Novela zákona o DPH - podnikání

Vydáno So, 28.05.2011

Databáze informací:
- Podnikání

NOVELA ZÁKONA O DPH 2011 - UPLATŇOVÁNÍ DPH VE STAVEBNICTVÍ

29.4.2011, Ing. Dana Langerová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Následující řádky jsou souhrnem odpovědí na nejčastěji kladené otázky týkající se uplatňování daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen ZDPH) při poskytování stavebních prací. V první řadě se budeme zabývat uplatňováním správných sazeb daně při provádění stavebních prací. Dotazy na uplatnění správné sazby daně jsou nejčastějšími dotazy kladenými v této oblasti. Nicméně řada dotazů se týká také určení místa plnění při provádění stavebních prací, určení základu daně, možnosti uplatnění nároku na odpočet daně v souvislosti s prováděním stavebních prací atd.

I. ZÁKLADNÍ POJMY

Budeme-li se zabývat správnou aplikací příslušných ustanovení ZDPH v oblasti provádění stavebních prací, neobejdeme se bez vymezení základních pojmů, jejichž definice ZDPH obsahuje. Jak bude zřejmé dále, při řešení konkrétních případů, především z hlediska uplatnění správné sazby daně, je často nutné vyhodnotit, o jaký typ stavby se jedná, neboť aplikace jednotlivých ustanovení ZDPH má přímou vazbu na typy staveb.

1) Bytový dům, rodinný dům a byt

V současném znění ZDPH (únor 2011) jsou podstatné pojmy, a to pojmy bytový dům, rodinný dům a byt, pro účely ZDPH vymezeny v ustanovení § 4 odst. 1 písm. z) ZDPH.

Bytovým domem se rozumí stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena.

Rodinným domem se rozumí stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena, v níž jsou nejvýše 3 samostatné byty, nejvýše 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží a podkroví.

Bytem je soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení.

V navrhované novele ZDPH, která bude účinná od 1. 4. 2011, jsou uvedené definice totožné, pouze jsou přesunuty z § 4 ZDPH, který vymezuje základní pojmy, do § 48 ZDPH, který řeší sazby daně u bytové výstavby. Ustanovení § 48 ZDPH tak bude komplexnější.

Definice bytu, bytového domu a rodinného domu jsou v podstatě převzaty z jiných předpisů, čímž je zjednodušeno určování typu stavby. Definice bytového a rodinného domu odpovídá definici těchto staveb ve vyhlášce č. 501/2006 Sb. , o obecných požadavcích na využívání území, a definice bytu zhruba odpovídá jeho definici ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Nelze-li ze správního rozhodnutí nebo stanoviska stavebního úřadu jednoznačně určit, zda se v případě posuzované stavby jedná o bytový či rodinný dům, nezbude než přistoupit ke stanovení poměru podlahových ploch odpovídajících požadavkům na trvalé bydlení. Výčet ploch, které se započítávají do úhrnu jednotlivých podlahových ploch, by bylo možné nyní uvést. Avšak vzhledem k přehlednému a podrobnému návodu pro stanovení poměru podlahových ploch u jednotlivých typů staveb v pokynu ministerstva financí nazvaném Informace k uplatňování zákona o DPH u výstavby po 1. 1. 2008 zveřejněném dne 23. 4. 2008 na internetových stránkách ministerstva financí pouze odkáži na tento dokument.

2) Stavba pro sociální bydlení

V určitých situacích se znalostí pojmů bytový dům, rodinný dům a byt nevystačíme. Pro správné určení sazby daně je v některých případech, jak bude uvedeno dále, nutné pracovat s pojmem stavba pro sociální bydlení. Typy staveb pro sociální bydlení jsou vymezeny v ustanovení § 48a odst. 4 až 7 ZDPH (stavbami pro sociální bydlení se rozumí vymezené stavby včetně jejich příslušenství). Především se jedná o byt, bytový dům a rodinný dům pro sociální bydlení. Ty jsou definovány následovně:

Bytovým domem pro sociální bydlení se rozumí bytový dům, v němž nejsou jiné byty než byty pro sociální bydlení.

Rodinným domem pro sociální bydlení se rozumí rodinný dům, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 350 m². Celkovou podlahovou plochou rodinného domu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností rodinného domu.

Bytem pro sociální bydlení se rozumí byt, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 120 m². Celkovou podlahovou plochou bytu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností bytu, včetně místností, které tvoří příslušenství bytu. Do celkové podlahové plochy bytu pro sociální bydlení se nezapočítává podíl na společných částech domu.

Z posledních dvou uvedených definicí je zřejmé, že při stanovení rozlohy podlahové plochy se načítá podlahová plocha místností. Zákon proto také definuje místnost. Tou se rozumí místně a prostorově uzavřená část stavby, vymezená podlahovou plochou, stropem a pevnými stěnami.

U prvních tří typů staveb pro sociální bydlení se na chvíli zastavíme. Na rozdíl od bytu, bytového domu či rodinného domu, které ve většině případů určíme na základě správního rozhodnutí nebo stanoviska stavebního úřadu, v případě bytu, bytového a rodinného domu pro sociální bydlení toto jejich vymezení z žádného rozhodnutí či stanoviska nevyčteme. Bude vždy na plátci, aby tento charakter stavby určil v návaznosti na definice uvedené v § 48a ZDPH. Proto si jednotlivé základní typy staveb pro sociální bydlení postupně rozebereme.

Byt pro sociální bydlení

Dle definice se musí jednat o byt (tzn. že musí odpovídat definici bytu), jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 120 m². Z definice dále vyplývá, že do podlahové plochy se načítají podlahové plochy místností bytu a místností příslušenství bytu. Místnosti bytu si asi plátce dokáže určit, např. kuchyň, ložnice, obývací pokoj, dětský pokoj, koupelna, WC, chodba. U vyjmenovaných prostor nebude pochyb o tom, že se jedná o místnosti. V případě balkónů, teras či lodžií však budeme asi na pochybách. Jasno nám v dané věci udělal již zmíněný pokyn ministerstva financí Informace k uplatňování zákona o DPH u výstavby po 1. 1. 2008 (dále jen Pokyn MF). Je v něm uvedeno, že balkóny, terasy a lodžie, a to ani zasklené, se za místnosti nepovažují. A jasno nám Pokyn MF udělal také ve věci sklepních prostor. Sklepy jsou příslušenstvím bytu, a v definici bytu pro sociální bydlení je uvedeno, že se do podlahové plochy načítají také podlahové plochy místností příslušenství bytu. Dle Pokynu MF se za místnost nepovažují sklepní kóje ohraničené pevnou stěnou nedosahující stropu nebo ohraničené jiným způsobem, například pletivem nebo laťkovou přepážkou. Lze tedy shrnout, že balkony, lodžie a terasy se do podlahové plochy při určování, zda se jedná o byt pro sociální bydlení, nenačítají v žádném případě, zatímco u sklepních prostor je vždy třeba vyhodnotit, zda se jedná o místnost (podlaha, strop, pevné stěny, prostorově uzavřeno) či nikoli.

