Zvířata v rolích proroků

V roce 1963 se ve Skopji na území bývalé Jugoslávie stala neuvěřitelná věc. V noci z 25. na 26. července vypukla v tamní zoologické zahradě panika. Jak později vypověděl jeden z nočních hlídačů Borče Trojamovski, krátce po půlnoci začala být zvířata neobvykle rozrušená. Sloni poděšeně troubili a vztekle naráželi do ocelových vrat svého výběhu, šelmy teskně vyly anebo se za ohlušujícího řevu pokoušely dostat z klecí a i jindy tak hravé opice zachvátila podivná křeč. Zuřily a zoufale se snažily prokousat drátěné pletivo. Pak jako na povel zvířata náhle ztichla a schoulila se do koutů svých klecí. Podivný klid netrval dlouho. V pět hodin šest minut udeřila na Skopji první vlna mocných otřesů země, které toto půvabné město téměř zničily. Zatímco nic netušící lidi zastihla smrt ve spánku, zvířata vycítila blížící se katastrofu a již několik hodin před prvním otřesem se snažila uniknout z ohrožené oblasti.

Událost zaznamenaná ve skopijské zoo v noci před zničením města je jednou z mnoha obdobných příhod, jež dokazují, že zvířata jakýmsi podivuhodným způsobem dovedou s předstihem vycítit nadcházející nebezpečí. Hadi vylézající uprostřed zimy ze svých děr, krysy opouštějící náhle sklepení domů a kočky a psi prchající na otevřená prostranství – to jsou pro obyvatele seizmicky neklidných oblastí neklamná znamením blížících se otřesů země. Tato ojedinělá schopnost zvířat předvídat zemětřesení byla dlouho považována za náhodu, než se objevilo několik průkazných svědectví.Jedno z nich podal japonský ichtyolog Jasua Suehira. V roce 1933 mu jeden rybář přinesl svůj nezvyklý úlovek. Byl to úhoř, který patří k hlubinným druhům ryb. Téhož dne mohutný podzemní otřes zasáhl celé pacifické pobřeží Japonska.

Suehiru případ natolik zaujal, že začal pátrat mezi rybáři a záhy sestavil výmluvnou statistiku podivných úlovků ryze hlubinných ryb, které vyplouvaly k hladině vždy den či dva před zemětřesením. Na jejím základě pak ve spolupráci s obyvateli rybářských vesnic dokázal úspěšně předpovědět zemětřesení na ostrově Niišima v listopadu roku 1963 a další podmořské otřesy.Zároveň se potvrdila stará japonská báje, podle níž je prý příčinou zemětřesení obrovská sumcovitá ryba namadžu, která svými vousy lechtá mořské dno. Jistý druh zvláštní „vousaté“ tresky, žijící jen ve velkých hloubkách, se totiž před zemětřesením ukrývá v mělčinách v těsné blízkosti břehu. V současné době je za jednoho z nejspolehlivějších proroků zemětřesení považován amurský sumec druhu Parasilurus azotus. Nepokoj této rybky dokáže upozornit na hrozící nebezpečí až dvacet hodin předem.

Znamená to, že amurský sumec je úspěšnějším prognostikem než stovky seizmických stanic, hlídajících neklidné hlubiny země po celém světě. Dosud žádné z nich se nepodařilo přesně určit, kdy a kde k zemětřesení dojde. A přitom včasné varování a evakuace obyvatelstva ze zastavěných míst je jedinou možností, jak zabránit velkým ztrátám na životech, které si každé silné zemětřesení vyžádá. Šanci proto dostávají i živé seizmografy. Poté, co v roce 1975 byli obyvatelé čínské provincie Liao-ning svými domácími zvířaty včas upozorněni na příchod ničivých záchvěvů půdy, byl výzkum prognostických schopností živočichů rozšířen.V USA, v místech, kde jsou očekávány silné otřesy, byly vybudovány laboratoře, v nichž se sleduje chování myší a dalších zvířat. Snahou je upřesnit zprávy podávané moderními seizmologickými přístroji a z neobvyklých projevů zvířat včas dedukovat hrozbu zemětřesení v dané oblasti. Obdobná seizmická zoo byla zřízena i v Japonsku, ostatní státy se postupně přidávají.
(vlab)