Nic se neděje náhodou…

Jistě jste se již, milí čtenáři, setkali s podivnými náhodami. Někdo má zkušenosti třeba také se sny, vizemi. Zda si určité signály a náznaky dokážeme správně vyložit, to závisí na naší intuici. Pak se můžeme stát blízkými či vzdálenými svědky zajímavých životních příběhů, které se kolem nás odvíjejí, leccos dokážeme i předvídat. Bohaté zkušenosti s tím má spisovatel, režisér, malíř a mystik Harry Telesfor, který je poskládal do knihy Krušnohorská proroctví. Zde je jeho další příběh.

Jak jsem potkal Formana a natočil film

Tento příběh započal 13. února roku 1994, když jsme se vraceli autem ze Šumavy od dcery mého učitele mystiky a nejlepšího přítele z let gymnázia. Zatáčka před vesničkou Těšovice byla osudná. Auto nabralo na náledí rychlost a žel i jiný směr, než kam vedla silnice. Tak jsme v kotrmelcích skončili pod strání. Auto bylo na odpis a my bezmála taky. Splnili jsme tak přání přítele, který v té době pracoval u dopravní policie. Loučil se s námi totiž se slovy, že pokud se budeme chtít vybourat, tak na Prachaticku, protože to má v regionu na dosah. V pondělí měl na stole výsledek v podobě fotografií z nehody. Byl to zážitek, který na dlouhé roky ovlivnil mé rozhodnutí nevlastnit auto a přepravovat se pouze vlaky či autobusem. Jak důležité to bylo, se ukázalo v prostoru a čase. V roce 1997 jsem fotografoval na znovu otevřeném golfovém hřišti v Karlových Varech. Na filmový festival do Karlových Varů tehdy zavítal i Miloš Forman. Stalo se, že na turnaj přijel později a tak jsem ho směroval do rozehrané hry, protože jsem věděl, kde se pohybuje flajt s Bartoškou, Haškem a dalšími. Pak jsem si celou dobu povídal s jakousi paní a marně přemýšlel, ke komu patří.

Nakonec mi došlo, že je to Martina od Miloše Formana. Po turnaji jsem nechal vyrobit fotografie i pro Miloše Formana s tím, že si ho druhý den najdu. Na druhý den jsem se stavil na recepci v Puppu, abych zjistil, že má Miloš Forman volný den. Ale večer měla být projekce jeho filmu, tak jsem si řekl, že se tam nějak přitočím a fotky mu předám. Sedl jsem na městský autobus číslo osm a jel na Olšová Vrata, ke golfovému hřišti, kde jsem měl rovněž odevzdat hotové snímky. Při výstupu je přes hlavní tah do Prahy jediné odpaliště poměrně rozlehlého golfového hřiště - odpaliště číslo 5. V okamžiku, kdy jsem vystoupil z autobusu, tam zrovna odpaloval Miloš Forman. Došel jsem na recepci, odevzdal téměř 800 fotografií a zeptal se, jestli si mohu pana režiséra při hře odchytit. Dostal jsem svolení na devátou jamku. Slušně jsem ho tam pozdravil a předal mu fotografie. Co jsem uslyšel, mne docela překvapilo: „Pěkný fotky. Musím ti něco říct. Jsi první fotograf v mém životě, který mi donesl fotografie. Mám jen výstřižky z novin.“ Nechtěl jsem tomu uvěřit a pan režisér mi to znovu potvrdil a pak se zeptal, co chci v životě dělat.

Odpověď zněla, že chci od 35 let točit filmy a jestli nemá nějakou dobrou radu. Rada zazněla následovná: „Až budeš točit první film, tak si na to vezmi neherce a ochotníky, natoč si, co chceš, zkaz si to, udělej si maximum věcí sám, promítej a pouč se. To bude tvoje FAMu a pak můžeš točit celovečerní filmy.“ Poděkoval jsem za radu a zmizel. Přišel rok 2003 a já začal pracovat na pohádkovém příběhu z Krušných hor, ale pojal jsem ho trochu jinak než klasicky. Jezdil jsem od Aše po Ústí a zaznamenával lokace a lidičky z ochotnických divadel. V den 12. 12. 2005 se stalo pro mne něco hodně důležitého (k tomu dni se váže i jiná příhoda s předpovědními obrazy, ale o tom snad zase až někdy příště). Stříhal jsem pro jednoho podnikatele videa, co nastřádal za 15 let a v ten den zrovna slavil narozeniny. Tak mi zavolali, jestli bych jim oslavu nenatočil. Proč ne? A právě tam se zjevila osoba, která u mne vyvolala doslova DE JA VÚ. Sebral jsem odvahu a dotyčnou oslovil: „Budu točit film a ty budeš hrát vodní vílu.“ Zasmála se a myslela si své o bláznu s kamerou.

Ale na jaře hrála ve filmu a spolu s ní 120 lidiček, které jsem postupně potkal a obsadil. Během dvou let vznikl nezávislý snímek „Návrat cínové hole aneb první Krušnohorská rocková pohádka uvařená podle receptu pravé sekerkové polévky“ s písněmi od kapel Kozatay a Pestalozzi. Během natáčení se děly celkem neuvěřitelné situace, které vydají na samostatnou knihu. Film měl mnoho protivenství, ale i spoustu obyčejných zachránců, kteří se různě zjevovali jako rytíři, kteří zasáhnou, když je to třeba. S Milošem Formanem jsme se posléze střetli ještě jednou, ale pouze korespondenčně. To když jsem zachytil informaci v novinách, že režíruje v Národním divadle, a mluvil o tom i kamarád-producent. Tak jsem Miloši Formanovi napsal, že bych k němu měl ještě pár otázek. Přišla odpověď, že by setkání možné bylo. Ale jednu neděli jsem pak prošel kolem televize a bezmyšlenkovitě zapnul náhodný kanál. Byl tam pan režisér a na všechny otázky, které vznikly během mého prvního filmového natáčení, mi odpověděl. Další setkání už nebylo nutné. Jaký z toho plyne závěr? Podstatná informace si vás najde, když ji potřebujete, stačí být trochu pozornější.

Harry Telesfor
Kontakt: www.telesfor.cz