme pro něho pracovat, což je pro nás ta úplně nejlepší varianta, moc se nám poštěstilo. Nyní tak budeme chodit do práce a z práce ve stejnou dobu jako vy :-)
Tahle informace se netýká Peťky, která nadále zůstává jen u Jessieho a bude pořád pickat, do baličky se jí nechtělo, tak se teď moc neuvidíme. V úterý se stěhuje do nového pronájmu, v kempu je už v noci velká zima, tak si našla ubytování u jedné naší kamarádky z čech.

Vystavil David a Kačenka v 4:26

 


pátek, 4. května 2012

Podzim je tady

Začínáme pomalu sledovat, že přichází podzim, dny se stávají chladnějšími a o nocích ani nemluvíme. Přes noc je teplota okolo nuly. Věřte, že ráno se nám nechce vylízat ani trochu z našeho pojízdného domečku.
Je tu hodně velký teplotní rozdíl mezi dnem a večerem. Přes den je okolo 20 stupňů a jakmile u Vás vyleze sluníčko, tady teplota spadne na 5 stupňů nad nulou.
Sezóna se začíná pomalu rozjíždět, všichni nás straší, že květen bude náročný a my se nezastavíme. Kontraktoři nabírají nové lidi a baličky rozjíždějí noční směny. Trávíme nyní skoro celé dny v práci a jsme zato rádi. Kdybychom chodili každý den, vydělali bychom si týdně pěkné peníze, okolo 700 NZD. Dohromady si za týden vyděláme jednu vaši měsíční výplatu. Zapsali jsme se do třech baliček, zatím se nám ozvala jedna, že můžeme od příštího týdne začít chodit na noční směny. Pokud budou tak třikrát do týdne, chceme se pokusit zvládnout jak noční, tak picking. Noční směny tady dost omezují, přes den se snaží stihnout co nejvíce práce, aby nemuseli platit příplatek za noc. Tak třeba si v baličce ještě něco přivyděláme.
Po měsíci nám přišli naše IRD čísla, konečně. Mě přišlo poštou na adresu, kde jsme byli ubytováni první den na NZ a Dáda si musel zavolat na linku kde mu ho sdělili (což jsme v angličtině moc nedávali). Bez IRD tady nemůžete pracovat, kdybychom ho neměli, v baličce by nám strhávali strašně vysoké daně. Jessie, náš kontraktor ho po nás chtěl, ale stačilo mu říct, že na něho ještě čekáme a výplatu nám dal. V baličkách tohle netolerují, tam by nám strhli 50% z našeho výdělku.

Vystavil David a Kačenka v 8:24

 


neděle, 29. dubna 2012

Anzac Day


Ve středu 25.4. jsme na NZ uctili památku padlých vojáků v první a druhé světové válce. Na Novém Zélandu tomu přikládají velkou váhu a je zde vyhlášen public holiday. Ve všech městech probíhá pochod veteránů, kteří míří do War memorial hall, kde se uskutečnil projev. Viděli jsme i pár vysloužilých vojáků, kteří byli ověšeni medailemi. Nechyběl přelet stíhaček, které byli nasazeny v boji. Jen v Te puke bylo rozmístěno kolem stovky křížů padlých vojáků.


Při zpáteční cestě jsme objevili ubytování pro Peťku za 60 NZD na týden. Viz foto.

Rozhodla se, že už nadále nebude trpět a najde si pořádné bydlení. Má několik možností, tak to půjdeme projít a uvidíme pro co se rozhodne. Každopádně od příští středy s námi asi nebude v kempíku, což je nám líto, ale chápeme, že v domečku jí bude lépe. My jsme si konečně našetřili a koupili jsme si pořádnou deku. Vzali jsme velký set, kde byla pořádná deka pro dva, je fakt obrovská a dva polštářky. Zkusili jsme schovat spacáky a dneska v noci jsme se vyspali do růžova, jako v pokojíčku.
Včera byl výplatní den a tak každý z nás obdržel 300 NZD za týden, při odjíždění z officu se nám podařilo ztratit jednu pohorku, naštěstí po nás šla skupina čechů, která ji našla.
Už od středy hlásili, že má přijít několikadenní déšť a ve čtvrtek večer přišel. Včera jsme ještě trhali, v noci ze středy na čtvrtek trochu sprchlo a tak jsme museli začít až kolem jedenácté, aby kiwi uschlo, ale trhali jsme alespoň do 17.30. Když jsme odjížděli ze sadu lilo už jako z konve. Tady když prší, tak pořádně, proto jsme věděli, že v pátek nejdeme do práce a pořádně se vyspali. Tady v kempu stejně není nic moc co dělat, kam jít, a tak jsme zalezlí v autě a odpočíváme. Doufáme, že zítra pršet nebude, kiwi bude usychat a v neděli ještě něco natrháme.


Při příjezdu na NZ jsme si koupili hrnec i pánvičku, abychom měli vybavení a mohli si vařit. Pánvičku jsme koupili levnou, ale do hrnce jsme za investovali a koupili tak průměrnou řadu. Vydrželi nám přesně asi 20 dnů a ve stejný den jako Peťce odešli. Při vaření brambor se nám sloupnul ten černej teflon jak žvýkačka, takže jsme byli docela naštvaný. Při reklamaci nám paní prodavačka sdělila, že je to naše vina, že jsme to seškrábali. Vtip je v tom, že máme plastový příbory. Museli jsme tedy znovu za investovat a koupit nové hrnce, nyní již z lepšího materiálu, který nám snad vydrží, chybami se člověk učí. V kempu je ale takové místo, kam ti, kteří odjíždějí z NZ domů, dávají předměty které nepotřebují a mohli by se někomu jinému hodit. Včera večer se na nás obrátilo štěstí a našli jsme tam skvělý, funkční a dostatečně velký hrnec, který by jinak stál kolem 40 NZD, takže jsme za něj moc rádi a nyní jsme plně vybaveni.

