Chytrý špičkový marketing.
view counter

Tajemnosti Čech a Moravy - Chropyně

view counter

Chropyně: Ve stopách krále Ječmínka

U Čechů roli bájného udatného zachránce, který v poslední nejhorší chvíli statečně pomůže svému národu, připadla zemskému patronovi svatému Václavu. Naopak pro Moravany stejnou úlohu zosobňuje král Ječmínek.

 

Ztracený moravský panovník

Pojďme si teď krátce osvěžit smutnou pověst a s ní se podívejme na úrodnou Hanou, konkrétně do Chropyně, kde se nachází středobod jejího příběhu. Odtud před mnoha a mnoha staletími vládnul zdejšímu kraji zlostný zhýralý kníže opojený mocí. Jednoho dne se vladař rozzuřil na svoji těhotnou manželku a v návalu vzteku ji vyhnal z chropyňského hradiště. Ubohé ženy se zastali místní vesničané a ctihodnou paní ukryli do pole mezi klasy ječmene. Tam ztrápená kněžna porodila zdravého chlapečka. A ten podle ječmene, který poskytnul jeho matce ochranu, obdržel jméno Ječmínek. Uvnitř duše knížete se ale přece jen pohnulo svědomí a pustil se do usilovného pátraní po vyhnané ženě a synkovi. Ovšem veškerá snaha byla marná, ačkoli křížem krážem projezdil celou Moravu. Na závěr svého teskného bloudění potkal starého poustevníka a poníženě ho poprosil o radu, kam se má ještě vydat, aby se s nimi šťastně shledal. Avšak moudrý poustevník knížeti prorocky odvětil, že ani zapuzenou ženu a ani svého prvorozeného syna nikdy nespatří. Poněvadž Ječmínek se objeví teprve tehdy, když Morava bude balancovat nad propastí. Pak se znovu vrátí mezi její lid a v královské zbroji ji definitivně zachrání.

 

Zámecký rybník s vodními ořechy

Zatímco širou Hanou během léta zlatí nedozírné lány obilí, kde se pořád malý král může dobře skrýt, po starodávném hradišti nezůstala žádná památka. Zato se ale na okraji městečka tyčí přívětivý venkovský renesanční zámeček s detašovanými expozicemi Muzea Kroměřížska. V Rytířském sálu se nachází ohromná sbírka zbraní z období třicetileté války, mimo to tady jsou rovněž zastoupeny zbraně dokumentující boje s Osmanskou říší.

Pár desítek kroků od bývalé lovecké rezidence olomouckých biskupů se leskne hladina Zámeckého rybníka. Ten původně tvořil součást rozsáhlé rybniční soustavy. Z ní se současnosti dožil jen kusý fragment, i přesto si tu na své přijdou amatérští ornitologové, poněvadž se jedná o důležitou lokalitu vodního ptactva. Takže na výlet do Chropyně si s sebou nezapomeňte přibalit dalekohled.

O autentickou zvukovou kulisu se postará kolonie racků chechtavých, kteří si za svůj domov vybrali dvojici malých ostrůvků. Nám se kromě labutě zpěvné či lysek podařilo vystopovat několik potápek a dále u břehu vyrušit početnou kachní rodinku.

Zámecký rybník je zároveň stanovištěm kriticky ohrožené byliny – kotvice plovoucí. Jejím neobvyklým plodům se dříve říkalo vodní ořechy. Dokázaly totiž všestranně zpestřit jídelníček, v přírodním stavu se svojí chutí skutečně podobaly ořechům, případně jedlým kaštanům. Lokálně se též zpracovávaly na mouku určenou k přípravě dalších pokrmů.

 

Bludná světýlka a podivné móresy

Zdaleka nejjednoznačněji skutečně Chropyni charakterizuje vodní živel. A naplno zde ukazuje mnoho podob. Těsně za náměstím se na opuštěné louce ukrývá němý svědek experimentu z přelomu 30. a 40. let minulého století, kdy se u městečka pokoušel koryčanský průmyslník hledat ropu. Jenže z vrtů začala tryskat vynikající minerální voda. Po II. světové válce se Chropyně dokonce zařadila mezi lázeňská střediska. Nicméně slibný rozvoj lázní rovněž ukončila voda. Přesněji katastrofální povodeň z léta roku 1997. A veškeré balneoprovozy byly zničeny. Bohužel, lázně se zatím nepodařilo obnovit.

Kousek bokem od pramene lze spatřit zajímavou technickou památku. A to akvadukt, kterým mlýnský náhon Malé Bečvy překonává níže položený tok Svodnice. Ihned za akvaduktem se táhne malý rybník Hejtman. Tady prý důstojník císařské armády nalezl smrt ve zrádných bažinách, kam lákala za nocí pocestné bludná světýlka.

Doby rozkvětu vzdělanosti prostřednictvím chropyňské vyšší školy spravované Jednotou bratrskou připomíná rčení „půjdeš do Chropyně na móresy“, což znamenalo naučit se vytříbeným způsobům chování. O rozruch se tady pro změnu postaralo železné vejce plné zlaťáků. To údajně objevili při opravě náměstí a každý robotník si kousek pokladu odnesl domů. A když následně purkmistr vyzval své poddané, aby zlaté peníze vrátili, nikdo se nedostavil. Asi tady ty móresy nebrali moc vážně…

Text: Jakub Hloušek