Zde si již můžeme uvést příklad, kdy byt o celkové větší rozloze (při načtení veškerých prostor bytu) může splňovat definici bytu pro sociální bydlení a jiný menší byt tuto definici nesplní.

Příklad

Byt, jehož tři obytné místnosti, kuchyň, chodba a WC mají celkovou podlahovou plochu o výměře 115 m², a k tomuto bytu náleží terasa o celkové rozloze 30 m². Uživatel tohoto bytu bude tedy užívat celkem plochu 145 m², jelikož se však terasa do podlahové plochy bytu pro sociální bydlení nezahrnuje, tento byt definici bytu pro sociální bydlení splní, má plochu jen 115 m².

Druhý, shodný byt o výměře 115 m², nenáleží však k němu terasa, nýbrž sklep vyhovující definici místnosti o výměře 6 m ². Celková podlahová plocha tohoto bytu je tedy 121 m², byt tedy již definici bytu pro sociální bydlení nesplňuje.

Výše bylo uvedeno, že se do podlahové plochy bytu pro sociální bydlení načítají také podlahové plochy místností, které tvoří příslušenství bytu. Vymezení příslušenství bytu vyplývá z § 121 odst. 2 Občanského zákoníku, kdy příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány. Příslušenstvím bytu tedy může být např. sklep, komora či kolna. Příslušenstvím bytu však není garáž, neboť neslouží k uspokojování bytových potřeb a jako taková je samostatným předmětem občansko-právních vztahů.

Bytový dům pro sociální bydlení

Rozumí se jím bytový dům, v němž nejsou jiné byty než byty pro sociální bydlení. Musí tedy opět nejdříve splňovat definici bytového domu (stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena), a pak už jen druhou podmínku, že v něm nesmí být jiné byty než byty pro sociální bydlení. Znamená to tedy, že v něm mohou být pouze byty, jejichž celková podlahová plocha nepřesáhne 120 m². Jiná podmínka v definici bytového domu pro sociální bydlení nastavena není, můžou se v něm tedy nacházet například jakékoli nebytové prostory.

Zde si tedy opět můžeme uvést příklad.

Příklad

Bytový dům v němž se nachází 30 bytů splňujících vymezení bytů pro sociální bydlení a pouze jeden byt s celkovou podlahovou plochou 125 m ², který definici bytu pro sociální bydlení nesplňuje. Tento bytový dům tedy není bytovým domem pro sociální bydlení.

Na druhou stranu bytový dům o třech podlažích, v něm celé první podlaží o rozloze 200 m² je využíváno jako restaurace, a ve zbývajících dvou podlažích (každé o rozloze 200 m²) jsou 4 byty o celkových rozlohách do 120 m². Tento bytový dům definici bytového domu pro sociální bydlení splňuje, neboť v něm nejsou jiné byty než pro sociální bydlení a velikost nebytových prostor není u tohoto typu stavby podstatná, nepřesahuje-li polovinu podlahové plochy domu.

Rodinný dům pro sociální bydlení

Dle definice se opět musí jednat o stavbu splňující v první řadě definici rodinného domu (stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena, v níž jsou nejvýše 3 samostatné byty, nejvýše 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží a podkroví), a jeho celková podlahová plocha nepřesahuje 350 m ². Přitom celkovou podlahovou plochou rodinného domu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností rodinného domu. Opět tedy načítáme pouze místnosti, tzn. že např. terasy, lodžie či půda, která není místností, se do podlahové plochy za účelem zjištění statutu rodinného domu jako rodinného domu pro sociální bydlení nenačítají. Z definice také vyplývá, že načítáme podlahové plochy všech místností rodinného domu, tedy např. i podlahovou plochu garáže umístěné v rodinném domě. Naopak, podlahovou plochu garáže umístěné mimo dům (ačkoli je garáž umístěná mimo dům příslušenstvím rodinného domu), nenačítáme, nejedná se o místnost domu.

Stavbou pro sociální bydlení však není pouze byt, bytový dům a rodinný dům pro sociální bydlení. Zákon definuje v § 48a odst. 4 ještě další stavby pro sociální bydlení.

Ubytovací zařízení pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů nebo pro ubytování státních zaměstnanců

U ubytovacího zařízení pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je v ZDPH uveden odkaz na § 77 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 530/2005 Sb., dle kterého se jedná o zařízení pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů při výkonu služby v jiném místě, než je místo jejich trvalého pobytu.

Zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby podle zákona o sociálních službách

U tohoto ustanovení je v ZDPH odkaz na zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Dle ustanovení § 33 zákona o sociálních službách se sociální služby poskytují jako služby pobytové, ambulantní nebo terénní, přičemž pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. Stavbami pro sociální bydlení se rozumí zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby, tzn. pouze ta zařízení, u kterých je v zákoně o sociálních službách výslovně uvedeno, že poskytují pobytové služby. Jedná se např. o týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněná bydlení, azylové domy či domy na půl cesty a jiná zařízení poskytující pobytové služby podle zákona o sociálních službách.

Školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, jakož i střediska výchovné péče, podle zákona upravujícího výkon této výchovy

Zde ZDPH odkazuje na § 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění zákona č. 383/2005 Sb., dle kterého jsou těmito zařízeními diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy.

Internáty škol samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením podle školského zákona

Ustanovení se odkazuje na vyhlášku č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních. Internát poskytuje dle § 6 této vyhlášky dětem a žákům škol samostatně zřízených pro děti a žáky se zdravotním postižením a dětem přípravného stupně základní školy speciální ubytování a výchovně vzdělávací činnost navazující na výchovně vzdělávací činnost těchto škol a školských zařízení.

Zvláštní dětská zařízení, kterými jsou podle zákona upravujícího péči o zdraví kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let věku

Ustanovení § 38 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu pouze vymezuje tato zvláštní dětská zařízení jako kojenecké ústavy a dětské domovy pečující o všestranný rozvoj dětí ve věku do tří let.

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a zařízení pro výkon pěstounské péče poskytující péči podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí

V případě zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc obsahuje ZDPH odkaz na § 42 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Tato zařízení poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoli péče, nebo je-li jeho život či příznivý vývoj vážně ohrožen, ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva.

