Magická mariánská skála v Ústí nat Labem

K neodmyslitelným dominantám Ústí nad Labem patří Mariánská skála, která se strmě vypíná nad severovýchodní částí města a nad levým břehem řeky Labe. Jedná se o znělcový vrch 264 metrů nad mořem, odedávna opředený tajemnem a pověstmi nejen o pokladech permoníků. Ještě počátkem 19.století byly jižní svahy Mariánské skály pokryty vinicemi, které rodily proslavené Podskalské víno. Rozvoj průmyslu však způsobil, že vinice zmizely, neboť pod skálou vznikla železnice a z východní strany došlo k otevření kamenného lomu.

Mariánská skála však nejen podle pověsti měla mít magické schopnosti a skrývala v sobě i mnohá tajemství či nevysvětlitelné jevy. Mezi ně patřily podivné úkazy, platily zde zaklínací formule, vyvolávání duchů i přivolávání bouří. Skalnatý útvar společně s tekoucím Labem se pro bouře a blesky stával přitažlivým magnetem. Měly se tady ovšem nacházet i ukryté poklady nesmírné ceny, které nenechaly klidně spát nejrůznější hledače pokladů i další dobrodruhy. Tento znělcový vrch nad tokem Labe přitahoval pak zejména toho, kdo se pokoušel zabývat čarováním. Údajně se tu v dávných dobách vyskytovaly magické i jedovaté rostliny, konaly se různé čarodějnické rituály a sabaty, přičemž v kotlích na ohni se vařily z nejrůznějších bylin prapodivné halucinogenní lektvary.

Vyhlídku na Mariánské skále zdobila barokní kaple z roku 1680, postavená jako dík za odvrácení moru ve městě. Roku 1740 se za Mariánskou kaplí usídlil prapodivný poustevník, který o zdejší magii i tajemnu ledacos věděl a pobýval tady až do roku 1771, kdy náhle beze stopy zmizel.Údajně se mu snad podařilo najít cestu k pokladům uvnitř skály, avšak někde se dopustil chyby a skála jej nadobro pohltila. V jeho opuštěné poustce pak byly nalezeny různé poznatky o dávno zapomenutých pokladech, které měly střežit jisté temné síly, dále se našlo množství zaklínacích formulí i různé prapodivné poznámky.

Za vlády osvíceného císaře Josefa II. měla být kaple na Mariánské skále stržena, aby nebyla využívána k "nežádoucím účelům." Nakonec ji ale zachránil jeden z ústeckých měšťanů, kterému se podařilo sjednat dražební výjimku. Ten se pak snažil kapli znovu otevřít, avšak k tomu došlo teprve až v roce 1815, v době těsně po napoleonských válkách. Za argumentaci tehdy posloužila nejen původní příčina stavby z roku 1680, ale hlavně skutečnost, že z tohoto místa je vidět až na bojiště u Chlumce, kde byli Francouzi pod vedením Napoleona poraženi.Po rekonstrukci kaple 30.srpna 1815 se tady konala slavnost, kterou však provázelo zvláštní neštěstí, které někteří spojovali se záhadným děním na Mariánské skále. Při slavnostní střelbě totiž prasklo dělo a přítomný městský správce byl smrtelně raněn. Kaple na Mariánské skále pak ještě přežila další dlouhé věky, ale nakonec došlo k jejímu zničení v sedmdesátých letech 20.století.
Jak se Mariánská skála nad krajskou metropolí vypíná strmě a hrozivě, směrem k severozápadu přechází v náhorní planinu, která je dnes vděčným místem vycházek a rozhledů po širokém okolí. Ke strmé části skály je však přístup zakázán a ohraničen plotem, který není radno překonávat. Zvláště citliví jedinci přitom tvrdí, že v blízkosti skály mají divné i neblahé pocity, které pramení z neznámých sil ukrytých v nitru kopce.
PAVEL KOVÁŘ