Vystavil David a Kačenka v 9:07

 


úterý, 24. dubna 2012

Lovili jsme večeři


V neděli jsme měli den volna a rozhodli jsme se, že všichni vyrazíme na výlov mušlí na Maketu beach. Je to zátoka, kde je hodně mělká voda a mušle se zde mohou sbírat při odlivu. Dovolený počet je kolem 150 mušlí. Na techniku jsme museli přijít sami….. Sledovali jsme místní a zjistili, že nejlépe je najdeme tak, že je budeme vyhrabávat z písku pod vodou. Ty na mělčině mohou být mrtví a tím pádem nejedlí.

Celkem jsme jich vylovili celý belík a odváželi si domů večeři. Honzík na netu zjišťoval, jak je máme připravit a vyptávali jsme se i místních. Nakonec jsme je všichni očistili, dali vařit a oni se po krátké době otevřeli. To bylo znamení, že jsou v pořádku a my je můžeme začít vyloupávat. Po vyndání mušle ze schránky jsme je usmažili společně s cibulkou a česnekovou pastou. Někdo byl nadšený, někdo jen ochutnal, ale všem nám křupal písek mezi zuby J Zjistili jsme, že v sobě mají střívka, který jsou naplněný pískem, živí se planktonem a díky filtraci v sobě mají i písek. Střívka se asi mají odkrajovat, každý tady tvrdí něco jiného, takže mušle nám zůstávají i nadále záhadou, ale jsme o zkušenost bohatší.

Po výlovu mušlí jsme se šli ještě projít po pláži, kde jsme objevili 2 vyplavený žraloky a jednoho rejnoka. Takhle na živo jsme žraloka viděli všichni poprvé, takže i když byl mrtvý, muselo proběhnout focení a odnesli jsme si velký zážitek.

 


Vystavil David a Kačenka v 9:23

 


 Máme nové přátelé

 

Jsme tu skoro jeden měsíc, dostatečně dlouhá doba nato, abychom poznali jak to na Novém Zélandu chodí a funguje. Již jsme se z žili s místními, naučili se jim alespoň trochu rozumět a zvládneme jim i odpovídat, víme, kde si vyděláme peníze a kdo nás sedře s kůže, víme, kam a za kým máme jít, když potřebujeme pomoct a v neposlední řadě víme, že jsme již nyní poznali lidi, s kterými se budeme s týkat dál a nejenom tady.

Seznámili jsme se v kempu s Honzou, je z Brna J a je to strašně hodnej a chytrej člověk, moc si sním rozumíme a jsme rádi, že ho tady máme. Luis a Erik jsou další naši noví přátelé, ale z Brazílie, trhají s námi kiwi a jsou moc fajn. V kempu máme taky Colbyho, týpek z Jamajky, toho učíme česky a je s ním strašná sranda, chodí po kempu a všem říká, Ahoj ráda, tě poznávám J umí to jen v ženském rodě. V sadě nás trhá deset Čechů, jsme tam taková elitka. Dáda je ze všech nejrychlejší a supervaizoři si k němu do desek píší jedničku s tím, že má rychle natrhaný bag.

Na sadech se situace změnila, všichni nás tu již znají a jsou na nás hodný, tolik nás nekontrolují a mají nás rádi, jsme tu taková jedna velká rodina co se stará o kiwi. Supervaizora nám teď dělá lesbickej Russel, kterej nás nekontroluje a dovolí nám to, co u jiných by nikdy neprošlo.


Změnili jsme trochu plány, chtěli jsme tady trhat do konce sezóny a pak se přemístit na jižní ostrov, ale nyní se situace změnila a rozhodli jsme se pokračovat trochu jinak. Máme v plánu od května začít pracovat v baličce, budeme to tam muset vydržet jeden měsíc, ale měli bychom ušetřit 4000 NZD za jeden měsíc. Poté tady v Te Puke probíhá měsíc volna, v červnu budeme mít volno a pokud to půjde jak si plánujeme vyrazíme na jeden z ostrovů do Pacifiku, těšíme se už teď, chceme si to tam užít alespoň 3 týdny. Až se vrátíme, měli bychom bydlet již v domečku, přes zimu v autě nebudeme. Anet, která s námi trhá na sadu bydlí v domku, který pronajímá jeden Čech a domluví nám tam pokoj, který by měl být od června volný a budeme 3 měsíce pracovat v baličce na reepackingu. Chtěli bychom zůstat v Te Puke, bydlet tu přes zimu a vydělat si penízky nato, abychom mohli na jaře zabalit Huga a vyrazit cestovat na jižní ostrov. Chceme to vzít pomalou cestou, vše si projet, cestovat minimálně jeden měsíc v kuse a poté se přemístit na vinice, kde v listopadu probíhá prostřihávání. Přes Vánoce se tu jeden měsíc nepracuje a tak budeme v listopadu pracovat a v létě zase cestovat. To jsou jen naše plány, co bude, to ukáže čas. Každý den je tu jiný a tak nikdy nevíme co přijde. Jsme rádi, že jsme sem přijeli včas (4. března) a stihli nábor na sezónu, jelikož sem přijíždí čím dál více lidí, kemp je už skoro plný a nemohou už najít práci. Jessie, pro kterého pracujeme my už další lidi nebere a baličky mají také plno. Takže práce kterou máme je sice náročná, ale jsme rádi, že ji máme.

Vystavil David a Kačenka v 9:12

 


sobota, 21. dubna 2012

Jak se nám žije a pracuje na NZ.

 

V dnešním příspěvku jsme se vám rozhodli přiblížit rozpočtovou stránku našeho pobytu a tak uvést vše na pravou míru. Minulý týden (4 dny) jsme si vydělali společně 660 NZD při kurzu 15,6. Týdenní náklady se nám ustálily přibližně na 250 NZD, (100 ubytování, 100 jídlo a 50 benzín - stojí 2,2 NZD litr). Takže něco málo jsme si poprvé za tři týdny ušetřili. S prací na sadu je to složité není totiž zaručeno, že budeme pracovat 6 dní v týdnu. Většinou děláme prozatím 4 až 5 dnů týdně. Při pickingu zeleného kiwi jsme si schopni za den vydělat maximálně 100 NZD. Abychom toho docílili musí každý z nás nasbírat 9 binů, což znamená 4,5 tuny kiwi. Asi každý z vás si dokáže představit co to dělá z našimi těly. I přesto jsme si ještě nevypěstovali averzi. Sbírá se tady ve skupině ( 10-16 lídí), jinak to ani nejde a výdělěk se rozpočítá. Je to celkem nespravedlivý, protože někdo jich nasbírá přes 10 za den a někdo 7. Původní předpoklad byl že si každý vydělá 500 až 700 NZD za týden, což je pro nás momentálně z říše snů. Jsme ale rádi že výdělek pokryje náklady a že nečerpáme peníze z reservy. Dnes jsme trhali zlaté tak jsme si odpočinuli a vydělali kolem 60 NZD za 5 hodin. Po práci jsme se zajeli ucházet o práci v Packhousu, přijeli jsme ale pozdě tak nám paní dala dokumenty ktreré vyplníme a zítra se tam ještě zastavíme. Nejspíš se přesuneme do baličky, kde by si mohl každý vydělat tak 600 NZD za týden. Vše tady funguje na principu waiting listů tak uvídíme co přinese čas a štěstí.

