Podivné artefakty

Incké stavby jsou obklopeny mnohými nezodpovězenými otázkami. Dodnes třeba není zřejmé, jak byly osvětlovány tmavé uzavřené místnosti, když na zdech a nízkých stropech nenacházíme sebemenší pozůstatky sazí. Tento nevyřešený problém se dotýká i chrámů a hrobek v jiných koutech světa. Mnohé stavby z dob starého Egypta jsou vyzdobeny nádhernými malbami, složitými reliéfy a hustými pásy hieroglyfických nápisů. Vytvoření složitých obrazů ve věčně ztemnělých podzemních prostorách bezesporu vyžadovalo silné osvětlení. Nikde se však neobjevuje ani stopa začernění kouřem z pochodní anebo olejových lamp a představa, že tyto prostory ozařovaly sluneční paprsky svedené do útrob budov soustavou zrcadel, neobstojí. Na to jsou podzemní labyrinty příliš členité a rozsáhlé. Svítit se zde ale rozhodně muselo, otázkou zůstává jak.

Odpověď je možná ukryta v chrámu bohyně Hathor v Dendeře. Stěny zdejší podzemní krypty pokrývají neobvyklé reliéfy. Několik postav manipuluje s předměty ve tvaru podlouhlé baňky. Egyptologové je považují za hadí kameny. Ti odvážnější vidí v baňkách žárovky. Had symbolizuje rozžhavené vlákno a květ lotosu objímku. Nechybí zde kabel jako přívod energie, jejíž zdroj stojí na takzvaném sloupku džed. Tento útvar je známý i z četných jiných vyobrazení, ale dodnes se nepodařilo uspokojivě vysvětlit, co symbolizuje. Nelze však popřít, že se až podezřele podobá izolátoru vysokého napětí a podporuje tak smělou domněnku o možné výrobě elektrické energie a tedy i umělého světla již v dobách faraonů.

Podobná zobrazení předmětů, které jako kdyby z oka vypadly moderním technickým zařízením, nacházíme i u jiných starověkých civilizací. Všeobecně se traduje, že indiánské říše na území Střední a Jižní Ameriky neznaly kolo. Poblíž Vera Cruzu a na dalších místech v Mexiku byly ale nalezeny prastaré předměty na kolečkách. Nevíme, zda to jsou rituální potřeby, modely anebo pouhé hračky. Jisté však je, že by asi těžko pravěcí Američané vynalezli kolo jen pro potěšení a nepoužili ho také pro praktické účely.

Stejné pochybnosti nás trápí při pohledu na některé podivné artefakty civilizace Mayů. Stěny významných budov a chrámů často zdobí ozubená kola. Někde je to jen nenápadný reliéf a jindy hlavní prvek, umístěný na čelním místě. Jsou to pouhé symboly, anebo Mayové znali výhody použití takovýchto kol?
V různých mayských knihách, tzv. kodexech, nacházíme až příliš mnoho výjevů, které připomínají práci se strojem. Stačí se jen dobře dívat a pod nánosem zdánlivě fantastických scén objevíme dokonale přesné popisy složitých mechanismů. Postavy jezdí na pásových dopravnících, pod stříškami jsou ukryta tažná zařízení a postavy prostřednictvím pák a pedálů obsluhují stroje připomínající brusku.

Rakouští vědci Friedrich Egger a Klaus Keplinger sestrojili podle mayských kreseb účinný rotační pístový parní motor a úspěšně jej patentovali v mnoha zemích. Tyto objevy zcela převratným způsobem mění náš pohled na technickou vyspělost starověkých civilizací. Ve většině případů jsme nuceni připustit, že už na úsvitu dějin mohlo lidstvo disponovat neobvyklými mechanickými a strojními pomůckami.
(nag)