Noční svítící oblaka věšti nebezpečí

Zmenšování ozónové vrstvy je výstrahou pro pokračování života na Zemi, tak jak ho známe. Pokud se bude ozónová vrstva zmenšovat anebo zmizí, pak nad obydlenými oblastmi hrozí obyvatelstvu zprvu zdravotní potíže a dále by následoval nejen zánik lidstva, ale i veškerého života. Před hrozícím nebezpečím varují noční svítící oblaka.

Ozón propouští na povrch Země malé množství ultrafialové záření, které k nám přichází ze Slunce. Část záření absorbuje a infračervená část se vrací zpět do prostoru. Uvádí se, že ozón a kyslík zadrží asi dvě třetiny ultrafialového záření, které je neviditelné pro člověka, ale někteří živočichové jej dokáží vnímat. Pokud by nebylo absorbováno v ozónové vrstvě, může toto záření vyústit v akutní a chronické zdravotní důsledky. Dochází k poškození kůže, očí, imunitního systému a dalším problémům. Ve vodě proniká do hloubky i několika metrů.

Díra větší než Severní Amerika

Díky družicím mohou vědci od roku 1980 kontrolovat stav ozónové vrstvy, a tak zjistili, že se zmenšuje. Nejvíce se to projevilo nad Antarktidou, kde v roce 1996 vznikla ozónová díra větší než Severní Amerika. Od té doby se ozónová vrstva rozšiřuje směrem na sever a zasahuje jižní Chile, Falklandské ostrovy a jižní Austrálii. Zpráva z roku 2005 říká, že se v Chile vzhledem k vážným problémům vyvolaných stoupající intenzitou ultrafialového záření rozhodli vybudovat systém preventivní ochrany. Přístroje se podobají dopravním semaforům a informují občany o tom, jak dlouhý může být jejich pobyt na slunci, aniž by bylo ohroženo jejich zdraví.Za největšího nepřítele ozónu jsou dnes považovány freony, které obsahují například chlór, bróm, fluór, které stoupají do stratosféry. Sluneční ultrafialové záření freony rozkládá a uvolněné halogeny ničí citlivou ozónovou vrstvu. Látky, obsahující tyto prvky ve sloučeninách, by se podle Kodaňského dodatku z roku 1992 měly přestat vyrábět. I když tomu tak bude, vědci vyslovili teorii, že bude trvat nejméně padesát let, než se ozónová vrstva začne zvětšovat. Jinými sloučeninami, které rovněž způsobují zmenšování vrstvy ozónu, je metan a dále metylbromid, používaný jako pesticid s vícestranným využitím.

Oblaka varují

V posledních letech vědci zjistili, že i v Arktidě se ozónová vrstva ztenčuje. Příčinu vidí v tom, že ve stratosféře ve výšce od 20 do 50 kilometrů došlo k výraznému ochlazení, vyvolanému nočními svítícími oblaky. Jsou tenké, modravě nebo stříbřitě zbarvené, buď závojovitého tvaru nebo vytvářejí širší pás. Jejich výskyt je vzácný a byly pozorovány mezi 50 až 75 stupni severní šířky a mezi 40 až 16 stupni jižní šířky jen v letních měsících příslušné polokoule v období slunovratů. Poprvé byla pozorována roku 1885 i českým geofyzikem Václavem Láskou. V Rusku se jimi zabýval astronom a fyzik V. K. Ceraskij (1849 - 1925). Jednou zpozoroval na horizontu zvláštní oblaka, které ještě nikdo neviděl. V červenci roku 1975 je zpozoroval kosmonaut Petr Klimuk. Nacházely se ve výšce 60 – 80 kilometrů, zářily studenou bílou barvou a tvořily věnec kolem Země, velmi ostrý nad nočním horizontem. Z oběžné dráhy je dále pozorovali i kosmonauti z orbitálních stanic Saljut a ISS (International Space Station). Nyní je třeba "jen" dopracovat metodu, jak využít taková pozorování i prakticky, například k upřesnění předpovědí počasí i dlouhodobého klimatického vývoje. Potvrdí se tak například oteplování Arktidy, které by znamenalo obrovské perspektivy v jejím využívání?

 Václav Pavlík