Stigmata ve světle vědy i křesťanství

Pana Bořka V. z Mělníka zajímá: „Osobně jsem se setkal před lety v léčebně s člověkem, kterému tak jednou do měsíce krvácely dlaně. Dotyčný byl silně věřící a rány se mu otvíraly v místech, kde měl Kristus přibité ruce ke kříži. Jsou stigmata opravdu tzv. Kristovým znamením?“

V křesťanství se slovem stigma označují zranění, která jsou obrazem - projekcí Kristových ran. Ale pozor, není pravdou, že byl prvním nositelem stigmat svatý František z Assisi (1181 - 1226), jak se mnohdy mylně uvádí. Je tedy otázkou, zda je možné stigmata spojovat s Kristovým utrpením a ukřižováním, zda lze připustit myšlenku, že jsou postižení „bohem vyvolení“. U Františka z Assisi byla stigmata datována kolem roku 1224, krvácející rány se objevovaly na všech jeho končetinách. Někteří odborníci se domnívají, že se stigmatismus objevil dřív, než se narodil Ježíš, již ve starověku. V Anglii byl dle nalezených zápisů zaznamenán u dvou lidí roku 1222. Ti za tuto zvláštnost zaplatili životem, byli upáleni jako kouzelníci - čarodějové. Rovněž je třeba vzít na vědomí fakt, že krvavé rány u postižených nekorespondují s ranami po ukřižování. Podle poznatků historiků totiž Římané neprobíjeli hřeby mučedníkům dlaně, nýbrž zápěstí (měkká tkáň dlaní by váhu těla neunesla).

Známé případy
V historii je dokladováno a zaznamenáno v souvislosti se stigmaty na 400 případů, odborníci je zkoumali a zjistili následující fakta. Rány se obvykle objevují v pravidelných intervalech, někdy dokonce v určitých dnech. Stigmatizovaní lidé mnohdy tvrdili, že znovu prožívají fáze Kristova utrpení. Rány někdy hnisají a zůstávají otevřené, lékaři si s nimi nevědí rady. Asi nejuctívanějším mezi stigmatizovanými byl páter Pio Forgione - Padre Pio, který žil v klášteře v malé vesnici San Giovanni Rotonda. Zemřel v roce 1968 ve věku jednaosmdesáti let (jeho pohřbu se zúčastnilo na 100 000 věřících). Krvácel pravidelně z pěti míst na těle, rány měl na dlaních, chodidlech a na boku, krev z nich vytékající voněla údajně po růžích. Za známý lze označit případ Therese Neumannové z Bavorska. Narodila se na Velký pátek (8. dubna 1898). Ve dvaceti letech tato děvečka ochrnula a oslepla, ale v roce 1926 došlo k zázračnému vyléčení. Od té doby se u ní objevovala stigmata a až do své smrti v roce 1962 krvácela jednou týdně z očí i rukou. Vzpomeňme také na jeden z posledních případů současnosti - v Chorvatsku je od května roku 1999 nositelem stigmat důstojný pán Zlatko Sudac (objevila se u něj zhruba po roce od kněžského vysvěcení).

Podvod nebo skutečnost?
Z lékařského hlediska může jít u spontánních stigmat o projev hysterie, zvláště u osob silně věřících. Jak známo, psychika je mocná. Psychiatrie má na stigmata diagnózu - nazývá je psychogenní purpurou. Toto onemocnění se projevuje zvýšenou křehkostí cév, může být vyvoláno psychicky. Zapůsobit mohou meditační cvičení, hypnóza, užívání nevhodných léků…Existují ale také případy, kdy si stigmatizovaní své rány způsobují úmyslně sami. Snaží se tak zviditelnit, připomenout druhým boží odkaz. Zřejmě i proto se vysocí církevní hodnostáři k otázkám stigmat staví spíše zdrženlivě a leckdy rezervovaněji než k případům zjevení svatých.
(cul)