Chytrý špičkový marketing.
view counter

Tajemná Kalvárie

view counter

Město Úštěk v Severních Čechách ještě před II. světovou válkou obývala převážně německá komunita, proto se město nazývalo Auscha. Bylo založeno na hřbetu tzv. ostrožny, pískovcové skály, která tvořila dominantu celé krajiny.
Již v časech pravěkých zde žili lidé, což dokládají bohaté archeologické nálezy (pazourky, torza šípů, zlomky dlát, nádobí a sekáčů).

Podle jedné pověsti pískovcová ostrožna ukrývala i tajné sídlo mocného boha, který vládl kraji. Zajímavý je i popis oné bytosti: měla dvě tváře (pohanský bůh Radegast čtyři) a dva páry rukou. Pouhým pohledem mohl bůh (či spíše božstvo) zabít vše živé kolem sebe nebo lámat skály. Žili zde nějací mutanti, potomci kříženců lidí a bytostí bůhví odkud? Ve středověku hrdé město podporovalo reformátory, tudíž i české husity. Za vlády rodu Sazimů (či Sezimů, jak se nazývali později) se zde konaly různé filozofické disputace. Jiří Sezima se dokonce vypravil na kajícnou pouť do Svaté země, původní nerozdělené Palestiny. Šlechtic doporučil účast i svým přátelům. A tak celá výprava doputovala až k hoře Sion, k božímu hrobu do Jeruzaléma. Právě tam Sezima pátral po mystériích původních křesťanů.

Po třicetileté válce do Úštěku přišli jezuité, ale zdejší „tvrdohlaví“ novým majitelům panství pořádně zatápěli. Bratři svatého Ignáce potřebovali najít silný energetický bod. Pečlivým měřením ho nakonec lokalizovali na místě dávné pohanské svatyně, u obce Ostré. I tady nastoupila tzv. posvátní geometrie, kterou častokrát zmiňujeme. Ale musíme si uvědomit, že jen díky přesnému projektu mohly kostely, kaple, chrámy či katedrály plnit důležitou funkci, stávaly se zásobárnami energie, kterou pak přebírali věřící a poutníci. Zdejší jezuitská Kalvárie s Božím hrobem je úchvatná, půdorys připomíná Chrám jeruzalémský. Osa areálu je v souladu se Sluncem a vrchem Sedlo, kde podle všeho stávalo významné pohanské božiště.

Celý komplex měl být také děkovným aktem za ukončení morové epidemie, která region postihla během roku 1680. Ve skutečnosti tato tragédie posloužila jako „mimikry“ pro vybudování mohutného energetického „akumulátoru“ a současně i „vysílače“. Ovládl krajinu a změnil její tvář. Areál projektoval geniální Octaviano Broggio, významný architekt a stavitel 17. století – respektovaný mystika hermetik, člen tajného Cechu Panny Marie. Po válce byli z Úštěku starousedlíci a domestikovaní Němci odsunutí a Kalvárie rychle chátrala. Naštěstí se jí po roce 1989 podařilo částečně zachránit a svoji blahodárnou energii neztratila. I dnes ji pociťují někteří návštěvníci, kteří se výstupem k ní chtějí alespoň na chvíli přiblížit k nebi.
JIŘÍ NOVÝ