Zbavme se svých kil bolesti (3)

Jedním z důležitých aspektů, jež je třeba vzít v potaz ve svých snahách o návrat k přirozenosti a získání ztracené harmonie, je právo na šťastné manželství. Doreen Virtue ve své knize však v žádném případě nepropaguje rozvod ani rozchod jako cestu ke šťastnému životu nebo štíhlé postavě. Rozchod není zázračným všelékem. Pokud je však manželství opravdu nešťastné, změna je nutná. Mezi některé ukazatele na potíže ve vztahu patří časté hádky, „tichá domácnost“ s atmosférou napětí, nedostatek sexuální touhy, tzv. „rýpání“ do druhého a slovní napadání, a samozřejmě fyzické projevy vzteku a hněvu.

Někdy mají lidé tendenci svalovat vinu za všechna svá příkoří a za to, jak mizerně se cítí, na své manželství. Typická jsou podobná prohlášení: „Kdybych neměl(a) tak špatné manželství, určitě bych byl(a) šťastná.“ Namísto, aby se svým životem něco podnikli a uskutečnili tu obrovskou a strach nahánějící změnu, oddávají se ničivému svalování viny na někoho jiného. Tento přístup je spolehlivou zárukou, že člověk zůstane uvězněn ve slepé uličce. Protože jestliže je chyba v partnerovi, znamená to, že oni sami nejsou a nemohou (ale hlavně nechtějí) být zodpovědní za své vlastní naplnění a štěstí.

Spolu i zvlášť

Ale jak to ve skutečnosti opravdu je? Náš partner není zodpovědný za to, zda naplníme své životní poslání. Pokud jsme dali právo rozhodovat o svém vlastním životě někomu jinému, pak to byla naše volba. Avšak stejně tak platí, že máme v každém okamžiku právo vzít svůj život opět do svých rukou a naložit s ním podle svých představ. Pokud si ve vztahu oba partneři takříkajíc hledí svého, pak jejich vztah zůstane šťastný a živý. Obviňovat svého partnera je ztrátou drahocenného času a energie. Zaměřme se na to, abychom si vyjasnili svou vlastní vnitřní vizi o tom, jaký by měl být náš život, a pak se neustále ujišťujme: „Dokážu to!“ Všechno ostatní se o sebe postará samo. Pokud je náš partner zdravý, bude se cítit přirozeně přitahován k vitalitě a energii, kterou najednou začneme vyzařovat. Takový člověk bude chtít být součástí našeho pozitivním směrem se proměňujícího života.

Infekce negativitou

Jestliže jsme však ve vztahu s člověkem, kterého náš pocit štěstí ohrožuje, podobně jako tomu bylo v případě prvního manžela Doreen, pak budeme muset zvážit možnosti řešení. Zde je dobré vyzvat k opatrnosti při volbě přátel, milenců, spolupracovníků nebo členů rodiny. Lidé, s nimiž se pravidelně stýkáme, na nás totiž mají obrovský vliv, který může být pozitivní a podpůrný, či naopak ničivý. Doslova hypnoticky zhoubně působí být obklopen lidmi, kteří stále pateticky opakují: „To nemá žádný smysl!“, nebo „To jsou jenom sny! My nikdy nemůžeme být šťastní jako ti druzí!“, anebo „Ty budeš vždycky jenom chudák!“ Jejich negativní afirmace brání našemu podvědomí, aby přijalo pravdu, že skutečně máme právo, schopnosti i sílu dosáhnout úspěchu. Musíme-li trávit čas s negativními lidmi, například s členy rodiny, kterým se prostě čas od času nedá vyhnout, snažme se omezit komunikaci s nimi na minimum. Vyzbrojme se pozitivními afirmacemi a vzdalme se od těchto lidí co nejčastěji, abychom si je připomněli a znovu se pozitivně naladili. Pokud vstoupíme na infekční oddělení, kde se můžeme nakazit, budeme se chránit ústní rouškou a pláštěm.

