Trápení s přivtělenými dušemi

Paní Helena T. z Tachovska redakci poděkovala a požádala: „Děkuji za článek o duších a jejich přivtělení, který jste měli nějak na konci ledna. Nejsem si jistá, zda se právě s nějakou takovou duší nepotýkám, protože mě trápí řada problémů. Můžete prosím blíže popsat, co nám ty přivtělené duše mohou způsobit, jestli a jak mohou uškodit?“

Ohlasů na článek Hovory s dušemi bylo více, spojili jsme se proto znovu se spolupracovnicemi z internetové poradny Spiritu. Paní Lenka Křivá a Ludmila Jordanovová nám ochotně prozradily, s čím se ve své praxi setkaly.

Připomeňte prosím nejprve našim čtenářům, jak to s odchodem duší z tohoto světa vlastně je, které duše se přivtělují, jak a za jakých okolností?

„Zemře-li člověk přirozenou smrtí, obvykle duše sama odchází do světla, pokud ovšem není fixována na nějakou osobu nebo věc. Horší to je v případech, je-li smrt nečekaná - jde o mozkovou nebo srdeční příhodu, autonehodu, cunami a podobně, když jde zkrátka o rychlou smrt. To potom duše vyjde z těla a je celá zmatená, netuší, co se vlastně stalo, většinou nikam neodchází, neboť ani neví kam a někdy ani netuší, že zemřela. Takové duše se často se přivtělují k člověku, který je třeba v narkóze, v mdlobách, silném alkoholovém opojení, pod vlivem drog - tedy ve stavu, kdy sám nevnímá svět kolem sebe. Duše si sedne na nějakou část těla člověka a odebírá mu energii. Dělá jí to velice dobře, na rozdíl od osoby - oběti.“

Můžete uvést v krátkosti nějaké konkrétní příklady toho, jaké potíže mohou přivtělené duše člověku přivodit?

„Kamarádka Monika měla silné deprese a sebevražedné stavy. Navštívila nás a my od ní odvedly přivtělenou duši sebevraha, která jí seděla na krku. Po 2 až 3 měsících zjistila, že negativní pocity i sebevražedné stavy zmizely, nyní - po půl roce - je z ní šťastná žena. Ale přivtělené duše dokážeme „do světla“ odvádět i na dálku.

Volala nám například paní, která učí ve školce, v budově velice staré. Došlo tam k vloupání, ale nic se neztratilo, nic nebylo ukradeno, zloději po sobě zanechali jen rozbité dveře. Když paní učitelka odcházela večer z práce, vzduch v místnostech zůstával zvláštně chladivý, světla se sama rozsvěcovala a zhasínala, rádio samo začalo hrát. Necítila strach, ale bylo jí to divné, tak nám zavolala a ptala se, zda s tím něco můžeme udělat. Spojily jsme se s tímto krásným domem, který leží v okrajové části městečka. Pokusily jsme se navázat bližší kontakt, abychom zjistily, kdože to tam vlastně „přebývá". Objevily jsme duši pána, kterému kdysi dům patřil. Za svého života pracoval jako varhaník v místním kostele, zemřel v roce 1911 sice sešlostí věkem, ale zůstal coby duše v domě, který si hlídal, navíc nadevše miloval děti, ze školičky byl nadšen. Duše muže nám prozradila: „Do školky vnikli asi tři kluci ve věku 16 -17 let, chtěli okrást malé děti, které si tak hlídám, to jsem přece nemohl dopustit. I začal jsem rozžíhat světla, zapnul jsem rádio a kluci zkoprnělí strachem se dali na útěk.“ Tak zachránil školku od vykradení a sám k vlastnímu údivu zjistil, co všechno umí - rozsvítit, uvést do chodu elektrospotřebiče…Tak se tím bavil i nadále, leč neměl potuchy, že paní učitelka to jako hru nebere, byť to nemyslel ve zlém. Vysvětlily jsme mu situaci, poděkovaly za ochranu školky a ptaly se, zdali již nechce odejít z tohoto světa - odpočinout si nahoru do světla. Po delší rozmluvě a po přísaze, že uděláme ochranu před vším zlým, si dal říci a jeho duši jsme odvedly. Napsaly jsme paní učitelce, jak se nám práce podařila. Než si stačila e-mail přečíst, šla do školičky a volala nám celá překvapená, že světla jsou zhasnutá, všude je ticho a v místnostech i na chodbě se již cítí skvěle, žádný studený vzduch a podobně. Poděkovaly jsme jí za informace a požádaly ji, ať si doma přečte elektronickou poštu. Sama se přesvědčila o tom, že byl prostor vyčištěn, aniž by o naší zprávě věděla, o tom, že jisté věci mezi nebem a zemí fungují.“
Děkujeme za rozhovor.

(zem)