V případě zařízení pro výkon pěstounské péče obsahuje ZDPH odkaz na § 44 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Dle tohoto ustanovení se tato zařízení zpravidla zřizují v samostatném objektu nebo v prostorách, které zřizovatel vybaví jako byt pro rodinu s větším počtem dětí.

Speciální lůžková zařízení hospicového typu

Dle odkazu v ZDPH se jedná o zařízení dle § 22a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 340/2006 Sb., která poskytují paliativní a symptomatickou léčbu o osoby v terminálním stavu.

Domovy péče o válečné veterány

U tohoto typu stavby obsahuje ZDPH odkaz na § 4 zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění zákona č. 70/2007 Sb., dle kterého ministerstvo obrany zřizuje a spravuje domovy péče o válečné veterány, které jsou součástí příspěvkové organizace zřízené ministerstvem.

3) Příslušenství stavby

Stavbami pro sociální bydlení se dle ustanovení § 48a odst. 4 ZDPH rozumí vymezené stavby včetně jejich příslušenství. Co se rozumí příslušenstvím bytu jsme řešili již výše při vymezování bytu pro sociální bydlení. Co se však rozumí příslušenstvím ostatních staveb pro sociální bydlení, případně obecně příslušenstvím bytového domu a rodinného domu?

Dle § 121 odst. 1 Občanského zákoníku příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Z uvedeného lze zjednodušeně dovodit, že příslušenstvím staveb jsou věci, které mají statut věci vedlejší k věci hlavní - stavbě, a musí být současně ve vlastnictví vlastníka věci hlavní - stavby. Příslušenstvím rodinného domu, bytového domu, ale i domova pro seniory, azylového domu atd. mohou tak být např. garáže, kůlny, stodoly, zahradní altány, čističky odpadních vod, vinné sklepy, přípojky na veřejné rozvodné sítě a kanalizace, stavby pro tepelná čerpadla, oplocení, studny, bazény atd.

Příslušenstvím těchto staveb naopak nejsou plošné stavby, které nejsou nemovitostí dle § 119 odst. 2 Občanského zákoníku. Jedná se tedy o stavby, které nejsou věcí v právním smyslu, a považujeme je za součást pozemku ve smyslu § 120 odst. 1 Občanského zákoníku. Může se jednat o zahradní jezírka, opěrné zídky, obrubníky, dlažby, odstavné plochy provozidla, ale vždy za předpokladu, že nejsou spojeny se zemí pevným základem. Pokud spojeny se zemí pevným základem jsou, pak se jedná o nemovitosti, které mohou tvořit příslušenství stavby za výše uvedených podmínek (náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány).

II. SAZBY DANĚ

Obecné ustanovení § 47 ZDPH stanoví, že u služeb se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak, a u služeb uvedených v příloze č. 2 se uplatňuje snížená sazba daně. Poskytováním stavebních prací dochází k poskytování služeb a dle uvedeného obecného ustanovení se tak u těchto prací uplatňuje základní sazba daně. V příloze č. 2 k ZDPH, která uvádí seznam služeb podléhajících snížené sazbě daně, stavební práce uvedeny nejsou. ZDPH však přece jen stanoví případy, kdy je u stavebních prací uplatňována snížená sazba daně, a to v ustanovení § 48 a § 48a.

1) Snížená sazba daně u bytové výstavby (§ 48 ZDPH)

Dle ustanovení § 48 ZDPH při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených se změnou dokončené stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně jejich příslušenství, vymezenou stavebním zákonem, nebo v souvislosti s opravou těchto staveb, se uplatní snížená sazba daně. Jsou-li tyto práce prováděny na jiné stavbě, jejíž část je určena pro bydlení, uplatní se snížená sazba daně jen u těch prací, které jsou poskytnuty výlučně pro část stavby určenou pro bydlení.

Rozeberme si znění ustanovení § 48 ZDPH podrobněji. Co se rozumí poskytnutím stavebních a montážních prací? Odkaz na kapitolu Standardní klasifikace produkce (SKP), případně novou klasifikaci CZ-CPA (tak jako v příloze č. 2 k ZDPH), ustanovení neobsahuje. Přesto je dle mého názoru možné pomocně při určování konkrétních prací tyto klasifikace použít.

Opět se vrátím k již zmiňovanému Pokynu MF. V jeho úvodu je uvedeno, že stavebními a montážními pracemi se pro účely této informace rozumí práce při výstavbě nových staveb, bytů a nebytových prostor a práce při jejich rekonstrukcích, modernizacích, rozšířeních, stavebních úpravách a opravách. Opravou se také rozumí stavební nebo montážní údržba. Stavbou se rozumí i nedokončená stavba. Jak je zřejmé, Pokyn MF vymezuje pojem stavební a montážní práce obecně a široce.

V ustanovení § 48 ZDPH je dále uvedeno, že se týká prací spojených se změnou nebo opravou dokončené stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně jejich příslušenství. Zde zdůrazním slovo „dokončené“ stavby, tzn. že se ustanovení týká pouze prací na již dříve dokončených stavbách, a to pouze stavbách bytového domu, rodinného domu nebo bytu a jejich příslušenství. Vymezení bytového domu, rodinného domu a bytu je v úvodu tohoto příspěvku v základních pojmech.

Ustanovení dále specifikuje, že se jedná o stavební a montážní práce spojené se změnou uvedených dokončených staveb vymezenou stavebním zákonem, včetně odkazu na § 2 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Dle tohoto ustanovení stavebního zákona je změnou dokončené stavby: nástavba, kterou se stavba zvyšuje, přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje, a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou, a dále stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby (zahrnuje též zateplení pláště stavby). Pokyn MF pak navíc uvádí, že změnou dokončené stavby se pro účely této informace rozumí stavební zásahy na majetku, kterými nevzniká nový byt nebo nová věc.

Ustanovení § 48 ZDPH v současné podobě je platné od účinnosti zákona č. 261/2007 Sb., který toto ustanovení novelizoval k datu 1. 1. 2008. Současně bylo v čl. LXXXI bodě 2 zákona č. 261/2007 Sb. uvedeno, že ustanovení § 48 ZDPH, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pozbývá platnosti dnem 1. ledna 2011. Zákonem č. 199/2010 Sb. (část třetí čl. III) byl bod 2. čl. LXXXI zákona č. 261/2007 Sb. zrušen, což znamená že ustanovení § 48 ZDPH je v současné době nadále platné bez omezení.

Kdy tedy bude v konkrétních situacích snížená sazba daně dle ustanovení § 48 ZDPH aplikována? Pokud budou prováděny změny či opravy dokončených staveb, které budou vyhovovat definici rodinného domu, bytového domu či bytu a jejich příslušenství. Zde je namístě uvést další příklady, kdy bude snížená sazba daně dle ustanovení § 48 ZDPH aplikována, a to v návaznosti na nejčastěji kladené dotazy v této oblasti.