Na sadu se mně před týdnem stala příhoda v podobě ohnutého klíče. Procházel jsem kolem auta a nohou jsem zavadil o klíč. Klíče od auta jsou tu jak u nás od baráku, takže to nebylo těžké. Nový klíč nás stal 8 NZD. Při sbírání je často sranda a padají vtipné hlášky. Např. tam padlo že je škoda že nemáme třetí ruku……a vzápětí se ozvalo že by kluci mohli sbírat ještě jedině ocasem. Pořád se tak povzbuzujme k lepšímu výkonu. Z blížícím se večerem se ze sadu ozývají i indické motlitby. Kontroly teď trochu polevili, záleží kdo nás hlídá. Russell nám toleruje i jinak zakázaný raining – to znamená že můžeme kiwi házet do bagu, tak že to vypadá jak když prší.

Nefungují nám české sim karty - prosíme jestli je to možné aktivovat roaming. My nikam nezavoláme. Přišla nám také upomínka ať vrátíme knížky do knihovny tak prosíme mamku, aby tam zašla děkujeme.

Posíláme vám pozdrav, jste hodní že na nás myslíte. Dáda a Houžvička.

Vystavil David a Kačenka v 6:18

 


pondělí, 16. dubna 2012

Zasloužený den odpočinku 16.04.


Sbírali jsme teď 3 dny v kuse a včera jsme si dost mákli, jelikož sezóna se začíná pomalu ale jistě rozjíždět, trhali jsme od devíti do šesti v kuse zelené a můžeme vám říct, že to se fáááákt nedá, masakr a tak nás čekal dnešek zaslouženého volna a odpočinku. Vyrazili jsme proto na nákup a na net, abychom se moli alespoň na chvilinku spojit a odpovědět Vám na vaše otázky :-)
Takže k cenám: Bydlíme v kempu, který je snad nejlevnější v okolí, ale máme to tam moc rádi. Pro jednoho na týden platíme 50 NZD, je to za stan nebo za auto, takže my s Davidem platíme týdně 100NZD. Počítáme s tím, že až se hodně ochladí, pronajmeme si tam chatičku, ta nás vyjde na 180 NZD pro 4 lidi, ale je to hodně skromný, malý, ale bude teplo....
Jinak potraviny jsou tu dost drahý, hodně šětříme a máme docela i hlad :-) ale nakupujeme potraviny kvalitní, nechceme se tady odrovnat.
Jestli to chcete dopodrobna tak zkusím hodit něco třeba: mléko 5 NZD 2 l, vajíčka 5 NZD 6 kusů, toustovej chleba 3,19 NZD ve slevě, maso hovězí mleté 7 NZD půl kg myslím :-), jogurt 4,19 NZD velkej kg, tuňák v plechovce jeden 3 NZD, ceny jsou tu jak u čeho, myslím, že nejlevnější je tu rýže a těstoviny, jeden pytlík stojí 1 NZD, jinak banány 2 NZD kg, jablka 3 NZD kg, paprika jedna 1,50 NZD :-) tak snad to prozatím stačí.
Jinak potraviny jsou tu hodně kvalitní a žijí tady odost zdravěji než u nás, klobásky a salámky tady opravdu nemají :-) nejsou tady ani žádné uzeniny jako u nás, kde by se mohli nakoupit, žádný Novák atd. Jedí tu hodně sýry, maso, zeleninu.
Co se týče ještě našeho kempu, jsme v něm spokojený, tady jsou všichni moc milí, vaříme společně v kuchiňce třeba s Mexičanama, Španělama, Chilanama. I na sadu jsme se dost se všema s přátelili a v řádku anglicky konverzujeme, ikdyž někdy je to dost vtipný.
Jak jste psali, že si asi vyděláme dost, nenechte se mílit :-) práce je to náročná, ale málo placená, jsme ale rádi, že ji máme. Není ještě hlavní sezóna, vše je tu díky studenému létu dost zpožděné, po včerejšku jsme ale mohli posoudit jak to asi bude probýhat. Do včerejška jsme zbírali třeba jen 5, 6 hodin a poté již nebylo co, nebylo dozrále, a hlavně jsme ještě nebyli dost namakaný. Včera jsme nastopili po skupině po 10 lidí, samí češi, myslím si, že tato skupina bude pikat do konce sezóny, už hodně lidí odpadlo a my jediní jsme vydrželi. Pracovali jsme opravdu v tempu a natrhali jsme 113 binů, tedy 37 vláčků po třech, náš rekord. Za každý byn dostaneme 10,50 NZD a poté se to rozdělí mezi 10 lidí. Takže za ten jeden den si vyděláme okolo 100 NZD, kdyby jsme takhle trhali celej týden tak by to bylo fajn, až se rozjede sezóna asi to tak i bude, ale zatím nevíme kolik si vyděláme za měsíc a hlavně pikání zelenýho se nedá vydržet celý týden. Zítra si možná odpočineme na zlatém, to je pohoda, za hodně pěněz. Za 4 h máme 50 NZD.
Jinak teploty přes den jsou pro mě příjemný, okolo 25, na podzim jsou parádní, na koupání není, ale chodím v žabkách. Přes noc je to krapet horší, večer kolem šesté vytahuju péřovku :-) , všichni mě znáte, a kolem 8.h zalézáme do auta. Večer bylo nejméně 6C nad nulou. Peťce a Dádovi bylo už hodně zima, Peťka si koupila již dvě deky, můj spacák ale pořád hřeje a mě ani jednou zima v noci nebyla, všem doporučuji Lafumu.
V Bay of Planty plánujeme být ještě 2 měsíce než to tady všechno otrháme a pak pojedeme na Jížní ostrov na vinice.
Mějte se krásně a pište, všechny moc zdravíme.

