Vyvolávání duchů zakázáno

Příběhy mrtvých, které se objevují ve snech nebo viděních, nalezneme již v nejranějších kulturách. Řecký básník Homér v osmém.století před naším letopočtem popsal, jak se duchové mrtvých hrdinů zjevují svým přátelům a žádají je o řádné pohřbení. Představa o tom, že se duše zemřelých vracejí na zem, aby napravily nějaké zlo, které napáchaly nebo mu nedokázaly účinně zabránit, je spjata až s křesťanskými představami soudného dne a s potrestáním pozemských hříchů v pekle.

Anglo-normanský dějepisec Ordericus Vitalis ve svých "Církevních dějinách", sepsaných v letech 1123 až 1141, líčí vidění mučených duší, které měl roku 1091 farář Walchelin. Tento církevní činitel v něm spatřil několik svých nedávno zesnulých sousedů, kteří se zaživa těšili dobré pověsti, ale při božím soudu své tajné hříchy ukrýt nedokázali. Jeden z nich, William z Glosu, se mu přitom svěřil, že půjčil peníze chudákovi, který se mu zaručil mlýnem. Když nemohl půjčku splatit, William mlýn zabral a chudákovu rodinu vydědil. Za trest musel po smrti nosit v ústech hořící mlýnskou hřídel. William pak prosil Walchelina, ať vyřídí jeho manželce a synům, aby mlýn vrátili mužovým potomkům.Dotyčnému faráři se zjevil i jeho bratr Robert, který mu zase vyprávěl o tom, že Walchelinovo vysvěcení na kněze a jeho první mše za mrtvé sňaly tresty z jejich otce a dokonce i Roberta zbavily hořícího štítu, který musel nosit na zádech.

Myšlenka, že některé lehčí hříchy lze po smrti odčinit, stála u základů očistce. Jednalo se přitom o představy, které církev až do dvanáctého století neuznávala. Kajícní hříšníci se tak mohli očistit od hříchů spáchaných během života, a tak dosáhnout spasení. Čas strávený v očistci bylo možné zkrátit, pokud ovšem živí napravili křivdy, které hříšník v životě napáchal. Proto se sloužily zvláštní mše za mrtvé, činilo se pokání a pozůstalým či dědicům ukřivděných patřila určitá náhrada a zadostiučinění.
Mrtví si však k živým museli najít cestu sami. Vyvolávat duchy totiž patřilo k vážným přečinům. Jako příklad lze jmenovat ustanovení řady středověkých cechů, které zodpovídaly za to, aby si noční hlídky vyvoláváním duchů nekrátily čas.
(pk)