ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Řecké jezero Volvi nese jméno nymfy

view counter

Volvi, druhé největší jezero Řecka, už po dlouhá staletí nemine nikdo, kdo cestuje historicky nejslavnější spojnicí východu a západu po úseku mezi Soluní a Strymonským zálivem Egejského moře.

Ať měla cesta podobu obchodní stezky, kterou ve 2. století nahradila římská Via Egnatia, nebo asfaltky, jíž dnes odlehčila supermoderní Egnatía Odós, vždy vedla podél jednoho z břehů Volvi. Mýty říkají, že jezero nese jméno nymfy, která mu vládla. Když tudy během svých výprav projížděl Héraklés, zamiloval se do krásné vodní panny a měli spolu syna Olyntha.

 

 

Jedinečné západy slunce

Antická oblast Mygdonie, téměř šedesát kilometrů dlouhé údolí jezer Volvi a sousední Koroni, byla před miliony lety jednou obrovskou vodní plochou. Krásný pohled se naskýtá z trosek byzantského hradu v Rentině, který kdysi střežil Egnatii, vedoucí soutěskami ven z údolí. Mokřiny kolem Volvi lemují pastviny a rozsáhlá sadařství, pár úhledných vsí a lázeňské městečko Nea Apollonia v místě teplých léčivých pramenů, známých už od římských dob. To všechno v romantickém objetí zelených kopců. Jedny z nejúžasnějších západů slunce jsem viděla právě tady. Stejnou scenérii měl možnost pozorovat také světoznámý antický básník a dramatik Euripidés, který zde poslední roky svého života pobýval u dvora makedonského krále Archelea v nedaleké Arethuse. Ta se nedochovala, ale archeologové a hledači pokladů vědí, že zde byla.

 

Přírodu tu chrání agropolicie

Jezero Volvi a jeho okolí tvoří jedinečný ekosystém. Vyskytuje se tu na osm set druhů rostlin. Oblast je přechodným i trvalým domovem zhruba 240 druhů ptactva. Najdete zde čtrnáct druhů plazů a pět druhů obojživelníků, dvacet tři druhů savců a jedenadvacet druhů ryb. Velká část zdejší flóry a fauny je vzácná či ohrožená.

„Dáte si rybky?“ ptá se nadšeně kamarád od agropolicie (strážce životního prostředí) a už nese plný tác. „To jsou takové sladkovodní sardinky, lipariés,“ usmívá se, když vidí, jak nám chutná. Na můj zděšený dotaz, zda v období zákazu rybolovu ve Volvi svačím ohrožený druh, co se jinde na světě nevyskytuje, pokrčí rameny. „To vylovili pytláci, já jim to jen sebral. Ty už by stejně neplavaly.“ Stydím se, že mi nepřestalo chutnat, ale bezesporu jím s větší úctou…

 

Na kapry s vidlemi

Pytlačení je tady oblíbeným a celkem veřejným sportem. Honičky s policií k němu patří. Jeden vážený občan si takhle hodinku poseděl mezi rákosím, nad vodou měl jen hlavu. Policisté tušili, že tam někde je, a tak se dlouho nehnuli z místa. Voda byla teplá, ale z bahna na dně se na „statného savce“ vrhla mračna pijavic. Pokutě se vyhnul, ale při vzpomínce na odporný zážitek ryby radši kupuje (dal se na pytlačení v lese)... Místní ale loví pár kousků „pro chuť“, byť nezákonně a připusťme i nešetrně („nápaditý“ je lov kapra vidlemi v době, kdy se tře u břehu). Podstatně větší škodu představují přespolní černí rybáři „na kšeft“. Přítomnost strážců zákona je bezpodmínečně nutná. Vzhledem k až dětinské řecké neukázněnosti by tu ovšem museli stát ve dne v noci na každých pěti metrech.

Zatím se zdá, že Volvi má o dost šťastnější osud než sousední jezero Koronia, které ještě před dvěma roky zrůžovělo tisícovkami plameňáků, jejichž hejna se tu a tam prolétla i nad nedalekým Strymonským zálivem, kde za sebou nechávala okouzlené pohledy turistů. Jedovaté sinice a nevysvětlitelné mizení vody z Koronie až do dočasného vyschnutí měly tragické následky v podobě úhynu důležité jezerní flóry a fauny, ale i mnoha exemplářů plameňáků. Dnes je na místě smutná louže, nad níž se vedou mezinárodní vědecké diskuse. O to víc se s odborníky začínají bát o osud jezer i donedávna bezstarostní místní obyvatelé. Větu „dej pokoj s ekology, jezera jsou tu odjakživa a my taky“ už vyslovují čím dál řidčeji. Volvi je garantem okolního života i oázou klidu pár kilometrů od letovisek na břehu Egejského moře. Je cílem milovníků pěších túr nebo věřících, kteří míří do proslulého Chrámu svaté Mariny před rentinskými soutěskami.

Jana Soukupová