Vystavil David a Kačenka v 4:41

 


Regional Park.

12.4.
Ve středu celý den pršelo tak všichni dostali day off, ani baličky v celé oblasti nejely, protože nebylo co balit. Čtvrtek byl o něco lepší, ale jelikož bylo kiwi ještě namoklé tak se sbírat nemohlo. Odpoledne se počasí umoudřilo a tak jsme se rozhodli, že využijeme volné chvíle a vyrazili do nedalekého parku. Zaparkovali jsme na místě, které je uzpůsobené i pro přespání. Asi po hodině chůze jsme dorazili na nejvyšší vrchol hřebene a kochali se výhledem na oceán a pro nás již známou krajinu. Všude kolem byli pastviny plné oveček a jejich hovězích kamarádů. Bylo to pro nás příjemné zpestření, že jsme se dostali pryč z našeho kempu a městského prostředí a ocitli se na místě plného kapradí, které připomínalo džungli.

 

Sezóna se konečně rozběhla, tak se teď nejspíš budeme jen ohýbat pod stromy a trhat miliony a miliony zelených a občas zlatých (je jich jak šafránu) kiwi. a nikam se nepodíváme.

Technika se nám zlepšuje a pořád se zrychlujeme, nejvíc jsme natrhali ve skupině za den 108 binů, což jsou dva kamiony této dobroty. Na váš stůl se ovšem nedostanou protože takto vzácný produkt z našich rukou putuje do méně vzdálených zemí. Kdyby jste si chtěli otevřít sad do doby než přijedeme, tak pozor na stopku, ta totiž zničí dalších 60 okolních kiwi než se dostane do baličky.

 

Vystavil David a Kačenka v 4:04

 


čtvrtek, 12. dubna 2012


Včera večer začala docela brutální bouřka, odpoledne jsme ještě byli na pláži a stihli jsme se tak akorát vrátit do kempu. Dokonce kousek od našeho kempu udeřil takovej blesk, že hodně hořelo. Každopádně pršelo celou noc a teď celé dopoledne mrholí, máme tedy volno. Kiwi nám musí uschnout než se na něj zase vydáme.


Vystavil David a Kačenka v 1:23

 


Náš Hugo

Teď jsme si uvědomili, že jste pořádně neviděli našeho Huga. Je to pořádně rozežraný chlapík, vezme si přes 10 l benzínu na 100 km. V armádě spásy jsme si koupili staré povlečení, které jsme použili na záclonky, teď to tam máme jako v pkojíčku :-)

 

 

 

Vystavil David a Kačenka v 1:08

 


středa, 11. dubna 2012

 

Internet

Rádi by jsme vám psali častěji, ale potýkáme se tu se špatným internetem. Jsou tu o 10 let za námi. Připojení je buď žádný nebo tak nízký že to vystačí tak akorát na psanou formu. Obrázky vám tak zatím zprostředkovat nemůžeme.

Ceny jídla jsou tu různorodý. Něco je za stejnou cenu jako u nás a něco naopak o dost dražší. Rohlíky na Nz vůbec nejsou. Vedou tu pouze toustový chléb a bagety. Chleba stoji od 2 až po 5 NZD. Zpráva pro pivaře našel jsem tu i Budweiser za 25 NZD - dvanáct třetinkových piv.


Vystavil David a Kačenka v 2:32

 


10.04. Úterý

Konečně jsme si trochu odpočinuli, sbíralo se zlaté kiwi a to je pro nás po zeleném ráj na zemi. Zlaté je hodinová mzda, nesmí se trhat rychle, ale opatrně, aby se kiwi neponičilo a nezůstávali na něm stopky. Trhali jsme jen 4 hodinky a byla to pro nás odpočinková práce. Zjistili jsme že zlaté je pro nás lepší i finančně, za 4.hodiny na zlatém jsme si každý vydělali 45 NZD a ještě jsme si odpočinuli. Včera jsme dřeli jak otroci celý den a nakonec z toho bylo jen 70 NZD. Jinak já se cítím po fyzické stránce celkem dobře, jen mě dost bolí ramena, jelikož taháme ty begy zepředu a drží to jen ramena, no mamko, dovedeš si asi představit co to je, na ty moje kostnatý ramínka 45 kg v begu J sotva si vydechnu, že je prázdný, do dalších třech minut ho zase tahám.
Dnes jsme také s Peťkou poprvé hodili pračku, Dáda udělal v našem kempíku skvělé místo na sušení a tak zas budeme mít i něco čistého.
Zítra jdeme asi zase na zelené, ale už se těšíme na day off, abychom mohli vyrazit na pláž. Pokud ale práce je, chceme chodit i o víkendech, každý dolar se nám hodí. Ceny tady nejsou nic moc J Hodně se tu utratí za jídlo, snažíme se dost šetřit, ale nechceme jíst to nejhorší co je. Takže na plantáži máme většinou chleba s tuňákem, marmeládou, sýrem a večer vařím teplou večeři, ale takovou, aby to vyšlo levně – těstoviny, jedna mrkev, půl brokolice, paprika, sýr a trochu rajčatové omáčky, no je to mňamka, nestrádáme. Nechceme jíst polotovary a zničit si žaludek, tak se to snažíme měnit a hodně si vařit.

Jinak děkujeme moc za vzkazy, vždycky se moc těším, až zase půjdeme na net a já si něco přečtu, že jste byli na stránkách a myslíte na nás, je to povzbuzující, děkujeme, jen pište. S internetem je to tu na prd, v MC skoro nechytáme síť a v knihovně stojí moc peněz, pokud chceme jít do kavárny tak musíme taky zaplatit na víc za net, no katastrofa. Chodíme do knihovny na vkládání příspěvků, ale na vkládání fotek to budeme muset ještě něco vymyslet.

