Pastýř duší

V první době svého pontifikátu byl papež Leo X. mimořádně zábavným pastýřem duší. Měl rád hazard a utrácel velké sumy v souladu s biblickým „Nestarejte se o zítřejší den. Papežův rádce, kardinál Cornaro, si dával obědy skládající se ze šedesáti pěti chodů, z nichž každý měl tři pokrmy. Papež pochopitelně nemohl zůstat za svým podřízeným. Jeho menu bylo plné vybraných pokrmů, ve kterých kralovaly paví jazýčky na sladko a mladí nazí chlapci vyskakovali k potěšení přítomných z dortu.

Biskupové si nic nedělali z toho, že papež Leo X. je homosexuál. Papeže mnohdy bavil dominikán Mariano, který byl znám svou žravostí. Při jednom posezení snědl čtyřicet vajíček a dvacet kuřat. Během karnevalu se celé dny sledovaly zápasy býků, po kterých byly opět hostiny. Papeže měly rády prostitutky z celého Říma. Nesváděla ho jejich těla, ale také nehaněl zákazníky tohoto nejstaršího povolání světa. Žil a dovoloval žít i jiným.

Deník bílého slona
Na vánoční svátky v roce 1514 dostal nový nápad. Zorganizoval největší přehlídku divokých zvířat, jaká kdy byla. Průvod klecí se zvířaty před tribunou Lea X. trval sedm hodin. Mezi zvířaty celého světa největší pozornost budil bílý slon, který se záhy stal maskotem římského lidu. Dodnes je ve vatikánské knihovně uložen deník slona, ve kterém jsou zapsány všechny jeho výstupy. Když posléze "přepracované" zvíře pošlo, bylo oplakáváno více než nejeden papež.
Tehdejší historik o papeži Leonovi X. napsal: "Byl by skvělým papežem, kdyby se k jeho úspěchům společensko-uměleckým družila i znalost náboženství."
Postava papeže Lea X. nebyla velkým otřesem ani pro duchovenstvo, ani pro věřící, protože v historii církve byly již dříve mnohem větší sváteční zábavy. Tak například papež Bonifác (1294 - 1303) zařídil, aby během svátků byly v ulicích vyloženy pohovky, tma aby byla ozářena voskovými pochodněmi a u paláce svatých andělů byl sto padesát metrů dlouhý stůl s nejoblíbenějšími pokrmy, džbány vína a obrazy, na kterých byl z jedné strany obraz papeže a z druhé strany čert. Aby rozdováděným lidem nic nescházelo, byly přivedeny pouliční holky z různých míst. V křesťanské Itálii s tím nebyl žádný problém, protože Bonifác VIII., stejně jako jeho předchůdce Celestýn (1294), podporoval stavbu a provoz nevěstinců, ze kterých měl ročně devadesát tisíc zlatých dukátů příjmů. Aby dodal svým ovečkám chuti k zábavám, jako prvý zvedl pohár a udělil na svátky dispens od všelikého hříchu prostopášnosti. Městská stráž se musela vzdálit až ke hradbám měst, aby příliš nelekala bavící se dav.

Víno v příkopech
Když se vatikánský bankéř osmělil namítnout papeži, že pokladnice se rychle vyprazdňuje, ten se jen tajemně pousmál: "Můj drahý, ty ani nemáš potuchy, kolik majetných lidí se chce stát biskupy. Stanou se jimi, i když to budou nejdražší hodnosti, jaké kdy svět viděl."
Měl pravdu. Několik dnů před Silvestrem křesťanskému světu přibylo 736 kardinálů, biskupů, kněží. Pak si nechal přivést několik řádných žen. Tu, která se vzpírala, nechal uvěznit, protože není možné, aby se vzpírala obcovat s posvěcenou osobou. Lid se znamenitě bavil. Muzikanti vyhrávali, pouliční děvy nenaříkaly na nedostatek zákazníků, víno teklo stokami v ulicích a řeka Tibera se plnila těmi, kteří měli odvahu nesouhlasit s papežem.
Toto šílenství trvalo ještě dva dny po svátcích. Pak se papež teprve vzpamatoval, konal mši a zrušil dispens. Přivolaná městská stráž spolu s papežskou armádou jen ztěží přivedla vše opět do normálních kolejí: To vše je ale jen historie. Další vyvolený, Mikuláš V. (1328 - 1330), měl pro to omluvu: "Pán měl příležitost těšit se spolu s námi."
(mh)