Poslouchejme vnitřní hlas

Naše vyšší Já nás vždycky povede po správné cestě a poskytne nám vedení v tak těžkých situacích jako je rozhodnutí o rozvodu či ukončení vztahu s negativním přítelem, přítelkyní, nebo členem rodiny. Máme- li strach, anebo si nevíme rady, mějme se sebou trpělivost. Vnitřní hlas promlouvá jasně, jen někdy je příliš tichý a přehluší jej lomoz negativních myšlenek a strachu. Přejídání je mnohdy jedním z důvodů, který nás činí hluché nejen vůči našemu nešťastnému manželství, ale i vůči našemu vnitřnímu hlasu. Doreen uvádí následující příklad: „Kdykoli se Patricie přestala přejídat, začala se hádat se svým manželem. Přemýšlela nad tím, zda v ní vyvolává podrážděnost dieta, kterou drží. To se může stát. Nicméně v případě Patricie byl důvodem jejího podráždění manželův zvyk neustále si stěžovat a všechno kritizovat. Když však pořád něco pojídala, hlavně sladkosti, tak se cítila vůči jeho nekončícím slovním útokům otupělá. Avšak bez svého štítu ve formě jídla pociťovala jejich bolestivost až na dřeň své bytosti. Její snaha o zhubnutí se setkala s úspěchem teprve poté, co se zpříma zkonfrontovala s důvody, které ji k přejídání nutily. Namísto, aby od svého hněvu utíkala, musela přijít na jeho zdroj v manželské terapii.“

Vyhněme se snadným řešením

Kdykoli máme potřebu se přejíst, volá nás náš vnitřní hlas a prosí o pozornost. Žádá nás, abychom ho vyslechli, protože nás chce upozornit na něco, co v našem životě potřebuje okamžitou nápravu. Mnohem jednodušší a rychlejší řešení je sáhnout po jídle, a tak onen otravný hlas umlčet. Každý z nás, kdo to zkusil, však ví, jaké důsledky toto rychlé a snadné řešení má: ještě mnohem větší bolest. Nakonec musí každý z nás dospět k závěru, že se vyplatí tiše se posadit a odpovědět svému vnitřnímu hlasu: „Poslouchám. Co mi chceš sdělit?“ Doreen nám nabízí několik možností, jak se svým vnitřním hlasem komunikovat, i jak hledat odpovědi, které jsou ukryty hluboko v našem
nitru.

Jak komunikovat se svým nitrem

► Psaní – je osvědčenou metodou, jak komunikovat se svým vlastním nitrem. Doreen sama tuto metodu používá už dlouhá léta vždy, když je rozrušená a neví si rady. Dává přednost psaní na počítači, protože tento způsob dovoluje psát stejně rychle, jako plynou její myšlenky. Až nám příště bude zase mizerně, pokusme se sepsat své pocity. Začněme, kdekoli chceme a netrapme se gramatikou ani interpunkčními znaménky. Podstatné je, aby mohly naše myšlenky volně plynout. Proto je nutné vyloučit jakoukoli autocenzuru.

► Procházka o samotě – naslouchejme zvuku svých kroků, dokud nás neuklidní, a pomohou se soustředit. Uvolnění také velmi napomáhá všímat si nádherných barev a zvuků přírody, která nás obklopuje. Když se uvolníme, naše tvůrčí myšlení je mnohem živější.

► Ponořme se do svých snů – když se ve spánku oddáme snění, naše nevědomá mysl zpracovává události, problémy a myšlenky, s nimiž jsme se setkali během dne. Mysl, podobně jako počítač, všechny jednotlivosti třídí a pak z nich vyvozuje závěry a dodává řešení. Nejlepším způsobem, jak od svého nevědomí získat nějaké informace, je položit si těsně před usnutím otázku, na niž nás zajímá odpověď, např. „Mám si začít hledat novou práci?“ Během spánku nám naše podvědomí odpoví. Tato odpověď může být zcela jednoznačná, nebo může být podána formou alegorií a metafor. Pokud si okamžitě po probuzení zvykneme projít si všechny sny, které se nám v noci zdály, dostaneme dostatek informací, na základě kterých si budeme moci na svou otázku odpovědět. Vykládat vlastní sny je velmi jednoduché, neboť hledáme vlastně jen důkazy pro odpovědi, které už z hloubi duše známe.

