ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Noční můry okultního filozofa

view counter

Ladislav Klíma, svérázný filozof a spisovatel z Domažlic, již od mládí šokoval tehdejší rakousko-uherské měšťáky. Vzorem se mu stali Friedrich Nietzche a Arthur Schopenhauer, chmurní filozofové Evropy 19. století, zastánci radikálního individualismu a koncepce vůle. Nadějný mladík ale postupně propadl kouzlu mystiky.

Ladislav se narodil 22. srpna 1878 v rodině domažlického úředníka, měl ještě čtyři sourozence, kteří však zemřeli v dětství. Věnoval se filozofii, ale za urážky habsburské dynastie byl vyloučen ze všech středních i vysokých škol v monarchii. Přesto nadaný a ctižádostivý mladík pokračoval ve studiích v Záhřebu, nakonec však rezignoval a přestěhoval se v roce 1904 do Prahy. Navštěvoval okultní spolky, spiritistické seance, přitom stačil rozházet dědictví a po hospodách a kavárnách utratit všechny vydělané peníze. Klasické zaměstnání nikdy nepřijal, žil jen z příspěvků a honorářů.

 

Fascinace pohřby

Nedůvěřivý myslitel byl poznamenán tehdejší školskou morálkou i rodinnými tragédiemi, neboť kromě sourozenců mu během osmi měsíců zemřela babička, maminka i teta.

Klíma byl od dětství fascinován přírodou a pohřby. Když se dozvěděl, že někde bude pohřeb s muzikou, dokázal jít dvě hodiny hlubokými závějemi, jen aby mohl být přítomen posledního rozloučení se zesnulým.

 

Podporovaly jej vyšší síly?

Již v deseti letech se vydával na vycházky do pohraničních lesů, hor a polí, kde trávil celá odpoledne. Pronásledován nočními můrami a děsivými vizemi vykročoval vstříc osudu. Do poslední chvíle svého života byl přesvědčen, že má podporu vyšších a zázračných duchovních sil. Nepochyboval o své výtečné zdravotní kondici, ač nebyl přijat ani po sedmi odvodech na vojnu kvůli plicní slabosti. A z důvodu podprůměrné váhy trpěl chronickou únavou.

 

Svět převrácený naruby

Podíváme-li se pozorněji na Klímovo literární dílo, musíme se rovněž ponořit do jeho duševních pochodů, do svérázného světa plného přeludů, démonů a stínů. Podle Ladislava Klímy je Bůh mrtev, svět je převrácený naruby, stírají se rozdíly mezi životem a smrtí, mezi bděním a spánkem, mezi halucinací a snem. Spisovatel tak navázal (možná částečně nevědomky) na díla některých zasvěcenců. „Já ne, diktuje mi vyšší vůle,“ reagoval na pochvaly za své povídky.

Klíma se také velmi zajímal o myšlenky indických mudrců a jogínů, o mysticismus a spiritismus. „Co z viditelných bytostí mám nejraději? Hory, mraky a ženy,“ napsal v jedné předmluvě ke své sbírce.

V 60. a 70. letech minulého století jeho dílo „oprášil“ Bohumil Hrabal, který Klímu pokládal za jednoho ze svých inspirátorů.

 

Opovrženíhodné výstřelky

V některých příbězích domažlický rodák a pražský bohém připomíná E. A. Poea. Stejně jako tento americký básník a spisovatel rozehrál divnou hru s madridskou a portugalskou kabalou, s magií či okultismem. Nedbal však varování zkušených přátel a upadl do chmurných depresí. Není divu, tento opravdu nekonvenční dramatik a filozof se jednou nechal slyšet, že sebral kočce myš, zakousl ji a snědl. Je jasné, že takovéto výstřelky musely jeho okolí pobuřovat a vzbuzovaly u mnohých dokonce opovržení.

Ladislav Klíma poslední roky života bojoval s alkoholem, byl silným kuřákem, a na jeho zdraví se podepsaly dlouhé roky hladu a živoření. Zemřel na tuberkulózu v nedožitých padesáti letech. Jeho dílo plné démonů ale žije dál.

Jiří Nový