Prokletí hýčkaného synka

Císař Rudolf II. z rodu habsburského byl bezpochyby významný vladař. Udělal z Prahy své sídelní město, přenesl tam poklady světové kultury, podporoval rozvoj věd a umění, byl významným mecenášem a jeho Majestát umožnil náboženskou svobodu. V soukromí to však byl člověk značně nevyzpytatelný, projevily se na něm znaky dědičné duševní choroby, která Habsburky sužovala. Oficiálně zemřel bez dědice, avšak víme, že z jeho letitého vztahu s Kateřinou Stradovou se narodilo šest dětí. Nejvíce starostí mu nadělal nejstarší syn - Don Julius´Caesar d´Austria. Jako mnozí z korunních princů, kteří měli to štěstí, že se dobře narodili, byl hýčkán, rozmazlován a jeho poklesky se tolerovaly. Přesné datum narození Julia neznáme. Uvádí se rok 1584 nebo1586. Rudolf měl z mužského potomka určitě radost a zasadil se o to, aby měl vše, na co si vzpomene, ale především dobré vychování a vzdělání, kterého se mu mělo dostat v kartuziánském klášteře v Gamingu v Horním Rakousku.

Tam mladý Julius však dlouho nevydržel, brzy se vrátil na svůj zámek do Českého Krumlova, jenž mu starostlivý otec vybral za rezidenční sídlo, které koupil od posledního Rožmberka Petra Voka. A zde začal od roku 1606 mladý šlechtic řádit. Žádná žena či dívka z jeho okolí si nemohla být jistá bezpečností, mnohé z nich zakusily na vlastní kůži jeho sadistické choutky. Jedna z nich se pak stala jejich obětí, a to jistá Markéta Pichlerová, dcera místního lazebníka. Žila s ním, se svolením rodičů, ve volném vztahu. I když ji možná zpočátku miloval, časem se mu omrzela a jednou ji tak zbil a pobodal nožem, že ji považoval za mrtvou. Bezmocnou dívku vyhodil ze zámeckého okna a o její další osud se nestaral. Ona ovšem přežila. Dochovalo se svědectví rožmberského kronikáře Václava Březana: „Byla od něho hrozně zkatována a zpíchána, že celého oudu na těle jejím nebylo a zrasovanú tak z okna zámku vyhodil za umrlú na skálu.

Nepřišla hodina její, aby se zabila, neb upadla na smetí a svezla se po nich dolů.“ Markéta se z hrozných zranění kupodivu uzdravila a don Julius trval na tom, aby se k němu vrátila. Naléhal na jejího otce, dokonce ho uvěznil a vyhrožoval mu popravou. Poslušná dcera se podvolila, což se jí stalo osudným. Don Julius opět dostal jeden ze svých záchvatů nepříčetnosti a zavraždil ji způsobem opravdu bestiálním. Kronikář ve svém zápisu dodal, že nebohou dívku „po kusích do truhly klásti museli.“ Ač byla Markéta poddaná Jeho císařské milosti a její život neměl z tehdejšího hlediska valné ceny, přece jen tento bestiální čin vyvolal mezi aristokracií velký ohlas a pozdvižení. A otec Rudolf musel jednat. Vydal příkaz k Juliově doživotnímu uvěznění na českokrumlovském zámku a místní obyvatele ještě rok strašila šílenstvím zhrůzněná tvář levobočka, která na ně shlížela ze zámeckého okna.

A duševní choroba si vybírala svoji daň stále nemilosrdněji. Z Julia se stalo zvíře. Žil ve špíně a nepořádku, v záchvatech zuřivosti demoloval zařízení svých komnat. Zemřel 25. června 1609. Šuškalo se, že byl na příkaz samotného císaře zavražděn, ale pravda je zřejmě jiná. Příčinou smrti byl zřejmě neléčený vřed v krku, který praskl a zadusil ho. Každopádně se můžeme domnívat, že si císař Rudolf II. oddechl a s ním i služebnictvo českokrumlovského zámku. Služba u Julia musela být hotovým martýriem. Šlo o surovost pramenící z pocitu, že si může vše dovolit? To bylo zřejmě prokletí zhýčkaného císařského synka. Ale abychom nebyli nespravedliví, zřejmě kus viny nesla i zděděná schizofrenie, která mohla zapříčinit sadistické chování Dona Julia Caesara ´d Austria. Jeho neblahý osud tak byl bezesporu důvodem bezesných nocí mocného císaře Rudolfa II.

Lenka Stránská