Tajemný pravěk

Pod hladinou moře poblíž Marseille pracoval v roce 1991 profesionální potápěč Henry Cosquer. V hloubce 37 metrů zahlédl ústí podivného tunelu. Vchod vypadal jako opracovaný lidskou rukou, ale byl velmi úzký. Světlo lampy odhalilo, že chodba se ani po několika metrech nerozšiřuje, přesto jevila nesporné známky umělého díla.Cosquer se rozhodl uspořádat potápěčskou expedici a prostor důkladně prozkoumat. První pokusy proplout nebezpečným – a jak se později ukázalo, 175 m dlouhým – koridorem skončily nezdarem. Tři účastníci výpravy zahynuli. Ti, kteří přežili, se vynořili na dně prostorné, více než 60 metrů dlouhé jeskyně. Její spodní část byla z poloviny zalitá vodou, ale klenbu zdobila nádherná skalní galerie. Ze stěn na potápěče shlížely kresby koní, kamzíků, nosorožců a divokých koček. Tyto náměty i technika malby připomínaly nálezy z jiných známých pravěkých jeskyň. Punc ojedinělosti nesly zvláštní obrazy lidských rukou na stropě. Jsou to vlastně negativně znázorněné otisky.

Prehistoričtí umělci je vytvořili tak, že přiložili ruku ke stěně a pak skálu kolem ní poprášili barvou. Před desetitisíci lety se do pobřežní jeskyně dalo vkročit suchou nohou. Potom se hladina moře postupně zvedala. Voda zalila celou vstupní chodbu. Dnes ji lze překonat jen s potápěčskou výzbrojí.Ředitel francouzského Národního centra pro vědecký výzkum Jean Courtin a vedoucí pro ochranu památek na území Francie Jean Clottes se rozhodli malby prozkoumat. Nabrali množství vzorků a dva roky pracovali na vyhodnocení unikátního nálezu. Dokázali, že jakoby sprejem nastříkaná grafita rukou jsou stará více než 27tisíců let a patří tedy k nejstarším pravěkým výtvarným dílům na světě. V roce 1994 další archeospeologové odhalili ve vápencovém masivu u městečka Vallon-Pont-d´Arc vchod do další unikátní galerie. Celé stovky úžasných barevných obrazů zvířat opět doplňují negativní zobrazení rukou. Jeskyně je přísně střežena. Průzkum dosud nebyl ukončen, ale již je známo, že stáří maleb se pohybuje okolo 32 tisíců let.

Naprosto stejné – do všech detailů i technikou provedení – dílo pravěkých umělců bylo odhaleno i na indonéském ostrově Sulawesi. Jak si vysvětlit výskyt naprosto shodných pravěkých obrazů na místech, která jsou od sebe vzdálená tisíce kilometrů a mezi kterými údajně neexistoval žádný kontakt? Hledání odpovědi v dávné minulosti není jednoduché. Jedna z vyslovených hypotéz předpokládá, že ruce jsou svérázný druh podpisu prehistorických malířů. Jenže otisky rukou jsou vždy umístěny v samostatných odlehlých výklencích daleko od ostatních maleb, které většinou vznikaly mnohem později, a nemohou být s grafity spojovány. Jean Courtin prohlásil, že si v marseillské jeskyni připadal jako mimozemšťan, který navštíví Zemi, všude objevuje kříže a neví zhola nic o existenci Krista, a tak nemůže rozluštit, co vlastně symbolizují. V podstatě přiznal jistou bezradnost a vyslovil pouze domněnku, že se snad jedná o významné kultovní místo. Zatímco prostorné a lehce přístupné jeskyně sloužily k chrámovým shromážděním celé společnosti, do dobře ukrytých svatyní měli přístup jen zasvěcenci a právě zde se odehrávaly tajné šamanské rituály.
(vlab)