Příklady uplatnění snížené sazby daně dle ustanovení § 48 ZDPH.

Příklad 1

Plátce provádí stavební úpravy prodejny potravin. Tato prodejna je umístěna v přízemí dokončeného bytového domu, který vyhovuje definici bytového domu dle ZDPH. Stavební práce jsou prováděny výhradně v prodejně potravin. Ačkoli se jedná o nebytový prostor, podmínky pro uplatnění snížené sazby daně jsou naplněny, neboť jsou prováděny stavební práce spojené se změnou dokončené stavby bytového domu vymezenou stavebním zákonem. Ustanovení § 48 neobsahuje žádné omezení v tom smyslu, že by se snížená sazba daně neaplikovala při provádění prací v nebytových částech bytového domu.

Příklad 2

Plátce provádí stavební úpravy kanceláře umístěné v rodinném domě. Ačkoli se jedná o nebytový prostor, podmínky pro uplatnění snížené sazby daně jsou opět naplněny, neboť jsou prováděny stavební práce spojené se změnou dokončené stavby rodinného domu vymezenou stavebním zákonem.

Příklad 3

Plátce provádí výměnu elektroinstalace v bytě. Opět jsou při poskytnutí daných prací naplněny podmínky pro uplatnění snížené sazby daně, jsou poskytovány stavební a montážní práce v rámci opravy dokončeného bytu.

Příklad 4

Plátce provádí opravu oplocení rodinného domu. Ačkoli se nejedná o opravu dokončeného rodinného domu, budou v případě poskytnutí stavebních a montážních prací podmínky pro aplikaci snížené sazby daně naplněny, neboť se jedná o opravu příslušenství dokončeného rodinného domu. Snížená sazba daně bude aplikována i v tomto případě, kdy je prováděna výhradně oprava plotu, neboť ustanovení § 48 ZDPH její aplikací prováděním prací současně na rodinném domě nepodmiňuje.

Příklad 5

Plátce provádí montáž garážových vrat do samostatně stojící garáže, která je příslušenstvím dokončeného rodinného domu. Opět se jedná o stavební a montážní práce prováděné v souvislosti s opravou příslušenství dokončeného rodinného domu a podmínky pro uplatnění snížené sazby daně jsou naplněny.

Příklad 6

Plátce provádí malířské a natěračské práce ve sklepě, který je příslušenstvím dokončeného bytu. Zde se jedná o stavební práce prováděné v souvislosti s opravou příslušenství dokončeného bytu a podmínky pro uplatnění snížené sazby daně jsou rovněž naplněny.

Příklad 7

Plátce provádí opravu fasády na rodinném domě, který jeho vlastník užívá pouze v rámci rodinné rekreace. Pokud jsou naplněny dané podmínky (stavební nebo montážní práce, dokončený rodinný dům, oprava či změna), bude při provádění prací uplatněna snížená sazba daně. Jiný účel užívání rodinného domu není podstatný, podstatné je, že se jedná dle správního rozhodnutí o rodinný dům.

Příklad 8

Plátce provádí opravu výtahu v dokončeném bytovém domě. Jedná se o montážní práce poskytnuté v souvislosti s opravou dokončeného bytového domu, uplatněna tak bude snížená sazba daně.

Příklad 9

Plátce provádí opravu plynového kotle (je součástí stavby) v dokončeném rodinném domě. Stejně jako v předchozím případě se jedná o montážní práce poskytnuté v souvislosti s opravou dokončeného rodinného domu, uplatněna tak bude snížená sazba daně.

Příklad 10

Plátce poskytuje lešenářské práce (montáž a demontáž lešení a pracovních plošin) v rámci poskytování stavebních a montážních prací při zateplování fasády dokončeného bytového domu. Jedná se o stavební a montážní práce poskytnuté v rámci změny dokončené stavby bytového domu a bude uplatněna snížená sazba daně.

2) Snížená sazba daně u staveb pro sociální bydlení (§ 48a ZDPH)

Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou stavby pro sociální bydlení, včetně jejího příslušenství, změnou dokončené stavby pro sociální bydlení vymezenou stavebním zákonem, včetně jejího příslušenství, nebo v souvislosti s opravou této stavby se uplatní dle ustanovení § 48a odst. 1 ZDPH snížená sazba daně. Snížená sazba daně se uplatní také při poskytnutí stavebních a montážních prací, kterými se bytový dům, rodinný dům, byt nebo prostor, který byl určen k jiným účelům než k bydlení, mění na stavbu pro sociální bydlení.

Rozeberme si ustanovení § 48a ZDPH podrobněji, a především samozřejmě to, v čem se liší od ustanovení § 48 ZDPH. Opět se jedná o poskytnutí stavebních a montážních prací, tentokrát však na stavbách pro sociální bydlení a jejich příslušenství. Veškeré typy staveb, kterými se rozumí dle ustanovení § 48a odst. 4 až 7 ZDPH stavby pro sociální bydlení, jsou uvedeny v úvodu tohoto příspěvku v rámci základních pojmů.

Stejně jako v ustanovení § 48 ZDPH se jedná o práce spojené se změnou dokončených staveb pro sociální bydlení (včetně jejich příslušenství) vymezenou stavebním zákonem, včetně odkazu na § 2 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Zopakuji, že dle tohoto ustanovení stavebního zákona je změnou dokončené stavby: nástavba, kterou se stavba zvyšuje, přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje, a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou, a dále stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby (zahrnuje též zateplení pláště stavby). Pokyn MF pak navíc uvádí, že změnou dokončené stavby se pro účely této informace rozumí stavební zásahy na majetku, kterými nevzniká nový byt nebo nová věc.

Stejně jako v ustanovení § 48 ZDPH se jedná také o práce poskytnuté v souvislosti s opravou vymezených staveb pro sociální bydlení.

Navíc oproti ustanovení § 48 ZDPH je dle ustanovení § 48a ZDPH uplatňována snížená sazba daně také u stavebních a montážních prací spojených s výstavbou staveb pro sociální bydlení a jejich příslušenství. Dle Pokynu MF se výstavbou pro účely tohoto ustanovení rozumí vznik stavby pro sociální bydlení, kdy objednatel je obvykle prvním vlastníkem nové věci nebo bytu.

Snížená sazba daně se dle poslední věty ustanovení § 48a odst. 1 ZDPH uplatní také při poskytnutí stavebních a montážních prací, kterými se bytový dům, rodinný dům, byt nebo prostor, který byl určen k jiným účelům než k bydlení, mění na stavbu pro sociální bydlení. Znamená to tedy, že pokud v rámci provádění prací na jakékoli jiné stavbě než stavbě pro sociální bydlení dojde k její změně na stavbu pro sociální bydlení, bude uplatňována snížená sazba daně.

