ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Lidé odolní ohni

view counter

Kdo by si myslel, že se jedná o nějaký výmysl, je na velkém omylu. „Ohniví lidé“ existovali v minulosti a existují i dnes. Vždycky vzbuzovali hrůzu. Zajímali se o ně lékaři, psychiatři, ale i obyčejní lovci senzací. Vědě se dodnes nepodařilo vyřešit záhadu lidí obdařenou neobyčejnou schopností – bez újmy snášet oheň. Existují však i tací, kteří dokáží vyvolat oheň (bez jakýchkoliv pomůcek, pouze svojí vůlí), dokonce i v chladničce, nebo podpalovat očima.

Příběh René

René de Vallombreus měla šest roků, když se po smrti své matky dostala na dvůr královny Marie Medicejské. Byla skromná, tichá a poslušná. Jednoho dne dvorní dámy vyšívaly při hořícím krbu. Najednou vypadl jedné z rukou kousek hedvábí a spadl do plamene. René sedící u jejich nohou vyskočila, bez rozmyšlení strčila ruku do ohně a podala ještě nepopálenou výšivku majitelce. Její ruka byla bledá a chladná.
Za nějakou dobu se odehrála jiná příhoda: během velkého půstu se refrektáři kláštera dominikánek setkaly večer mnišky i světské dámy. V místnosti hořely pouze dva krby. Ty zhasínaly jeptišky až po bohoslužbách. Jednoho večera se ženám vracejícím se z kapličky naskytl neobyčejný pohled. Na prahu krbu seděla hraběnka de Vallombreus opřena o boční stěnu. Její dlouhé vlasy a ramena obklopovaly plameny, ale ona spala. Křik shromážděných ji však vzbudil. Ještě chvíli seděla mezi ohnivými jazyky a potom vstala a omluvila se, že si zdřímla. Její vlasy ani šaty neutrpěly sebemenší újmy. Kdyby nebyla ze známého šlechtického rodu, určitě by ji obvinili z čarodějnictví. Pro každý případ ji raději poslali na otcův zámek. Toho však odolnost dcery proti ohni nepřekvapila, podobnou schopnost měla i jeho bývalá manželka. René, podobně jako matka, nežila dlouho. Zemřela ve věku 22 let během epidemie černého moru několik měsíců po svatbě se vzdáleným bratrancem. Neměla žádné děti.

 

Pastýřka v plamenech

Vesnická dívka Marie Sonnetová žila ve Francii. Byla tichá a zbožná, ale tělo měla absolutně odolné proti ohni. Podrobila se neuvěřitelnému pokusu 12. května 1731. V jednom ze sálů pařížské Sorbony připravili obrovský oheň. Hořelo patnáct silných dubových větví. Přibližně patnáct metrů od ohně zasedli svědkové: královští dvořané, profesoři Sorbony, pařížský biskup se suitou duchovních a starosta s radními. Tehdy sedmnáctiletá Marie byla oblečena do plátěné košile a lehla si na hořící větve, opírajíc si hlavu a nohy o dvě železné trojnožky, rozžhavené ohněm. Plameny rychle obklopily její tělo. Ležela tak 40 minut, několikrát změnila polohu. Nakonec vstala a poklonila se důstojnému shromáždění. Okamžitě ji podrobili lékařskému vyšetření. Lékaři zjistili, že dívka není vůbec popálená. Je zajímavé, že mimořádné vlastnosti se netýkaly vařící vody a horkého oleje, což zjistily její sestry, když viděly, jak jí horký tuk popálil nohu.

 

Kamenný Bruno

Bruno Cassioli žil v 18. století v italském Padově. Byl odolný vůči ohni, vařící vodě a zbrani. Bodnutí nožem, rána šavlí mu nezpůsobily žádnou újmu. Rány nekrvácely a rychle se zahojily, za minutu po nich nezůstala ani stopa. Jednou se vsadil, že vydrží koupel ve vařícím tuku a odešel se svými kamarády do dílny mydláře. Bez upozornění se vysvlékl a skočil do kotle s vařícím roztokem oleje a tuku. Vydržel tam čtvrt hodiny, potom z kotle vylezl a začal se utírat. Kamarád, který mu chtěl pomoci, si bolestivě popálil ruce roztokem, který zůstal na Brunově těle.
(zla)