ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

Druhý pracovní poměr - podnikání

  

view counter

Za výdělkem k jinému zaměstnavateli

10.8.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer
K výkonu výdělečné činnosti, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele a kterou jedinou zákoník práce zakazuje, musí mít zaměstnanec předchozí souhlas svého zaměstnavatele.

Zákoník práce nebrání tomu, aby si zaměstnanec během trvání svého zaměstnání „přivydělával“. Co musejí ale zaměstnanci při sjednávání dalších pracovních poměrů, dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a stejně tak při výkonu jakékoliv jiné výdělečné činnosti respektovat, je povinnost vyplývající z ustanovení § 304 zákoníku práce. Pokud by totiž jiná, další výdělečná činnost zaměstnance byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož je zaměstnán, pak si musí vyžádat u tohoto zaměstnavatele jeho předchozí písemný souhlas.
O výkon jiné výdělečné činnosti ve smyslu výše uvedeného ustanovení zákoníku práce půjde, budou-li splněny současně dvě podmínky, a to:
 
1.      konkurenční charakter činnosti vůči předmětu činnosti zaměstnavatele (ZP předpokládaná shoda) a
2.      její výdělečnost, tj. spojitost s poskytováním odměny, resp. získáním majetkového prospěchu.
 
Ani vnitřním předpisem, ani pracovním řádem, a tím pádem ani žádným pokynem zaměstnavatele nelze zaměstnancům ukládat jiné povinnosti, než které ukládá právní předpis, a proto zaměstnavatel nemůže svým zaměstnancům uložit povinnost zdržet se během pracovního poměru výkonu obecně jakékoliv výdělečné činnosti.
V této souvislosti nutno poznamenat, že pro některé zaměstnance vyplývá ze zákoníku práce, popř. ze zvláštních právních předpisů, omezení mnohem přísnější. Platí to např. pro zaměstnance uvedené v ustanovení § 303 odst. 1 ZP (jde kupř. o zaměstnance ve správních úřadech) nebo pro úředníky územních samosprávných celků podle zákona o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů.
Ustanovení § 304 odst. 3  ZP navíc připouští, že zaměstnanci mohou vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, pokud se jedná o výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti bez jakéhokoliv omezení a bez souhlasu zaměstnavatele.
Pokud zaměstnavatel vysloví s výdělečnou činností zaměstnance souhlas a posléze ho odvolá, musí toto odvolání vyhotovit v písemné podobě a uvést v něm důvody změny svého rozhodnutí.
 
 
 
 

Výdělečná činnost shodná s předmětem podnikání zaměstnavatele

5.5.2010, JUDr. Věra Bognárová, Zdroj: Verlag Dashöfer
Výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, může zaměstnanec podle § 304 odst. 1 zákoníku práce vykonávat jen s předchozím písemným souhlasem svého zaměstnavatele.

Dotaz
Zaměstnanec, pracující na hlavní pracovní poměr, ještě podniká v oblasti marketingu (ta pro něj znamená hlavní příjem). Společnost chce nyní využít těchto jeho znalostí a pracovní náplň (dosud z oboru dopravy) rozšířit i o vedení skupiny propagace. Zaměstnanec se brání tím, že může být kolegy napaden, že se jedná o souběh zájmů. Může tento zaměstnanec ve společnosti vést marketing? Pokud ano, za jakých podmínek?
 
Právní úprava
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
  • § 38 odst. 1 písm. b)
  • § 40
  • § 304
 
