Chytrý špičkový marketing.
view counter

Setkání se světem nehmotných bytostí

view counter

Ivan a Jana žijí v německém Bavorsku a patří k lidem, kteří jsou citliví na přítomnost pozitivní i negativní energie. To je také přivedlo ke zkoumání paranormálních jevů, dokonce i k pokusům o navázání komunikace s entitami a ke snahám získat záznam, který by jejich existenci dokazoval. Navštívili už řadu tajemných míst v České republice i v Německu. Nejvíce na ně ale prý v této souvislosti zapůsobil zámek v Horšovském Týně.

 

Co vás přesvědčilo o tom, že ač je nevidíme, pohybují se mezi námi nehmotné bytosti?

Ivan: Dům, ve kterém jsem vyrůstal, měl pohnutou minulost, strašilo v něm. Takže k prvním kontaktům s negativní energií a entitami proběhl už v dětství. Například jsem vídal předměty, které se pohybovaly samy od sebe, bez racionálního důvodu. V domě létaly příbory i nádobí, ozývaly se podivné zvuky, například cosi jako kopání do dveří. Zažil jsem ale také různé psychické a fyzické ataky. Došlo na přetahování se o peřinu, tleskání „čehosi“ u mých uší. Nezbývalo mi nic jiného než se smířit s tím, že to, co vidím a cítím, je skutečné.

Jana: Já jsem pro změnu jedinec, kterého to „postihlo“ takříkajíc ze dne na den. Bylo to před pěti lety v době, kdy jsem žila ve starém domě partnera v jedné zapadlé vesničce. Ta byla za II. světové války součástí vojenského cvičiště zbraní SS. Je jasné, že tu zůstal silný otisk, řekla bych doslova pach, smrti, mučení, strachu a beznaděje. Začaly mě tam náhle přepadat pocity, že nejsem sama, že mě někdo sleduje. V noci jsem slyšela zvuky, kroky, samo se zhasínalo světlo. Postupně má citlivost rostla, to už jsem vnímala jasné siluety postav a přicházely mi vize z minulosti, ze životů někdejších obyvatel domu. V podstatě mi nezbylo rovněž nic jiného než uvěřit a začít se učit, snažit se pochopit a případně jim pomoci.

 

Jak dlouho už s dušemi zemřelých komunikujete?

Ivan: Duše mě samy kontaktují, jak jsem již uvedl, od dětství. Ale určitou motivaci k tomu, abych se sám iniciativně pokusil o navázání komunikace, mi dala skupina Romany Kolegarové na sociální síti. Původně se jmenovala Paranormální jevy, nadpřirozeno a ti druzí, teď má název Paranormální jevy 777. Tam jsem získal řadu cenných informací. Pak jsem začal spolupracovat s Jaroslavem Drábkem, který má letité zkušenosti v tomto oboru a s týmem specialistů ve skupině EPRV777 řeší nejrůznější paranormální jevy po celé České republice i v zahraničí.

Jana: Poprvé jsem navázala kontakt před čtyřmi lety. V podstatě mě k tomu vyburcovala sílící negativní energie duše, s níž jsem sdílela domácnost. Potřebovala jsem zjistit, proč se tak děje. V té době jsem rovněž vyhledala radu a pomoc přes současnou skupinu Paranormální jevy 777. Postupně jsem se učila, jak pracovat s tím, co vnímám. Ve skupině jsem se seznámila s Ivanem, a protože máme stejný zájem, mohli jsme si vyměňovat zkušenosti, názory. Dnes spolu tvoříme skvělý tým.

 

Máte i nějaký negativní zážitek spojený s tím, co děláte?

Ivan: Paradoxně k němu došlo na podzim loňského roku, na Dušičky. Chtěli jsme prozkoumat kostel s přilehlým hřbitovem v jedné lokalitě v Německu. Okamžitě po vstupu do kostela jsme oba cítili velmi silnou negativní energii, přítomnost něčeho mnohem silnějšího, než na co jsme zvyklí. Negativní energie šla z pravé strany kostela, rozhodli jsem se tam pořídit nějakou fotodokumentaci. A podařilo se, entitu jsme zachytili zřetelně. Po vyfocení snímku jsme cítili, že se „bytost“ zvedla z dřevěné lavice a pohybuje se směrem k nám. Vnímali jsme obrovský tlak a sílu. Museli jsem z kostela ven. Tak silnou negativní energii jsme zatím jinde opravdu nezachytili.


Lze popsat co cítíte, jak se přítomnost entit projevuje na vašem fyzickém těle?

Jana: Oba cítíme skoro to samé, většinou chlad, zimu. Míváme potíže s dýcháním, výjimečně se dostaví i pocit na zvracení. Ivan vidí postavy a já mám vize, takže si vzájemně podáváme informace.
Lucie Zemanová