► Meditace – je pouze jiným slovem pro vyčištění mysli od starostí a jiných nepodstatných myšlenek, a soustředění se na podstatná témata. Aby byla meditace úspěšná, je třeba meditovat o samotě, anebo ve společnosti stejně smýšlejících lidí. Někdo, podle individuálního založení, rád medituje u vody, v lese, na zahradě nebo třeba na poušti. Je také dobré vydělit si doma část prostoru, který bude jen náš, kde nás nic a nikdo neruší a kde se můžeme v klidu věnovat psaní, čtení, rozjímání nebo snění.

Přejídání pod vlivem stresu

U obětí týrání nebo zneužití v dětství, které nezpracují svůj potlačovaný hněv a sebeobviňování, se dospělost často podobá jejich poznamenanému dětství. Tito lidé, jak v osobním, tak v pracovním životě vstupují do vztahů, které by se daly charakterizovat naprosto stejně: citovým zneužitím a týráním. Mohou být dokonce pyšní na svou výjimečnou vnitřní sílu a schopnost snášet takovou nepřízeň osudu. Cena, kterou však za snášení takové bolesti platí, je obrovská. Ti, kteří naopak vyrůstali v harmonickém a láskyplném prostředí, nesnesou jakýkoli náznak zneužití nebo zanedbání ani v dospělosti. Pokud pro ně začne být atmosféra v zaměstnání nepřijatelná, začínají si hledat jinou práci. Osoby, které mají zkušenost se zneužitím, týráním či zanedbáním a které se pokoušejí podobnou zkušenost snášet i v dospělosti, budou také projevovat známky nespokojenosti. To znamená, že i ony přiberou a projeví se u nich problémy se zdravím. Avšak je mezi nimi jeden zásadní rozdíl: oběti zneužití popírají spojitost mezi tím, co prožívají, a tím, jak na to reaguje jejich tělo. Nechtějí vidět souvislosti a všechno zlehčují.

Stres versus zneužití

Jak stres, tak i týrání a zneužití vedou k přejídání. Rozdíl mezi těmito pojmy je na první pohled jemný, přesto však velmi významný:

► Stres je nevyhnutelný, zatímco zneužívání či týrání se dá vyhnout.

► Při stresu nejsou narušována naše osobní práva, zatímco u zneužívání a týrání ano.

► Stresové situace mohou zvýšit naši sebehodnotu a vnitřní sílu, ale zneužívání a týrání nás ponižuje a dostává nás na kolena.

► Chceme-li se přestat přejídat pod vlivem stresu, pak stačí, abychom my osobně učinili jisté kroky a změny; zatímco skončit s přejídáním pod vlivem zneužívání či týrání vyžaduje, aby se oběť od osoby, která ji poškozuje, vzdálila.

Nejčastější problémy

Případů přejídání pod vlivem stresu řešila ve své praxi Doreen nespočetné množství. Mezi ty nejčastější patřily:

► Zvýšení váhy po „opuštění hnízda“ – sem spadala řada žen, které si stěžovaly, že nikdy neměly problémy s váhou, dokud neopustily domov a nezačaly studovat vysokou školu. Zvláště pokud bylo jejich dětství plné vřelých citů, lásky, péče a ohleduplnosti a ony tak mohly být chráněny před stresem až do dospívání, případně do rané dospělosti.

► Nenávist k práci – tyto případy se týkaly lidí, kteří museli snášet pracovní stres, nebo kteří byli v zaměstnání nějakým způsobem ponižováni, či dokonce týráni.

► Bolest ze ztráty a následný žal – ztráta milované bytosti není nikdy jednoduchá. Žal, který člověk může pocítit při ztrátě někoho blízkého, se mísí s dalšími bolestivými myšlenkami: Kde jsem udělal chybu? Mohl jsem tomu zabránit? Proč se to muselo stát? Toto období má několik po sobě jdoucích stadií, od prvotního šoku až k přijetí ztráty. Mnohokrát se však stane, že lidé uvíznou v jednom ze stadií žalu, nejčastěji ve stadiu hněvu nebo deprese, kde se proces truchlení zastaví. To jsou ti, kteří poté mají sklon k přejídání.

Zbavme se svých kil bolesti, Doreen Virtue,
Synergie; jen