Kdy tedy bude snížená sazba daně dle ustanovení § 48a ZDPH aplikována v konkrétních situacích? Pokud bude prováděna výstavba, změny či opravy staveb, které budou vyhovovat definici staveb pro sociální bydlení (včetně jejich příslušenství). Zde je namístě uvést další příklady, kdy bude snížená sazba daně dle ustanovení § 48a ZDPH aplikována, a to samozřejmě v návaznosti na nejčastěji kladené dotazy v této oblasti.

Příklady uplatnění snížené sazby daně dle ustanovení § 48a ZDPH

Příklad 1

Plátce provádí hrubou stavbu v rámci výstavby rodinného domu, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 350 m² a jehož součástí je nebytový prostor určený k podnikání (prodejna) o výměře 50 m². Jedná se o stavební a montážní práce spojené s výstavbou stavby pro sociální bydlení a bude uplatněna snížená sazba daně.

Příklad 2

Plátce provádí výstavbu bytového domu, ve kterém jsou celkem 4 byty (každý o rozloze 100 m²) a v přízemí restaurace o rozloze 200 m ². Jedná se tedy o bytový dům pro sociální bydlení a při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s jeho výstavbou bude uplatněna snížená sazba daně.

Příklad 3

Plátce provádí výstavbu bazénu k již dokončenému rodinnému domu (dům o celkové rozloze 300 m²). Jelikož se jedná o výstavbu příslušenství rodinného domu pro sociální bydlení, bude aplikována snížená sazba daně.

Příklad 4

V rámci přípravy pozemku k provedení výstavby rodinného domu pro sociální bydlení provádí plátce demoliční práce na stávající stavbě. U demoličních prací bude uplatněna snížená sazba daně, neboť jsou v tomto případě prováděny ve spojitosti s výstavbou stavby pro sociální bydlení.

Příklad 5

Při výstavbě domova pro seniory uplatní plátce rovněž sníženou sazbu daně, neboť se jedná o výstavbu zařízení sociálních služeb poskytujícího pobytové služby podle zákona o sociálních službách, tedy o výstavbu stavby pro sociální bydlení.

Příklad 6

Oprava střechy a fasády hospice bude rovněž provedena se sníženou sazbou daně, neboť se jedná o stavební práce v souvislosti s opravou speciálního lůžkového zařízení hospicového typu, tedy opravou stavby pro sociální bydlení.

Příklad 7

Při výstavbě vodovodní přípojky na veřejné rozvodné sítě k rodinnému domu pro sociální bydlení uplatní plátce sníženou sazbu daně tehdy, pokud se jedná o výstavbu příslušenství této stavby (shodný majitel rodinného domu a přípojky).

Příklad 8

Plátce provádí přestavbu penzionu na azylový dům. Přestavbou dojde ke změně na stavbu pro sociální bydlení, bude tedy uplatněna snížená sazba daně.

3) Vazba sazby daně na celkové plnění

Sníženou sazbu daně nelze při provádění stavebních a montážních prací samozřejmě použít tehdy, kdy nejsou naplněny podmínky dané ustanovením § 48 a § 48a ZDPH. V určitých situacích, kdy při poskytování služeb sníženou sazbu daně použít nelze, může dojít k tomu, že pokud jsou tyto služby prováděny jako nedílná součást služby jiné, u které je snížená sazba daně aplikována, bude u plnění jako celku uplatněna snížená sazba daně. Lze uvést následující příklady.

Příklad 1

Revize elektroinstalace, revize výtahu, revize komínového tělesa podléhají základní sazbě daně, neboť se nejedná o službu uvedenou v příloze č. 2 k ZDPH a rovněž se nejedná o stavební či montážní práce dle § 48 či § 48a ZDPH. Pokud jsou však revize provedeny jako nedílná součást služby opravy elektroinsalace, opravy výtahu nebo opravy komínového tělesa, jsou součástí služby opravy a podléhají jako jedna služba shodné sazbě daně. Pokud je tedy provedena revize včetně opravy na dokončené stavbě rodinného domu, bytového domu, bytu nebo na stavbě pro sociální bydlení, bude uplatněna snížená sazba daně.

Příklad 2

Projektové práce jako samostatné plnění podléhají základní sazbě daně, neboť se nejedná o službu uvedenou v příloze č. 2 k ZDPH a rovněž se nejedná o stavební či montážní práce dle § 48 či § 48a ZDPH. Pokud jsou však projektové práce nedílnou součástí služby výstavby, změny nebo opravy, podléhají jako jedna služba shodné sazbě daně. Pokud je tedy poskytnuta např. služba výstavby rodinného domu pro sociální bydlení, kdy jsou v rámci jednoho plnění do ceny tohoto plnění zahrnuty i projektové práce, bude u plnění jako celku uplatněna snížená sazba daně.

III. ZÁKLAD DANĚ

Základem daně je dle § 36 ZDPH vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění (mimo základ daně ve zvláštních případech dle § 36a ZDPH). Základem daně v případě přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění je částka přijaté platby snížená o daň. Mimo jiné základ daně zahrnuje také vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění (např. náklady na přepravu, pojištění a provize). Je-li k datu uskutečnění zdanitelného plnění poskytnuta sleva z ceny, základ daně se o tuto slevu z ceny sníží.

Ustanovení ZDPH týkající se základu daně řeší mimo jiné také základ daně při poskytnutí stavebních a montážních prací. Jedná se o ustanovení § 36 odst. 3 písm. g) ZDPH, dle kterého základ daně při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou, změnou dokončené stavby, nebo v souvislosti s opravou stavby, zahrnuje také konstrukce, materiál, stroje a zařízení, které se do stavby jako její součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují. Dle Pokynu MF se jedná např. o vnitřní rozvody studené a teplé vody, vnitřní odpadové šachty, vnitřní rozvody elektroinstalace, včetně nástropních a nástěnných svítidel, rozvody zabezpečovacích a bezpečnostních zařízení, klozety, vany, umyvadla, dřezy, baterie, kuchyňské odsavače par, karmy, boilery, ústřední vytápění včetně kotlů, krby, tepelná čerpadla, vestavěný nábytek, protipožární zařízení včetně rozvodů a hasících přístrojů, technologie osobního výtahu, centrálního vysavače, klimatizačního zařízení, zabudované kuchyňské linky včetně vestavných spotřebičů, obklady stěn a stropů, okenice, mříže, žaluzie, rolety, markýzy, pevně spojené podlahové krytiny apod.

