Strašák jménem Parkinson

Celá desetiletí byl výzkum Parkinsona jen chudým příbuzným při výzkumu Alzheimerovy nemoci, protože ta postihuje desetkrát více lidí. Technicky vzato je tato nemoc vlastně výsledkem úbytku mozkových buněk produkujících dopamin, který přenáší nervové vzruchy. Proč buňky umírají, zůstává dodnes tajemstvím. Příznaky - třes, ztuhlost končetin, problémy s rovnováhou - nastupují postupně a projeví se až ve chvíli, kdy produkce dopaminu poklesne asi o osmdesát procent.

Nejúčinnější lék sice pomáhá vytvořit v mozku chybějící dopamin, ale má silné vedlejší účinky - tiky a zmatenost. Pomáhá i hloubková stimulace mozku, je ale velmi drahá a příliš zatěžuje tělo. „Nezabírala ani léčba kmenovými buňkami,“ připouští William Langston, ředitel Parkinsonova ústavu. „Vpravit nervové buňky do mozku a opravit ho tak bylo těžší, než jsme si mysleli.“

Postupně se zjistilo, že lidé náchylní k Parkinsonu mají jeden zmutovaný gen. A velkou naději přinesl objev spojený s léčbou rakoviny - lék, který tlumí enzymy odpovědné za růst a zánik buněk. Může pomoci i nemocným Parkinsonem. Důležité ale je nalézt charakteristické proteiny či enzymy ještě před nástupem příznaků třeba z krve nebo moči. Pak by šlo včasnou léčbou nemoci zabránit.
(ndro)