Přízraky kolem Peruce

Bohatá historie Peruce na Lounsku, v níž dominuje zejména známý příběh o knížeti Oldřichovi a jeho ženě Boženě z Peruce, zanechala jak zde, tak i na mnoha místech v okolí viditelné stopy. Zůstala pak často kromě starých listin a kronik uchována i v lidovém podání. Do příběhů lidí tady v dřívějších i nedávných časech nezřídka vstupovaly i nadpřirozené jevy a bytosti, které tak dávaly příklady i poučení pro přítomnost i budoucnost. Oblast Peruce i s okolními obcemi je obestřena rovněž spoustou záhad, ke kterým tu docházelo.Do velmi starých časů spadá třeba příběh, jehož hrdinou se stal jeden z potomků vladyků z Peruce - Kazimír Mac, syn záletného Tasa z Peruce, narozený jako nemanželský v Polsku. Tento Kazimír Mac zdědil po svém otci nejen perucké panství, ale rovněž velkou slabost pro ženy. Při jedné ze svých cest unesl dceru převozníka - krásnou Jelu a přivezl ji na peruckou tvrz, která stávala v místech pozdějšího zámku. Její dobrota a láska nakrátko udělaly z Maca dobrého muže. Když se však schylovalo ke svatbě, přišel rytířský turnaj na sedm kilometrů vzdáleném Žerotíně, kam se Mac vypravil.

Tam však na něho čekalo nebezpečí v podobě krásné dcery žerotínského pána. Pro tu zradil svoji Jelu, která nedovedla žít ve zklamání a raději ukončila život ve vodách jezera v údolí Débeřského potoka. Tam se potom také zjevovala jako bílá panna v ruce s umrlčí lebkou. Pro Maca se stala špatným svědomím a noční můrou. Když se jedné noci pustil na koni do údolí, aby ji našel, nešťastně se utopil ve vodách stejného jezera jako Jela. Strašidelným místům se pak mnozí raději vyhýbali až do doby, kdy jezero zaniklo. Příběh pak dal tomuto místu název Macův důl a chodili sem milenci ještě dříve, než si přísahali věrnost.Nedaleko Peruce v lese, kterému se dodnes říká Makala, se též podle dochovaných pramenů zaznamenaných v knize Zeměpisech Království českého z roku 1846, mělo nacházet dávné pohanské obětiště. To připomínala i postava pohanského bůžka Makala, vytesaná do skály v místech, kde se říkalo U panáka. Kdysi se to tady mělo hemžit čarodějnicemi, duchy, démony i dalšími stvořeními vyvolávajícími strach.

Právě tak též o podivná kvílení, skřeky a hukot tu nebyla žádná nouze.Řada vyprávění zachytila i jiná strašidla a nadpřirozené bytosti poblíž Peruce. Například tři kilometry odtud v Telcích kromě vodníka nedala lidem spát také bílá koza, ve kterou se měla proměnit utopená nevěsta, s níž se ve svatební den splašili koně. Bílá koza se pak dlouho zjevovala na Kněžské louce a v noci na panském poli za rybníčkem, přičemž předznamenávala nějaké neštěstí. Místní usedlíci se jednou v hospodě sázeli, kdo půjde v noci na strašidelné pole a uřízne tam hlávku zelí. Jeden z vesničanů si dodal odvahy a o půlnoci se vydal na pole. Právě když řezal zelí, spatřil bílou kozu. Rychle se rozběhl odtud a domů doběhl hrůzou polomrtvý. Za tři dny nato zemřel.Na Peruci však strašilo a děly se tajuplné věci ještě i ve století dvacátém. Někdy před první světovou válkou šel jistý Baur se zdejším hlídačem v pozdních večerních hodinách domů a když se u někdejšího dvora rozešli, zamířil si to Baur přímo kolem zámku.

Právě když došel do míst, kde se nacházejí vrata do zámecké zahrady, zvedl se náhle velký vítr až větve zdejších kaštanů a lip začaly skřípat a listí šustit. Nejednou se zablesklo a před ním se zjevila postava v rytířském obleku, která měla na krku řetěz a provaz. Baur nahlas vykřikl a uhodil po přízraku holí, který v tu ránu zmizel. Celý roztřesený pak vrávoravě došel na náměstí, kde potkal ponocného a ten se ho vyptával na důvod jeho hrůzyplného křiku. Dotyčný Baur pak až do své smrti kdekomu vyprávěl svůj zážitek se zjevením u zámku.V osmdesátých letech 20. století byl na stejném místě u peruckého zámku spatřen zase neobvykle velký had, který se plazil a vždy mizel v prostorách zámecké budovy. O vyprávění i svědky těchto záhadných událostí nebyla nikdy žádná nouze, a tak se zdá, že si mnozí jen tak nevymýšleli. Nakonec si musíme přiznat, že něco záhadného mezi nebem a zemí přece jen existuje, takže zůstává ještě řada jevů a nezodpovězených záhad bez vysvětlení.
PAVEL KOVÁŘ