Jinak posílám Tomíkovi pusinku, stýská se mě po něm!
Mamko, na skype se tady nedostaneme, ale na zimu si tady stejně chceme pronajmout nějaké ubytování, už je nás tady 6 čechů a tak si chceme pronajmout dohromady nějaký domeček, v zimě by jsme to tady v kempu asi nezvládli, a tam snad net bude a budeme si volat J


Vystavil David a Kačenka v 2:13

 


úterý, 10. dubna 2012

 

Velikonoční pondělí

Tak i Velikonoce jsme strávili na plantáži. Dnes se jelo opět na zelené, takže makačka jak blázen. Stáváme kolem 6.30, v klidu se nasnídáme a poté míříme směr KFC kde míváme všichni sraz (asi 6 čechů, a jinak samí Indové s turbanama ). Byli jsme ujištěni, že práce na kiwi je ta nejhorší na NZ, nic horšího nás již prý nečeká. Sami to ale říct nemůžeme. Včerejšek jsme zvládli celkem v pohodně, ale to jsme netušili co přijde dnes. Myslím si, že člověk vydrží hodně, ale pokud nám nedají alespoň pauzu po 2.hodinách na vodu, nedá se to vydržet. Makali jsme jak čertící 2 a půl hodiny s tím, že nás náš Jessie upozornil, že pauza bude za 45 minut. Bylo okolo 12 hodiny a teplota se pohybovala na sluníčku okolo 30C. Po dokončení celé lajny jsme se už opravdu těšili na pauzu, ale nahnali nás do další lajny, že ještě 15 minut a to už jsme to fakt nedávali. David, se po práci divil, že jsme to my holky zvládli, že práce u Černýho je lahůdka. Tady za námi totiž stojí kontrola a volá, rychleji, rychleji…. My se tomu, ale smějeme a říkáme si, že jim chybí ještě bič do ruky a můžou nás plácat přes prsty.

Ale jsou tu i lepší okamžiky, my holky jsme tu snad jediný, jinak děláme se samýma chlápkama, takže si to užíváme. Zdokonalili jsme se již v technice sbírání, zvládáme utrhnout 3 kiwi do každé ruky najednou, což je místní norma. Po práci se těšíme na sprchu a večeři. Vaříme si tady moc dobrý jídla, třeba se tady i naučím vařit  Zatím jsem vařila každý den. Jíme hodně zeleninu, brambory, hovězí maso, to je tu nejlevnější. Spát chodíme kolem osmé hodiny. Hugo má otevírací okénko na střeše, takže usínáme za pozorování hvězd.

V kempu máme několik kamarádů, hlavně mistra Beana, říkáme mu tedy pan Fazolka ( je to Novozélanďan a učí nás tady anglicky). Jinak národností je tu spousty, každý den si v kuchyňce vaříme s Indama, Španělama, Američanama atd, celkově je to tady hodně multikulturní.
Když jsme sem přijeli, hodně jsme se báli toho, jak to tu zvládneme, ale nyní už víme, že zatím je všechno fajn a jsme tady moc rádi. S Peťkou se tady pořád smějeme, je to tu takový bezstarostný a slunečný. Zatím je tu krásnej podzim, každý den je teplo, asi kolem 25C ale večír už přituhuje. Můj spacák je ale skvělej a zima mě zatím ještě nebyla. Už se těšíme na další volný den, kdy si odpočineme a vyrazíme na nějaký další výlet. Přijde nám, že tu nejsme týden, ale tak měsíc. Dny v týdnu tady nějak nevnímáme. Na net se tu dostaneme málokdy, musíme do MC a připojení je tam špatné.

Všechny vás zdravíme a nechoďte vzhůru nohama.

Vystavil David a Kačenka v 6:02

 


8.4.2012

Včerejší den jsme vyplnili sháněním nějakého příjemnějšího ubytování. Prozatím bydlíme v Holiday parku. Horší kemp jsme prozatím neviděl, vše je ale vykoupeno nízkou cenou. Platíme 50 NZD na týden za osobu. Není z čeho vybírat, protože v Te Puke už žádný kemp není. Hledáme ubytování u místních kiwáků, ale zatím jsme úspěšní nebyli. Objeli jsme ještě nějaké sady a koukali jestli se pracuje. Uklidnilo nás, když jsme nikoho nenašli. Navečer jsme dostali zprávu od Jessieho, že se jde do práce, tak nás to všechny potěšilo že si vyděláme nějaké dolárky.

Zatímco vy jste si užívali víkendu, my za to poprvé pořádně vzali. Dnes se trhalo zelené kiwi, které se sbírá úkolově, takže podle množství nasbíraných binů vás odmění. Vytvořili jsme skupinu po 8 lidech a celkem jsme jich nasbírali 54. Za jeden bin dostaneme 14-15 NZD. Každý by tak měl dostat 100 NZD.
Rádi by jsme vám popsali jak takový sběr kiwi vypadá v praxi. My jako trhači jsme na spodní hranici řetězce – označované jako otroci. Nad námi je supervisor, který dohlíží zda jste vše správně otrhali a nezanechali stopečku, dále kontroluje otlačeniny a něžnost vysýpání do binu. Pokud něco zanedbáte zeptá se vás na jméno a pak vám připisuje záporné bodíky. Všem se nám podařilo zapsat na tuto černou listinu takže uvidíme . Další pozici zastávají traktoristi, kteří rozváží prázdné biny a plné zase sváží na místo nakládky. Tam jsou připraveni ještěrkáři, kteří se starají o nakládku na kamion. My pracujeme pro kontraktora a ten zase dělá pro packhouse. A tak by jsme mohli pokračovat ještě dlouho. Samotný sběr je z počátku nenáročný, ale ke konci nekonečný. Výška v jaké roste kiwi je různorodá zaleží na podpěrných sloupech a upevnění. Není výjimkou, že kluci sbírají i v kleče aby se pod keř vešli. Z kiwi se strašně práší a uvolňují se částečky které padají do očí. Často je tak ze sadu slyšet kýchání.
Přestávky jsou po dvou hodinách nebo po dosbírání lajny. Dneska jsme si na svačinu otrhali pomeranče, které v sadu také rostou.