Jako příklad je v Pokynu MF uvedeno zabudování kuchyňské linky stavebními a montážními pracemi. Jsou-li tyto práce provedeny např. v rámci výstavby staveb pro sociální bydlení, uplatní se u těchto stavebních a montážních prací snížená sazba daně. Součástí základu je dle výše citovaného také hodnota dodávané kuchyňské linky, jsou-li práce poskytovány s dodáním kuchyňské linky jako jedno plnění.

IV. MÍSTO PLNĚNÍ

Místo plnění se v případě stavebních a montážních prací spojených s výstavbou, rekonstrukcí, modernizací, stavebními úpravami, opravami a údržbou vyhodnocuje dle § 10 ZDPH, který řeší místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti. Místem plnění je místo, kde se nemovitost nachází.

Skutečnost, že místem plnění v případě stavebních prací je místo, kde se nemovitost nachází, bývá plátci často opomíjena v případě poskytování plnění mezi dvěma tuzemskými plátci. Poskytuje-li stavební práce na nemovitosti nacházející se mimo tuzemsko tuzemský plátce a příjemcem plnění je jiný tuzemský plátce, uplatňuje často poskytovatel u tohoto plnění tuzemskou daň z přidané hodnoty. Většinou je tento postup uplatňován s odůvodněním, že se jedná o plnění mezi dvěma tuzemskými plátci, které je vždy předmětem daně dle tuzemského zákona. Toto zjednodušené pravidlo však absolutně neplatí, a to nejen v případě služeb vztahujících se k nemovitosti. Předmětem daně v tuzemsku jsou dle ustanovení § 2 ZDPH pouze služby s místem plnění v tuzemsku.

Poskytuje-li tuzemský plátce jinému tuzemskému plátci plnění formou stavebních prací na nemovitosti např. v Polsku, místem plnění při poskytnutí těchto prací je Polsko, plnění není předmětem daně v tuzemsku a nepodléhá tuzemské dani. Kdo je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň v Polsku pak již řeší polský zákon upravující oblast daně z přidané hodnoty.

V. NÁROK NA ODPOČET DANĚ

Nárok na odpočet daně má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti pro účely uskutečňování plnění uvedených v § 72 odst. 2 ZDPH.

Již z tohoto základního pravidla pro uplatňování nároku na odpočet daně je zřejmé, že nárok na odpočet daně nemůže plátce uplatnit v případě výše uvedeném, kdy tuzemský plátce poskytuje jinému tuzemskému plátci stavební práce na nemovitosti nacházející se mimo tuzemsko a chybně toto plnění zatíží tuzemskou daní. Stále se jedná o plnění s místem plnění mimo tuzemsko, které není předmětem daně v tuzemsku a tudíž nemůže být ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 ZDPH zdanitelným plněním. A nárok na odpočet daně lze uplatnit pouze z přijatých zdanitelných plnění.

Častým dotazem bývá, zda plátce, poskytující stavební práce na nemovitosti nacházející se mimo tuzemsko, může uplatnit nárok na odpočet daně z tuzemských přijatých zdanitelných plnění použitých k tomuto plnění s místem plnění mimo tuzemsko. Odpověď lze nalézt rovněž v základním ustanovení pro uplatňování nároku na odpočet daně, v ustanovení § 72 odst. 2 písm. c) ZDPH, dle kterého má plátce nárok na uplatnění odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro účely uskutečňování plnění v rámci své ekonomické činnosti s místem plnění mimo tuzemsko, pokud u těchto přijatých zdanitelných plnění by plátce měl nárok na odpočet daně, pokud by se zdanitelná plnění uskutečnila s místem plnění v tuzemsku.

VI. NOVELA ZDPH ÚČINNÁ OD 1. 4. 2011

Novela ZDPH účinná od 1. 4. 2011 nepřináší v oblasti poskytování stavebních prací ve vazbě na uplatňování sazeb daně, stanovení základu daně či oblast základních pojmů podstatné změny. Jak již bylo v přehledu základních pojmů v úvodu uvedeno, přesouvá pouze vymezení bytu, bytového domu a rodinného domu z § 4 ZDPH do § 48 novely ZDPH z důvodu úzké vazby na toto ustanovení.

Ke změnám, které mají vazbu také na uplatňování daně při poskytování stavebních prací, dochází v ustanovení týkajícím se uplatňování nároku na odpočet daně.

Z důvodu nového znění ustanovení § 72 novely ZDPH jsou základní pravidla pro možnost uplatnění nároku na odpočet daně shrnuta v novém ustanovení § 72 odst. 1 novely ZDPH, jejich obsahová náplň se však podstatně neliší.

Výrazná změna nastává v definování pojmu daň na vstupu. Daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění se dle nového ustanovení § 72 odst. 2 novely ZDPH rozumí daň uplatněná podle tohoto zákona. Tzn. pouze daň správně uplatněná. Je-li plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu, pak je oprávněn pouze k odpočtu daně správně dle zákona uplatněné.

Toto nové ustanovení ZDPH má dopad právě i na uplatňování nároku na odpočet daně při poskytování stavebních prací. Dle současného znění zákona má plátce nárok na odpočet daně, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Přijatým zdanitelným plněním použitým v rámci ekonomické činnosti plátce je i přijaté plnění, u kterého byla poskytovatelem chybně uplatněna sazba daně, nárok na odpočet daně z tohoto plnění tedy lze uplatnit. Po novele ZDPH účinné od 1. 4. 2011 tato možnost již nebude.

Jakým způsobem lze po novele uplatnit nárok na odpočet daně z přijatého daňového dokladu s nesprávně uplatněnou daní řeší ustanovení § 73 odst. 6 novely ZDPH. Převyšuje-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu výši daně, která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani, která má být uplatněna podle tohoto zákona. Je-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu nižší, než která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani uvedené na daňovém dokladu.

Rozdíl v uplatňování nároku na odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění, u kterého byla nesprávně uplatněna daň, dle současného znění ZDPH a dle znění ZDPH po novele účinné od 1. 4. 2011 je znázorněn v následujícím příkladu.

Příklad

Tuzemský plátce poskytuje stavební práce při výstavbě nemovitosti (stavba pro sociální bydlení) v tuzemsku pro jiného plátce. Po uskutečnění plnění vystaví daňový doklad a u plnění uplatní základní sazbu daně.

Postup příjemce plnění dle současného znění ZDPH (do 31. 3. 2011):

Ačkoli se jedná o přijaté zdanitelné plnění, u kterého měla být dle § 48a ZDPH uplatněna poskytovatelem plnění snížená sazba daně, příjemce plnění má nárok na odpočet daně na dokladu uvedené, tedy daně vypočtené se základní sazbou daně. Tento nárok ztrácí a opravu je povinen provést jedině na základě přijatého opravného daňového dokladu, popřípadě jiného dokladu souvisejícího s opravou výše daně, tedy v návaznosti na provedení opravy výše daně poskytovatelem plnění.

