ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Jaderný maják plný duchů

view counter

Tajemný maják byl postaven v roce 1939 sovětskou vládou na mysu Aniva. Předpokládá se, že je stále radioaktivní, a tak je do něj vstup zakázán. Mnoho lidí věří, že na majáku žijí duchové.

Severní pobřeží Ruska obepíná rozsáhlá vodní plocha, která vždy sloužila k nejkratšímu propojení západní a východní části země. Dnes, v době počítačové techniky a družicové komunikace, už není tato cesta nijak náročná. Dříve však bylo bez špičkové navigace velmi obtížné překonat tato nebezpečná území. Jako navigační body, které chránily lodě před mělčinou a skalními útesy, fungovaly právě majáky.

 

Nebezpečná mořská křižovatka

Mys Aniva na sachalinském pobřeží byl vždy rušnou mořskou křižovatkou na cestě do Petropavlovsku Kamčatského. Byl obklopen mělčinou a kamennými břehy. Po velké nehodě německé lodi Cosmopolitan poblíž těchto břehů (v roce 1898) se začalo uvažovat o výstavbě velkého majáku, který by dokázal osvětlit nebezpečné pobřeží. První problémy nastaly hned na začátku stavby. Materiál totiž bylo možné dopravit jen po moři loděmi, které se musely obejít bez majákové navigace. Tento úkol nakonec splnila loď Rošu-maru, která patřila Východočínské železniční společnosti.

 

Vrcholné stavitelské umění

Projektu se ve 40. letech minulého století zhostil zkušený architekt Miura Sinobu a maják na mysu Aniva se stal vrcholem inženýrské práce té doby. Základem pro stavbu majáku se stala skála Sivuča., na které vyrostla kulatá betonová věž vysoká 31 metrů s devíti vybavenými podlažími. V přístavbě se nacházely pokoje správců, pomocné místnosti, baterie, nafta a rozhlasové místnosti. V horní části věže byl otočný mechanismus, který poháněl mechanismus hodinový. Ten se spouštěl ručně každé tři hodiny. Maják svítil do vzdálenosti až 17,5 míle a zachránil životy mnoha námořníků.

 

Smutný konec technického zázraku

Komplex fungoval až do 90. let minulého století. Ještě za sovětské éry navrhli inženýři pohon majáku na jadernou energii, pro který byla vyvinuta řada lehkých malých reaktorů. Ty se nacházely na celém severním pobřeží Ruska. A jeden z nich byl instalován i na mysu Aniva. Řadu let pracoval v automatickém režimu, vypočítal roční období, otáčel „lucernou“ a vysílal rádiové signály námořním plavidlům. Náklady na údržbu byly minimální a maják fungoval mnoho let. Po rozpadu Sovětského svazu se na něj překvapivě zapomnělo a zůstal opuštěný. Pracoval dokud nedošlo jaderné palivo, a pak se stal pověstným majákem duchů.

 

Záhadná zmizení

Lovci senzací jsou přesvědčeni, že jde o prokleté místo, které je pod vlivem nadpřirozených sil. Duchové prý maják ovládají a návštěva budovy je smrtelně nebezpečná. A to nejen pro to, že tu lze stále naměřit zvýšenou radioaktivitu, ale i pro záhadná zmizení některých návštěvníků. Jejich duše tu prý zůstanou uvězněny, pokud nezachrání nějakého námořníka. A to bude v současné době asi dost těžké. Pohled na kdysi unikátní maják, díky němuž přežily tisíce námořníků, je děsivý a smutný zároveň. Zachránit jej a zbavit prokletí se možná podaří sachalinské regionální televizi Bumerang, která před časem převzala správu majáku. Organizuje sem exkurze lovců paranormálních jevů, ale snaží se také získat finance na záchranu této unikátní stavby. Doufejme, že se to podaří.
Jaroslav Svoboda a Ludmila Veselá