Vystavil David a Kačenka v 6:01

 


Maketu

6.4.2012
Dnes se zase nešlo do práce, tak jsme se rozhodli nesedět v kempu a vyrazit za dobrodružstvím. Našim cílem byla Maketu beach a Pukehina beach, které leží kousek od sebe. Zaparkovali jsme před pláží a šli se projít po pobřeží. Všude kolem byla hejna racků a na pláži neskutečné množství mušlí všech druhů. Po hodinové procházce a důkladném nafocení  jsme se přemístili na druhou z jmenovaných. Přesto že leží kousek od sebe rozdíl mezi nimi byl obrovský. Foukal zde silný vítr od moře a byli opět velké vlny, dlouho jsme se tu nezdrželi. Cestou to Te Puke jsme se nemohli nezastavit u muzea Kiwi.

Zajímavosti z NZ
Další zvláštností, které jsme si stačili všimnout jsou kohoutky na teplou a studenou vodu.
Mají je tu totiž oddělené, takže nejprve se opaříte a pak se můžete z chladit. Smíšenou vodu moc nemají.

 

 

 


Vystavil David a Kačenka v 6:00

  


MT Maunganui

 

Náš první výlet byl do městečka MT Maunganui, které nese jméno podle mohutného kopce s výškou 232 m, který městu dominuje. Městu se často říká The Mount, nebo Mauao. Městečko je obehnáno z obou stran oceánem, na jedné straně je přístav a z druhé strany byl vybudován umělý útes, který láká čím dál více surfařů.
Včera byl nádherný slunečný den, do práce jsme nešli, další sady tady mají velikonoční volno a kiwi ještě není dostatečně uzrálé. Každý den tady měří jeho cukernatost a vzhledem k tomu, že letos nebylo moc hezké léto, jeho zrání se zpozdilo. Proto jsme se rozhodli že vyrazíme poznávat další místa.
Městečko bylo okouzlující, nejprve jsme se procházeli po pláži a užívali si sluníčko. Tady je na pláži strašně moc mušlí, na jednom metru jich je tisíce a jsou různě veliký. Kluci (David a Michal) (Michal je s Martinou náš nový kamarádský pár, jsou oba z Velkého Meziříčí, je to fakt náhoda, že bydlí 30 km od nás a jsou moc fajn, jsou tu 10 dní a mají první práci stejně jako my) se vydali na útesy a já si sedla a odpočívala na pláži. Jenže ty vlny jsou tu strašně zrádný a opravdu veliký, jedna mě opět spláchla, docela nečekaně, takže zase bylo všechno oblečení mokrý a od písku. Jediný co jsem zachránila byl foťák.
Po sprše a převléknutí se do suchého (v našem camprvanu) jsme vyrazili na trek na kopec. Na horu jsme šli asi 45 minut a byla to paráda. Konečně jsme chodili i mezi ovečkami. Mě osobně se tady strašně líbí ta rozmanitost…….. jste na pláží a metr za vámi je hora, všechno je zde zelený a pasou se na ní ovečky.
Peťka zůstala sama v kempu, chtěla jít do MC na net a nabít si nějaké elektrické spotřebiče. Vše tady nabíjíme v kuchyňce a musíme u toho sedět a hlídat to.
Když jsme se vrátili, seděla s naším dalším kamarádem z kempu Honzou a jedním dalším neznámým  Novozélanďanem a klábosili anglicky 4 dny a už se stihla seznámit. Hned jsme se přidali, abychom také něco pochytili a večer jsme strávili všichni pohromadě u piva s angličtinou.

Vystavil David a Kačenka v 5:59

 


čtvrtek, 5. dubna 2012

Picking Kiwi

 

Ráno jsme se měli sejít před 7 hodinou u KFC parking. Potkali jsme tam další skupinu čechů a s jedním párem jsme se skamarádili. Dohodli jsme, že na sad pojedeme s nimi, protože cesta byla dlouhá 70 km a tak jsme se chtěli podělit o náklady. Cestou jsme viděli spoustu dalších krás spolu se sopkou a býkem který měl 3metrové rohy. Od teď už chápu proč se Novému Zélandu přezdívá země dlouhého bílého oblaku.
 S trháním kiwi jsme začínali od 8.30, každý jsme dostali back (nosí se vepředu na prsou a trháme do něho, naplněný váží asi 15kg), čepičku, rukavice. Vždy trhají dva v jedné lajně a přestávka je po dvou hodinách. Všichni nás strašili, že je to práce neúnosná ….. Já osobně si myslím (houžvička), že se to dá vydržet a zvládnout. Je to teda trochu otročina na plantáži, každý blok má svého supervisora (ten náš byl Ind a Dáda i já jsme si daly za úkol, že Peťku za něj provdáme, aby spolu měli malý Inďátka), který na nás dohlíží, práci po nás kontroluje (hlavně naše tempíčko) J vážně se tady nesmí nikdo ulívat. Povídá se, že nejrychleji tady trhají Indové- Turbani, ale náš blok neměl konkurenci, nakonec jsme si mákli a dotrhali naši lajnu po 4.hodinách jako první a poté ještě pomáhali ostatním. V jednu hodinu jsme skončili, práce na této farmě již nebyla a jelo se domů. Jessie nám ale slíbil, že práci máme na 2 měsíce, což je skvělí. Bydlet budeme v našem kempu, máme tu fajn místečko, zima nám zatím v noci není, i Peťka to ve stanu zvládá bez problémů, večer tu máme teplou sprchu, můžeme si uvařit v kuchyňce a vyprat si tu prádlo, za 50 NZD na týden pro jednoho, co víc si přát J
 Po práci jsme se ještě jeli vykoupat na pláž a užívali si zbytek dne.