Postup příjemce plnění po účinnosti novely ZDPH od 1. 4. 2011:

Příjemce plnění není oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně ve výši uvedené na přijatém daňovém dokladu, neboť se nejedná o daň na vstupu uplatněnou správně podle zákona. Příjemce plnění je oprávněn k odpočtu daně pouze ve výši odpovídající dani, která má být uplatněna podle zákona, musí tedy sám správně vypočítat daň při uplatnění snížené sazby daně a uplatnit nárok na odpočet daně pouze v této správné výši.

Z uvedeného je zřejmé, že ve vazbě na nová pravidla pro uplatňování nároku na odpočet daně, která novela ZDPH účinná od 1. 4. 2011 přináší, bude na významu nabývat vymezení typu stavby při sjednávání stavebních zakázek z důvodu uplatňování správné sazby daně.

Pozn. Olgy Holubové:

Pouze pro upřesnění uvádím poznámku k vymezení bytu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. z) a § 48. Zákonná definice nevyžaduje v případě bytu stavebně právní určení tak jako u bytového či rodinného domu. V případech, kdy je byt kolaudován jako byt dle stavebních předpisů, nebývají obvykle s dokazováním problémy. Avšak v některých případech, které nejsou v praxi úplně řídké, kdy je soubor místností obýván (tj. slouží k bydlení) aniž by byl k bydlení stavebně právně určen, může se plátce dostat do důkazní nouze. Prokázat by měl totiž, že takový „byt“ vyhovuje stavebně technickým požadavkům na bydlení. Jaké však tyto požadavky jsou, se lze jen domnívat. Není pravděpodobně možné vyžadovat splnění nejmodernějších požadavků na oslunění, osvětlení či požární bezpečnost, jestliže jde o „byt“ ve sto let staré městské výstavbě. Plátce si tak v podobných případech bude muset vystačit s podpůrnými důkazy (prohlášení vlastníka, nájemní smlouva, z níž plyne, že místnosti byly pronajaty k účelu bydlení, apod.), které by měla daňová správa v situaci, kdy je zákon nejednoznačný, akceptovat.

Novela zákona o DPH od 1. 4. 2011 - v otázkách a odpovědích.

Ručení za DPH

12.4.2011, Zdroj: Verlag Dashöfer

Ručení odběratele za odvod DPH dodavatelem má být použito na následující případy, přičemž pro obě skupiny situací jsou jinak definovány podmínky vzniku ručitelského závazku. Ustanovení směřuje k předcházení daňovým podvodům.

1. První okruh situací je, kdy odběratel v okamžiku uskutečnění věděl nebo měl a mohl vědět, že:

DPH uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena nebo
dodavatel se dostane nebo dostal do postavení, kdy nemůže daň zaplatit nebo
dojde ke zkrácení daně či vylákání daňové výhody.

2. Dalším případem, kdy odběratel ručí za odvod DPH dodavatelem, je situace, kdy je úplata bez ekonomického opodstatnění odlišná od ceny obvyklé.

Institut ručení může být aplikován výhradně na plnění mezi českými plátci DPH. Generální finanční ředitelství vydalo k problematice výklad, z něhož plyne přístup správců daně k problematice.

Pro první okruh případů je zásadní skutečnost, jak jsou vykládány pojmy „věděl nebo vědět měl a mohl“, které podle Generálního finančního ředitelství vyjadřují míru zavinění odběratele. K ručení podle něj postačí, když odběratel jedná nedbale, a to i nevědomě. Nelze se vyvinit z důvodu, že odběratel neměl dost znalostí či času. Daňová správa hodlá ustanovení aplikovat tak, že v případě sporu ohledně toho, co odběratel věděl nebo měl a mohl vědět, je důkazní břemeno na straně daňového subjektu. Tomu lze rozumět tak, že odběratel by měl prokazovat, že vědět nemohl.

V druhém případě má být neobvyklá cena bez ekonomického zdůvodnění indikátorem toho, že jde o podvodné jednání.

Institut ručení lze aplikovat až na plnění uskutečněná od 1. dubna.

§ 71g zákona o DPH – od 1. 4. 2011

29.4.2011, Zdroj: Česká daňová správa

Cílem informace je upozornit na upřesnění podmínek, za kterých je možné osvobodit od daně dovoz zboží, které je propuštěno do režimu volného oběhu s účinností od 1. 4. 2011.

Osvobození od daně při dovozu zboží, které je přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně (tzv. celní režim 42) § 71g zákona o DPH – od 1. 4. 2011

Cílem informace je upozornit na upřesnění podmínek, za kterých je možné osvobodit od daně dovoz zboží, které je propuštěno do režimu volného oběhu s účinností od 1. 4. 2011. Implementací Směrnice Rady 2009/69/ES je v § 71g zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) upřesněno, že dovoz zboží, které je propuštěno do volného oběhu, je osvobozen od daně v případě, že se jedná o dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě a za podmínky, že dovezené zboží je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, s výjimkou dodání zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě není předmětem daně. Osvobozeno od daně je také přemístění obchodního majetku plátce z tuzemska do jiného členského státu pro účely ekonomické činnosti plátce v tomto jiném členském státě.

1. Podmínky pro osvobození od daně

Plátce v okamžiku propuštění zboží do volného oběhu poskytne celnímu orgánu:

své daňové identifikační číslo nebo daňové identifikační číslo svého· daňového zástupce,

daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském· státě, které je zboží odesláno nebo přepraveno, které je uvedeno v písemném rozhodnutí celního orgánu o propuštění zboží do volného oběhu,

své daňové identifikační číslo, přidělené pro účely daně z přidané hodnoty· v jiném členském státě, které je uvedeno v písemném rozhodnutí celního orgánu o propuštění zboží do volného oběhu,

podklady dokazující, že dovezené zboží je bezprostředně určeno k odeslání· nebo přepravě do jiného členského státu.

2. Podklady

Jako přílohu příslušného celního prohlášení předloží plátce podklady, kterými prokazuje dodání zboží do jiného členského státu a které vlastní ještě před uskutečněním dodání zboží. Jedná se o standardní doklady z obchodního styku jako jsou například objednávky zboží a přepravy, kontrakty, dodací listy, přepravní doklady apod.

