Nic se neděje náhodou

Možná jste se již setkali s podivnými náhodami, potkaly vás zvláštní zážitky ve spojitosti se sny, vizemi. Když si určité signály a náznaky dokážeme správně vyložit, můžeme se stát blízkými či vzdálenými svědky zajímavých životních situací a peripetií. Bohaté zkušenosti s tím má spisovatel, režisér, malíř a mystik Harry Telesfor, který si dvakrát prošel klinickou smrtí a jisté věci teď vnímá jinak, předvídá události příští. Své příběhy sepsal do knihy Krušnohorská proroctví a my vám opět nabízíme jeden z nich.

Anežka

Obrazy maluji olejem, a to tak, že barvu dávám přímo na plátno z tuby, pak je prsty pořádně protřu. Nikdy úplně nevím, co maluji. Technice říkám „volná ruka“, co má protéci, tak prostě proteče. V roce 2002 jsem tak stvořil červený obraz se ženským elementem. Samotného mne to překvapilo. Doplnil jsem ho protiváhou mužského elementu - modré barvy. Oba obrazy jsem zarámoval a pověsil do chodby. Všichni známí říkali, že to jsou divné obrazy. Vždy jsem prohodil, že to jsou těhotenské obrazy a že je pro někoho mám, jen zatím nevím pro koho, ale že ve správný čas se to jistě ukáže. Pak mne oslovili přátelé - manželé. Chtěli nafotit akty. Výsledek se jim tak líbil, že jsme se domluvili, že až bude hezky, akci zopakujeme. Když jsem fotografie předával, ostýchavě se mě zástupkyně něžného pohlaví z páru přátel zeptala: „Ty některé věci víš, viď?“

Odpověděl jsem jí: „Přesně vím, na co se chceš zeptat, prostě to cítím. Ale teď vaše snažení o dítě nemá smysl. Musí se stát něco hrozného a v den, kdy se to stane, ti zavolám. Pak bude hodně záležet na tom, co uděláte. “ Evidentně jsem ji odpovědí nepotěšil. Utekl rok a udělalo se počasí - prostě vyloženě na pokračování našeho fotografování. Rozhodl jsem se jim zavolat. K mému překvapení telefon přítelkyně zvedl její manžel. „Dnes to nepůjde. Spadla u bazénu, víš.“ Měl jsem jasno: „Nespadla u bazénu, stalo se něco hrozného a ty teď nesmíš udělat žádnou chybu. Zítra mi někdo zavolá a dozvím se, co se stalo.“ Druhý den mi zavolala maminka té přítelkyně (shodou okolností je to taková adoptivní babička mých dětí). Vylíčila mi, co se stalo. Došlo k přepadení a znásilnění za bílého dne. Policie to vyšetřovala dost nehorázným a smutným způsobem.

Přítelkyně byla šestou obětí v pořadí. Půjčil jsem jejímu manželovi fotoaparát a on chodil na místo, kde k přepadení došlo, den co den a fotil lidi. Upozornil jsem ho, že až toho člověka najde, nesmí mu zkřivit ani vlas, ale musí ho dostat před soud a nechat zavřít. Stalo se, odsoudili ho na šest let. Byl to otec dvou dětí z nedalekého města a sedmou ženu by při dalším znásilnění už nejspíš uškrtil. Přátelé mi pak přijeli popřát k narozeninám, i když s týdenním zpožděním. Bylo 11. prosince 2005 a já byl jako na trní. Povídalo se o všem možném. Byli překvapeni, že se nejdu přihlásit o zakázku. Na druhý den totiž jistý velkopodnikatel slavil čtyřicetiny a přátelé věděli, že mu už druhým rokem zpracovávám všechna jeho videa.

Odzbrojil jsem je tím, že jestli to mám jít točit, tak mi na druhý den určitě kvůli tomu kolem třetí někdo zavolá, pozvou si mě sami. Než přátelé odešli, jako by mi cosi docvaklo. Sundal jsem zarámované těhotenské obrazy ze zdi a pronesl: „Pověste si je do ložnice a za rok na moje narozeniny se vám narodí holčička.“ Jen zavrtěli hlavou, ale obrazy přijali. Druhý den ve tři jsem byl skutečně povolán na narozeninovou párty coby kameraman. Když se pak točila filmová pohádka Návrat cínové hole, ozvali se přátelé s tím, že čekají potomka. „A co termín?“ ptal jsem se hned. „To ti nevyjde, je to začátek listopadu“ povídá přítelkyně. „Tak pozdravujte paní doktorku, a vyřiďte jí, že to špatně spočítala.

Holčička se narodí na mé narozeniny 2. prosince.“ „Ty jsi blázen“ řekla na to a já se zasmál: „Já vím.“ Ráno na mé narozeniny mi zavolala její máma, že „to na dceru jde“. „Aby ne, když jsou dnes ty narozeniny“ přisadil jsem si. Babi přivezla lahvinku vína a v okamžiku, kdy jsme si přiťukli, aby se malá dobře narodila, přišla SMS, že je Anežka na světě.“

Harry Telesfor, www.telesfor.cz