 Vystavil  David a Kačenka  v 1:25

 


čtvrtek, 5. dubna 2012

Cesta do Te Puke

 

Do Te Puke jsme zdárně dojeli po 5 hodinách jízdy i s přestávkami. Jízdu jsme si užívali, kochali jsme se nádhernou krajinou. Byli jsme všichni okouzlení tak různorodou vegetací, kterou jsme v životě neviděli. Je tu ještě krásnější než se píše a než si dokážete představit. Ještě před Te Puke jsme odbočili na Papamoa Beach. Vyjeli jsme na vyhlídku a nestačili koukat, prostě nádhera. Oceán je tu nepopsatelně jiný, masivní a rozbouřený, byli ohromný vlny. Kačka k moři utíkala s takovou rychlostí a nedočkavostí až ji jedna vlna- velká jako panelák spláchla (oblečení suší doteď). Peťka s náma jezdí na posteli v zadní části auta a jako uprchlík se schovává pod spacákem, máme strach z kontroly policie, pokud by nás chytli, dostaneme pokutu 200 NZD. Ale kamarádi češi nás ujistili, že pokud nebudeme překračovat rychlost, nikdo nás stavět nebude. Dáda zvládá již jízdu v levém pruhu a začínáme si na to pomalu všichni zvykat. Klima tady v Bay of Plenty je teplejší, svítí nám tady sluníčko a chodíme jen v tričku a žabkách.

 

   

 

Kolem 17 jsme přijeli do Te Puke a začali se porozhlížet, kde se usadíme na následující noc. Vyhlídli jsme si kemp Holiday park, kde jsme taky nakonec ulehli a strávili tak první noc v Hugovi a Peťka poprvé ve svém novém nice stanu. Než jsme ulehli, prošli jsme si městečko a zajeli se podívat na okolní sady. Když jsme viděli výšku v jaké roste kiwi zhostila se v nás obava jak to budeme zvládat. Po návratu do kempu jsme si uvařili na našem novém vařiči. Podávalo se hovězí s těstovinami. Peťka zavolala Jessimu kvůli práci a domluvili se ať nám radši napíše. Dostali jsme odpověď kde se druhý den sejdeme a tak vznikl nový rekord a my po třech dnech na NZ šli do práce.

Vystavil  David a Kačenka  v 1:18

 


pondělí, 2. dubna 2012

Tak vyrážíme směr Te Puke

 

Konečně vyrážíme za sluníčkem a plážema směr Bay of Plenty. Stávali jsme už kolem šesté ráno, časový posun pořád dělá své. Poslední sprcha, zbalení našich věcí, Hugo je naložený a vyrážíme. Když jsme ho nakládali, mile nás překvapil, v jeho útrobách jsme našli dvě skvělí kempingový židle, které tam zanechal pan Škorpion. Kdo ho nezná? Mělo pršet, ale zatím je krásně a svítí nám sluníčko. Předpokládaná trasa by měla být 250 km, tak jsme zvědaví jak dlouho pojedeme :-) Plánujeme večeři na pláži :-)  Ráno jsme zjistili, že nám volal Jessie (náš kontaktor na práci), že můžeme začít hned pracovat,  takže zítra nás už asi čeká kiwi. Peťka je trochu nervózní ze spaní ve stanu, večer je už trochu zima, tak snad nám nezmrzne a budeme si hledat ubytování u někoho doma. Tohle je poslední příspěvek, snad se zase brzy dostaneme na net. A přidáme nějaké videjko :-))) Papa.


 Vystavil  David a Kačenka  v 23:25

 


Zážitky z NZ

Asi by jste měli vědět, že naše auto už má své nové jméno a že jsme s ním absolvovali první kvůli nám delší jízdu do Lincolnu a to v lévém  dosti vzrušujícím pruhu. Než jsme do auta nasedli, řekli jsme si, že ho musíme pojmenovat kvůli pověrčivosti. Peťka hned navrhla Hugo. Tak mu od teď už jinak neřekneme :-). Dnes jsme měli za úkol vyřídit všechny formality, které jsou nutné pro život na NZ. Vydali jsme se do našeho známého obchodu, kde je i pošta a známého proto, že když jsme se vraceli, tak jsme hodinu hledali místo kde bydlíme. Tam jsme ovšem moc neuspěli, protože pro vyřízení IRD number po nás chtěla paní pas a řidičák přeložený do angličtiny. Kvůli tomu by jsme se museli vydat do centra a to se nám nechtělo. Jeli jsme proto na jinou poštu do zmiňovaného Lincolnu a tam si vyřídili IRD, přepis auta a registraci. V Pak'n save jsme si koupili nové sim karty a udělali velký nákup. Jak už jsme psali, všichni jsou tu strašně milí a rádi vám se vším pomůžou, a vše ukážou o čem jsme se i sami přesvědčili, ale jejich přízvuk je pro nás nerozpoznatelný, snad se to bude jen a jen lepšit. Při cestě zpět jsme nemohli najít ten správný vjezd a sjezd z dálnice, vše je totiž obráceně a orientace složitá, tak jsme jezdili tam a sem asi 4 krát. Místo 10 kilometrů jsme najeli 60 a zdárně dorazili s Hugem domů.

 Zítra se cheme přesunout  za prací do Te Puke, tím naše pouť v Aucklandu prozatím končí. Počasí není nic moc proto zůstávat tu a kochat se nemá cenu.

 Z dnešního zpravodaje je to vše. :-)
 Vystavil  David a Kačenka  v 7:22

 


neděle, 1. dubna 2012

První den na Novém Zélandu

 

Tak jsme u protinožců:-). Na Nový Zéland jsme přiletěli před sedmou hodinou raní. Let proběhl klidně, bez větších turbulencí, seděli jsme zase všichni pohromadě a měli jsme daleko více místečka, cesta byla i pohodlnější. Časový posun ale udělal své a jsme docela dost unavený, snažíme se zůstat vzhůru co nejdéle, abychom se s tím nějak vypořádali a zvykli si co nejdříve.
 Ihned po přistání vedly naše kroky k imigrační úřednici, která nám po pár prohozených větách typu jak dlouho tam chceme zůstat a za jakým účelem jsme přiletěli, dala razítko do našich pasů. Museli jsme nahlásit vše co sebou převážíme (příletové karty jsme vyplnili již v letadle a poté jsme je odevzdali). Pak následovala kontrola zavazadel. Na NZ je tato kontrola dost podrobná, ale byli jsme dostatečně připraveni. Kontrolovali nám stan, veškeré boty, zavazadla. Dokonce Davida pochválil a strašně se divil, jak je ten stan krásně čistý. Po kontrole zavazadel jsme prohodili pár slov s místím Maurem a poté jsme se odebrali k MC donald, kde na nás čekal domluvený kamarád a odvezl nás do domku kde společně s dalšími čechy přebývají.
 Jinak už jsme se stihli vydat do místního obchůdku, kde jsme si nakoupili alespoň potraviny na dnešní den a na zpáteční cestě jsme stihli zabloudit :-)