3. Uvádění v celním prohlášení

Plátce uvede do kolonky 44 písemného celního prohlášení (podávaného na tiskopisu JSD) své DIČ a současně DIČ osoby, která zboží v jiném členském státě pořizuje. Před své DIČ uvede kód „Y040“, před DIČ osoby, která zboží v jiném členském státě pořizuje, uvede kód „Y041“. Je-li celní prohlášení podáváno elektronicky v systému e-dovoz, jsou údaje o DIČ součástí datových prvků v kolonkách č. 8 a č. 14 společně s dalšími identifikačními údaji o subjektech.

4. Povinnost uvedení v daňovém přiznání

Plátce je povinen uvést dovoz zboží osvobozený od daně do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do tohoto režimu propuštěno.

5. Porušení podmínek pro osvobození od daně

Pokud nejsou všechny podmínky pro osvobození od daně splněny, je plátce povinen za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do režimu volného oběhu propuštěno, přiznat daň. V případě porušení podmínek pro dovoz zboží osvobozený od daně je správcem daně příslušný finanční úřad.

Ilustrativní příklad

Plátce dovezl v dubnu 2011 zboží na základě smlouvy o dodání zboží se slovenským podnikatelem, který je na Slovensku osobou registrovanou k dani v jiném členském státě. Při probíhajícím celním řízení předložil celnímu úřadu své daňové identifikační číslo, daňové identifikační číslo slovenského odběratele a smlouvu o dodání zboží. Slovenský podnikatel však odmítl zboží převzít a plátce se rozhodl, že zboží prodá v tuzemsku. Plátce je povinen za měsíc duben 2011 přiznat daň při dovozu zboží.

Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ke směrnici o DPH - prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty

15.4.2011, Zdroj: Česká daňová správa

Dne 23. března 2011 bylo v Úředním věstníku EU zveřejněno Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Nařízení nabývá účinnosti 1. července 2011.

Prováděcí nařízení zahrnuje opatření, která vykládají zásady pro uplatňování DPH vyplývající z určitých ustanovení směrnice o DPH. Opatření v závazné právní formě nařízení by měla zajistit správnou a jednotnou aplikaci těchto ustanovení ve všech členských státech.

Nařízení obsahuje jednak přepracovaná opatření z dosavadního prováděcího nařízení Rady ke směrnici o DPH a jednak nová prováděcí opatření. Text prováděcích opatření, na která se vztahovalo dosavadní prováděcí nařízení Rady (ES) č. 1777/2005, které bylo přijato k dříve platné šesté směrnici o DPH, se v novém nařízení přepracovává na strukturu a znění příslušných ustanovení platné směrnice o DPH (směrnice Rady 2006/112/ES).

Stěžejní částí nařízení jsou nová prováděcí opatření vyplývající ze změn zavedených směrnicí Rady 2008/8/ES. Týkají se pravidel pro uplatňování DPH u přeshraničních služeb, zejména těch, která ovlivní určení státu zdanění a osoby povinné přiznat daň. Zahrnují například výklady v souvislosti s posuzováním daňového statusu příjemce služby, s vymezením sídla či stálé provozovny. Obsahují vyjasňující definice pro uplatňování pravidel u některých specifických služeb, například pro služby v oblasti kultury a podobných služeb, přepravu cestujících, služby zprostředkovatele nebo nájem dopravních prostředků.

Novela zákona o DPH pomůže v boji proti daňovým únikům

8.4.2011, Zdroj: Česká daňová správa

Dne 1. 4. 2011 vstoupila v účinnost novela zákona o dani z přidané hodnoty, která zcela nově v oblasti DPH zavádí institut ručení za nezaplacenou daň. Tento nový institut je zde zakotven jako nástroj boje proti daňovým únikům. Podle Jana Knížka, generálního ředitele daňové správy, bude daňová správa institut ručení intenzivně využívat zejména v souvislosti s úniky a podvody neplacení DPH z pohonných hmot. Pro další oblasti zasažené podvodem či únikem to ale samozřejmě platí také.

Ručitelem za nezaplacenou daň se podle předmětné novely může stát ten odběratel-plátce DPH, který přijal zdanitelné plnění uskutečněné v tuzemsku od jiného plátce, který (zjednodušeně řečeno) záměrně neuhradil DPH z tohoto zdanitelného plnění nebo jinak zkrátil daň. Důležitou skutečností pro uplatnění tohoto institutu je, že příjemce zdanitelného plnění o tomto záměru vědět měl nebo vědět mohl. Postačuje přitom i nevědomá nedbalost příjemce.

Další možnost uplatnění institutu ručení je v případě zjištění obchodování za zjevně neobvyklou cenu bez ekonomického objasnění. Zde je – i v duchu závěrů evropské soudní judikatury – předpoklad, že plnění je zasaženo daňovým únikem.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že příjemce zdanitelného plnění se jako potencionální ručitel v důsledku nového znění zákona o DPH do jisté míry ocitá v nejisté pozici. Zákon však v tomto ohledu nabízí řešení, resp. možnost preventivní ochrany. Ručení se totiž nikdy neuplatní, pokud příjemce (odběratel) využije institut tzv. zvláštního zajištění daně. V rámci tohoto příjemce uhradí DPH za zdanitelné plnění za poskytovatele. Úhradu musí provést přímo správci daně poskytovatele na osobní depozitní účet vedený u tohoto místně příslušného správce daně specielně pro dané účely. Je nutné, aby platba byla přesně identifikována.

Další informace k novému institutu ručení za nezaplacenou daň a přesný způsob identifikování platby příjemcem zdanitelného plnění jsou uvedeny na internetu české daňové správy http://cds.mfcr.cz v sekci „Legislativa a metodika“.

Nařízení k DPH

19.4.2011, Zdroj: Verlag Dashöfer

Nařízení je prováděcím předpisem ke směrnici č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (Směrnice). Použije se od 1. července 2011 a je přímo účinné ve všech členských státech EU bez potřeby novelizace národních předpisů.

Cílem nařízení je výklad ustanovení Směrnice tak, aby její aplikace byla v jednotlivých členských státech jednotná bez ohledu na to, jak byla promítnuta do národní úpravy. To znamená, že výklady nařízení lze přímo využít i v ČR bez ohledu na to, zda byly do zákona o DPH formou novely zapracovány či nikoliv.

Většina ustanovení se týká výkladu ustanovení, kterými došlo ke změně místa plnění u služeb. V nařízení jsou podrobně popsány například tyto oblasti:

vymezení elektronicky poskytovaných služeb,
vymezení sídla, bydliště, provozovny,
poskytnutí služeb v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a obdobných služeb,
nájem dopravních prostředků,
poskytnutí restauračních služeb na palubách dopravních prostředků,
osvobození od daně.

Podrobněji budeme čtenáře informovat o tom, do kterých oblastí přineslo nařízení výkladové posuny.

Novinky v DPH od dubna 2011 rozebírá DU profi.