Chytrý špičkový marketing.
view counter

Toulky po hradech a zámcích - Nedobytný Dilsberg rozebrali vesničané

view counter

Hrad a městečko Dilsberg měly lepší přehled o dění v okolí než všechny ostatní hrady, neboť stojí na nejvyšším místě nad údolím řeky Neckar. Hrad stojí na návrší nad širokým říčním údolím, jen jihovýchodním směrem souvisí se sedlem skalního masivu.

 

 

V roce 1208 byl Dilsberg poprvé uveden v jedné z listin hraběte Boppa V. z Lauffenu. Páni z Lauffenu, jejichž rodový hrad stál u Heilbronnu, vlastnili také nejstarší hrad Eberbach (Kančí potok) a byli hrabaty v oblasti Lobdengau s velkým vlivem v Dolním Neckaru. Poté co Lauffenové vymřeli, zdědili jejich panství nejdříve páni z Dürnu a nazývali se občas „hrabata z Dilsbergu“ bez toho, aniž by tam sídlili. Když se noví majitelé dostali do finančních problémů, prodali Dilsberg (kolem roku 1287) říšskému králi Rudolfu Habsburskému.

Pro falckraběte byl Dilsberg sice jen jedním z řady hradů, ale kvůli blízkosti Heidelbergu byl důležitý z důvodu těžké „dobyvatelnosti“. Proto vybudoval Ruprecht I. osídlení před hradem, do kterého přestěhoval v roce 1347 obyvatele dvou blízkých vesnic. Tak vzniklo ohrazené městečko opatřené určitými privilegii, ale bez práva trhu, jaká byla pro skutečná města důležitá. Zvláštní povinností obyvatel bylo spíše zdržovat se ve svých domech a dvorech a být na vyžádání k dispozici kurfiřtovi a jeho zaměstnancům.

 

Studna s únikovou chodbou

Pro své opevnění, komfort rezidence a roli falce jako protestantské nadvlády sehrál Dilsberg ve třicetileté válce důležitou roli. Zůstal opěrným bodem Falce, kdy na něj kromě jiného bezvýsledně útočil generál Tilly v roce 1622. Později změnil Dilsberg několikrát majitele, měl dočasně i švédskou posádku, nakonec ale zůstal od roku 1635 v císařských rukou.

Z časů, kdy se zrovna nebojovalo, pochází „zahrada na valech” mezi hradním jádrem a městečkem. Co je však zajímavé, že ze 46 m hluboké studně v nádvoří hradního jádra vede přes 80 m dlouhá chodba do východního svahu hradního kopce. Jde o příklad oblíbené „podzemní únikové cesty”. Podle některých odborníků by však mohlo jít o šachtu odvzdušnění, když byla studna prohloubena (ve středověku byla jen 21 m hluboká).

V roce 1799 ještě jednou Francouzi zaútočili na hrad, od roku 1803 ale fungoval Dilsberg jako státní vězení.
Přibližně od roku 1895 má hrad svou dnešní podobu.

 

Nakonec přišla demolice

Tento německý hrad přečkal nepoškozený mnoho bojů a dobývání, vojska Tillyho stejně jako francouzské revoluce musela před jeho velkými zdmi ustoupit. A přesto je dnes Dilsberg zříceninou, protože úplně zubožené místní obyvatelstvo na počátku 19. století potřebovalo kamení na stavbu svých domů. A tak byla na hradě v roce 1826 povolena demolice.

Podle zbytků zachovaných původních konstrukcí starších 800 let lze vytušit, jaký význam hrad v dřívějších dobách měl. Již jen staré rytiny a obrazy ale podávají dnes svědectví o bývalé kráse celé dispozice.

Cesta vede po jižním břehu Neckaru z městečka Neckargemund do Dilsbergu, brzy je hrad viditelný na vysoké skále. Zřícenina hradu je volně přístupná, v domě velitele je kulturní centrum kraje Rýn-Neckar.

Text: Petr Šafránek

Foto: www.burgfeste-dilsberg.de