Svatyně, zasvěcené bohyni Devi

Posvátné texty téměř všech náboženství světa nabízejí množství dojímavých příběhů o neuvěřitelné moci nadpřirozených sil, o zázracích, které se udály navzdory všem známým přírodním zákonům. Bůh, ať již ho různé národy nazývají jakkoli, někdy projeví milost a ochrání člověka i v té naprosto beznadějné situaci.

Představa sopek jako živých, na lidské jednání reagujících bytostí je rozšířena na Havaji a v mnoha jiných koutech světa. Víra, že jakási vyšší moc rozhoduje o okamžiku probuzení vulkánu a síle jeho erupce, se zdá být tak absurdní, že jí nechceme věřit. A přece…
Na ostrově Bali v oblasti Kintamani se tyčí sopka Batur. Na počátku dvacátého století neustále vypouštěla bílý kouř a hrozila výbuchem. Obyvatelé vesnice na samém úpatí sopky ale odmítli opustit své domovy a byli skálopevně přesvědčeni, že bohyně Devi, kterou uctívali, je ochrání před záhubou. Roku 1905 došlo k strašlivé erupci. Žhavá láva se prudce valila do údolí. Na útěk nebyl čas. Všichni očekávali smrt. Divoké ohnivé proudy dorazily těsně k vesnici a jak dodnes dokazuje několik dochovaných historických fotografií, těsně na jejím okraji, pouhých několik centimetrů od svatyně zasvěcené právě bohyni Devi, se zastavily.

A to tak, jako by je zadržela neviditelná překážka. Láva totiž náhle přestala postupovat, kupila se do výše a vytvořila téměř tři metry vysokou kolmou stěnu. Událost bychom mohli považovat za náhodu, nebýt toho, že se její scénář do písmene přesně ještě jednou zopakoval. V roce 1917 sopka vybuchla znovu a s ještě větší silou. Současné prudké zemětřesení zničilo tisíce domů a chrámů. Zemřelo 1372 lidí. Ničivý proud lávy se valil stejnou cestou jako v roce 1905. Není asi nutné dodávat, že se opět jako na povel zastavil před svatostánkem bohyně Devi a její vesnice byla i tentokrát zachráněna.
(vlb)