 

 

 

 A jaký je první pocit z NZ? Ono se to nedá moc popsat, ale natočíme zítra alespoň video. Je tu teplo, moje první reakce :-) všichni chodí v žabkách, nebo bosí (moc to nechápeme), lidi jsou tu hrozně milí, na okraji města, kde budeme 2 noci spát nejsou žádný domy, paneláky, ani bytovky, ale jen malý dřevěný domečky se zahrádkou o které se všichni starají a všechno je uklizený, zelený trávníky, všechno posekaný a voňavý. A všude jsou palmy. Zítra snad něco natočíme. Máme v plánu jet do města, kde si musíme zařídit bankovní účet, sim kartu, a IRD číslo, bez kterého nás nezaměstnají.
 Vystavil  David a Kačenka  v 6:39

 


sobota, 31. března 2012

Zdravíme ze Seoulu

 

Ahojky všichni, tak jsme kolem 13. hodiny místního času (vy jste zrovna vstávali) přistáli v Soulu. Odlétali jsme včera ve 20.hodin z Ruzyně, pravidelný odlet měl být v 18:45, ale měli jsme hodinové zpoždění, z důvodu pozdního příletu letadla.
A jaké jsou naše pocity z první poloviny letu? Korean Air jsou fajn :-) let nám utekl celkem rychle. Při tomto letu jsme mohli sedět všichni tři vedle sebe, takže jsme si mohli povídat a být spolu. Pouštěli jsme si hudbu, filmy, odpočívali. K večeři jsme si mohli vybrat mezi kuřátkem a kravičkou, vyzkoušeli jsme obě varianty a obojí bylo dobré, dostali jsme k tomu ještě dalamánek s máslem, zeleninový salát, mascarpone, vínko, vodu. Po večeři jsme si šli vyčistit zoubky ( každý dostal kartáček, pastu a pantofle) a poté jsme se zavrtai do svých sedaček. Dostali jsme i deku a polštářek, takže cesta byla celkem pohodlná, ale neusnuli jsme. Jelikož mě vadí i sebemenší světlo, David mě u letušky vyžádal škrabošku na oči (nevěděl, jak se to řekne anglicky, tak jí sdělil, že chce mít zavřené oči :-) ) a poté jsme mohla již v klidu odpočívat. Kolem půl čtvrté našeho času nás probudila letuška, donesla nám vodu, džus, a nahřáté teplé ručníky. Poté následovala snídaně. K té jsme si vybrali omeletu s houbičkami, ovoce, jogurt, mufínek, kávu.
 Cesta probíhala celkem klidně, ale po snídani přišli turbulence, které i na můj žaludek nebyly nic moc, hodně jsme klesali, Dádovi se začali potit ruce a do přistání jsme trochu trpěli. S Peťkou jsme skoro šahali po pytlících a báli se, že přijdeme o naši snídani :-)
 Momentálně čekáme v tranzitní zóně na další let, který by měl trvat dalších 10.hodin, procházíme se, popíjíme latté a užíváme si volnost pohybu, samozřejmě se ještě musíme jít navonět, dle Peťky zvyku.
 Znovu se ozveme až z NZ.

 Vzkaz pro naše nejbližší: nemáme zde signál, nemůžeme prozvánět, ale jsme v pořádku!

 Vystavil  David a Kačenka  v 7:41

 


čtvrtek, 29. března 2012

Neletíme sami :-)

 

Kdo s náma není v každodenním kontaktu neví, že na naši cestu do světa s námi letí moje kamarádka a úžasná kalogyně Peťka. Je skvělá a sem moc ráda, že s námi jede. Alespoň s ní se nemusím loučit, nedovedu si představit, že i ji bych tady měla nechat. Každopádně s ní to bude funny :-)





 Vystavil  David a Kačenka  v 18:39

 


pátek, 23. března 2012

Pár posledních okamžiků doma

 

 Tak je to tady, už jen pár hodin a letíme :-) nervozita už zapracovala a ikdyž sme si nakoupili spousty dobrůtek, abysme si užili naposledy jídlo, které máme rádi a tam ho nekoupíme, všechno je v ledničce nedotčené, bolí nás bříško a nemáme na nic ani chuť. Od rána balíme, balíme a balíme. Asi natřikrát jsme přerovnávali naše krosny, pořád se to tam nemohlo vejít a nakonec jsme usoudili, že stan se tam prostě nevejde a s námi nepojede. Nevadí, máme přece letiště v autě :-) a na naše plánované výlety si pořídíme něco tam. Jinak naše autíčko domácí je už zaparkované v garáži a snad na nás bude čekat.
 Myslím si, že dneska moc spát nebudeme, už ze včerejška jsme usínali kolem jedné ráno a povídali si, těšili se.
 Jinak včera proběhlo loučení s holkama v práci, budete mě všichni moc chybět!
 Vystavil  David a Kačenka  v 17:12

 


pátek, 23. března 2012

Balení je v plném proudu

 

Dnešní den je ve znamení příprav a zařizování. Oba jsme si nechali vyměnit dioptrické brýle, které nesplňovaly kritéria pro roční cestu. Houžvička se zatím stavila do drogerie a pomalu celou ji vykoupila, prý jsou to potřebné věci na NZ. Přišla nám baterka do notebooku, u které jsme ovšem zjistili, že se nenabijí. Poslali jsme ji proto zpět a objednali novou. Pro webkameru jsme byli včera v Electro Worldu. Ve spojení s rodinou nám tak už nic nebrání. Pračka se dnes asi nezastaví, využili jsme krásného dne pro sušení.

 To je asi vše :-)
 Vystavil  David a Kačenka  v 14:28

 


úterý, 13. března 2012

Kdy letíme?

 

Náš odlet je naplánován na 30.3. Po dvaceti hodinách čistého letu a dvou dnů na cestě bychom měli dosednout na jednu z ranvejí Aucklandského letiště. Dojmy z první poloviny letu vám zprostředkujeme ze Soulu.
 



 Vystavil  David a Kačenka  v 14:44

 

 

 

Adresa blogu:   http://kiwicinz.blogspot.com/

 

view counter