ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Kde je k mání pitné zlato či nápoj lásky? (1)

view counter

Nahlédnout do časů, kdy se alchymisté pokoušeli vyrobit kámen mudrců, můžete podobně jako já díky muzeu Speculum Alchemiae. Najdete ho v Praze v Haštalské ulici číslo 1. A proč vzniklo tohle netradiční muzeum právě tady? Rozhodně nejde o náhodu.

Už z čísla popisného je jasné, že dům je starý, má svou historii... „Jde o druhou nejstarší budovu v Praze, byla postavena na konci 9. století. Je zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ale dům kdysi samozřejmě vypadal trošku jinak, dnes je o dvě patra vyšší. Každopádně alchymistická dílna byla součástí jeho klenutého sklepení od 16. století. Alchymistická laboratoř tu byla založena přímo císařem Rudolfem II., který byl svým zájmem o vědu, umění a alchymii proslulý. Podzemní prostory však byly znovu objeveny a následně zrekonstruovány až po povodních v roce 2002,“ říká průvodkyně Lucie.

 

Laboratoř plná vesmírné energie

„Když Rudolf II. roku 1612 zemřel, jeho následovník - bratr Matyáš - se o alchymii nezajímal. Alchymisté tak ztráceli finanční zdroje a laboratoř postupně opouštěli. Ke konci 17. století navíc dům poničil požár a později byl přestavěn do baroknějšího stylu. Bylo mu přidáno další patro a vchod do laboratoře byl zazděn, vše upadlo v zapomnění. Jenže pak se po povodních před 16 lety propadla ulice před muzeem a byla objevena tajná chodba a zbytky alchymistických pecí. Pak trvalo deset let, než se vše vyčistilo a opravilo. Muzeum bylo otevřeno v dubnu 2012. A od té doby nám tu každým rokem přibývá návštěvníků z České republiky i ze zahraničí,“ vysvětluje naše průvodkyně.

Spolu s Lucií procházíme úzkou chodbou a vstupujeme do pracovny alchymistů. Ano, právě tady přijímali klienty, naslouchali jejich steskům a žádostem, vyřizovali objednávky. Je to chladná místnost s knihovnou, stolem, křeslem, lavicí a dalšími kousky nábytku, přičemž v případě několika z nich se jedná o skutečné dobové originály. Nechybí ani obrazy s portréty učenců, kteří v alchymistické dílně v 16. století pracovali. Shlíží tu na mě kupříkladu Tadeáš Hájek, rabbi Löw, Johannes Kepler či Tycho de Brahe, který pro Rudolfa II. vyráběl mapy a zpracovával horoskopy. Obdivuji také fresky na klenutém stropě a dozvídám se, že i ty jsou původní a měly specifický význam. Symbolizují čtyři elementy, jejichž pozitivní síly se sbíhaly k lustru na svíčky s rohatými hlavami, který tu visí. Přes něj pak proudily spolu s vesmírnou energií do laboratoře, aby umocnily výsledky snah alchymistů. Můj zrak bloudí po křivulích, pohárech, papírových svitcích, zahlédnu i křišťálovou kouli. Zarazí mě trochu lebka, ale jsem ujištěna, že jde opravdu jen o zdařilou napodobeninu.

Lékárna s bylinnými poklady
Zajímá mě, kolek se tu vlastně nachází exponátů… „Je jich moc a neustále přibývají, ať jde o nádoby, obrazy a podobně. Některé mají velkou historickou hodnotu, jiné si necháváme vyrobit na zakázku. Knihy, další tisky a mapy, třeba Prahy, Jeruzaléma a světa, jsou, ač vypadají staře a jsou vyvedené na ručně dělaném papíře, novodobé. Těm by zdejší klimatické podmínky nesvědčily, zničily by se,“ říká Lucie. Rozhlížím se a objevuji spoustu sušených bylinek. Není divu, v 16. století byla v přední místnosti lékárna. Díky obchodním cestám Via Grande nebo Hedvábné stezce se do Prahy a potažmo i do alchymistické laboratoře dostávala spousta bylin z jiných koutů světa, které u nás běžně nerostli - například kotvičník zemní, ginkgo biloba a další. Ale nebylo to zdaleka jen o koření a bylinkách, s obchodníky sem proudily i cenné znalosti a informace.

 

Drak otevírá tajnou chodbu

Lucie mi sděluje, že půjdeme dál. Nechápu, jak to myslí, když tu žádné dveře do dalších místností nejsou. Usměje se a sáhne na hlavu sošky draka, která je součástí skříňové stěny. V tu chvíli se začne otevírat tajný vchod do podzemí a mně prolétne hlavou, jak je to příznačné. Vždyť právě draci jsou považováni za strážce pokladů. Sestupujeme po schodech, kráčíme klenutou chodbou. Lucie mi ukazuje kovové dveře, za nimiž je podzemní tunel, který kdysi vedl na Staroměstské náměstí. Dávno už ale není průchozí, část byla zničena, respektive zasypána za II. světové války.

„Dveře jsou původní stejně jako struktura chodeb i schody. Na druhé straně jsou další, menší, dveře, to je vchod do druhé podzemní chodby k Pražskému hradu. Pak je tu ještě třetí tajná chodba, která vedla z poslední místnosti na dnešní náměstí Republiky,“ říká Lucie a v první místnosti mi ukazuje pec. K té měl směřovat proud energie z alchymistovy pracovny, o němž už byla řeč, protože právě tady se destilovaly všechny elixíry. „Elixíry byly založené převážně na alkoholu, pouze základ několika tvořilo červené víno. Dochovaly se tady i původní nádoby. A našly se tu také nějaké nástroje a další věci,“ dodává Lucie.