Odpověď
Pro zodpovězení dotazu by bylo potřebné znát, jaký druh práce má v pracovním poměru zaměstnanec sjednán a  jaký je předmět činnosti zaměstnavatele. Odkazujete pouze na pracovní náplň, která je jednostranným opařením zaměstnavatele, a nikoliv na pracovní smlouvu jako dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Zákoník práce pracovní náplň vůbec neupravuje, tento pojem se v praxi používá pro specifikaci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a z toho vyplývající práva a povinnosti zaměstnance. Pracovní náplň musí být v souladu s druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě. Povinnost zaměstnance vykonávat práce vymezené v pracovní náplni vyplývá z druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě, nikoliv z pracovní náplně samotné. Pracovní náplň může zaměstnavatel jednostranně měnit, a to i bez souhlasu zaměstnance, nicméně určené činnosti musí vyplývat ze smluvně sjednaného druhu práce.
Zaměstnanec, který na základě pracovní smlouvy doposud pro zaměstnavatele koná jinou práci, než je marketing, by byl povinen propagaci konat pouze v případě, že to tak bylo dohodnuto na základě změny pracovní smlouvy, a to rozšířením sjednaného druhu práce. Zaměstnanec je povinen podle § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce vykonávat pouze práce sjednané v pracovní smlouvě.
Jestliže zaměstnavatel zaměstnancům blíže písemně určí pracovní náplň nebo popis práce, musí při stanovení jednotlivých činností vycházet ze sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě. Není možné jednostranně ze strany zaměstnavatele pracovní náplní rozšířit sjednaný druh práce o činnost, která nespadá do původně sjednaného druhu práce. Tedy zaměstnanec, aby byl povinen vykonávat jiný než doposud sjednaný druh práce, by s tím musel souhlasit a musela by být sjednána změna pracovní smlouvy tak, že zaměstnanec bude vykonávat navíc další sjednaný druh práce.
Jestliže zaměstnanec při trvání pracovního poměru současně podniká, a to na základě živnostenského oprávnění v oblasti marketingu, není živnostenským zákonem zakázáno, aby současně měl sjednaný pracovní poměr na stejný druh práce. V tomto směru živnostenský zákon omezení konkurence nebo „souběh zájmů“ neupravuje. Pokud by zaměstnanec s navrženým výkonem dalšího druhu práce souhlasil, nebrání zaměstnavateli nic  v tom, aby pro něj zaměstnanec vykonával činnost, kterou již koná na základě živnostenského oprávnění.
Zákoník práce upravuje zákaz výkonu činnosti obráceným způsobem, protože chrání zaměstnavatele před tím, aby zaměstnanci, se kterými má sjednán pracovněprávní vztah, souběžně s pracovněprávním vztahem vykonávali výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele. Tuto činnost zaměstnanci mohou podle § 304 odst. 1 zákoníku práce  vykonávat jen s předchozím písemným souhlasem svého zaměstnavatele. Toto omezení se nevztahuje pouze na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti, ty může zaměstnanec vykonávat bez souhlasu zaměstnavatele.
Předmět činnosti zaměstnavatele neuvádíte. Jestliže však nemáte v předmětu činnosti obecně marketing, zaměstnanec může i bez souhlasu zaměstnavatele vykonávat výdělečnou činnost v oblasti marketingu na základě živnostenského oprávnění. I kdyby byl předmět činnosti zaměstnavatele shodný a zaměstnavatel by působil v oblasti marketingu, může zaměstnanec se souhlasem svého zaměstnavatele výdělečnou činnost na základě živnostenského oprávnění konat. Ustanovení § 304 ZP chrání zaměstnavatele, a je proto na něm, zda případně výkon jiné činnosti zaměstnanci povolí či nikoliv.
 
Shrnutí
Živnostenský zákon nezakazuje držiteli živnostenského oprávnění, aby vykonával stejnou činnost v pracovněprávním vztahu pro zaměstnavatele. V pracovním poměru je však zaměstnanec povinen konat pouze práce, na kterých se dohodl v pracovní smlouvě a výhradně dohodou o změně pracovní smlouvy podle § 40 odst. 1 zákoníku práce lze sjednaný druh práce rozšířit. Výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, může zaměstnanec podle § 304 odst. 1 zákoníku práce vykonávat jen s předchozím písemným souhlasem svého zaměstnavatele.
 
 
 
 

Výdělečná činnost zaměstnance

30.4.2010, JUDr. Jaroslav Jakubka, Zdroj: Verlag Dashöfer
K výkonu vedlejší činnosti potřebuje zaměstnanec písemný souhlas zaměstnavatele. Ovšem to neplatí ve všech případech.

Dotaz:
Naše pracovnice na pozici mzdová a finanční účetní zpracovává účetní agendu ještě soukromě pro jiné subjekty. S těmi má smlouvu o dílo na základě živnostenského listu. Předmět podnikání naší firmy je odlišný od poskytování služeb finančních nebo mzdových. Musí zaměstnankyně žádat o souhlas zaměstnavatele k povolení své práce na živnostenský list, když není shodný s předmětem podnikání, jak uvádí zákoník práce?

Odpověď:
Ustanovení § 304 zákoníku práce, podle něhož mohou zaměstnanci vedle svého zaměstnání vykonávaného v pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s předchozím písemným souhlasem má zamezit tzv. profesní konkurenci. 
Při aplikaci tohoto ustanovení zákoníku práce musí být splněny tři podmínky. Musí jít o činnost čili aktivní vztah charakterizovaný výkonem práce, musí jít o činnost výdělečnou a konečně musí jít o činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele. Předmět činnosti zaměstnavatele je stanoven v zápisu v obchodním rejstříku, v živnostenském oprávnění, popřípadě ve zřizovací listině. Okolnost, že zaměstnavatel všechny zapsané činnosti ve skutečnosti nevykonává, není rozhodující.
Výkon jiné výdělečné činnosti se vztahuje k předmětu činnosti zaměstnavatele, nikoliv k výkonu jednotlivých konkrétních prácí, které zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává. Proto je pro všechny zaměstnance jednoho zaměstnavatele předmět činnosti vždy stejný. Ostatní činnosti, tedy ty, které nejsou shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele, mohou zaměstnanci vykonávat bez jakéhokoliv omezení.
 
 
 
 

Zaměstnávání osob na DPP a registrace na FÚ

15.6.2010, Ing. Renata Konvičná, Zdroj: Verlag Dashöfer

 
Musí se podnikatel zaregistrovat k dani z příjmů ze závislé činnosti, pokud zaměstnává pouze studenty, jejichž daňová povinnost je nulová?


Dotaz:

Podnikatel (fyzická osoba) zaměstnává studenty na dohody o provedení práce. Výdělek těchto studentů není velký a daň po snížení o slevy na poplatníka a o slevu na poplatníka, který se soustavně připravuje na budoucí povolání, je 0 Kč. Zaměstnance na hlavní pracovní poměr ani na dohodu o pracovní činnosti nezaměstnává.

Musí se podnikatel zaregistrovat k dani z příjmů ze závislé činnosti v případě zaměstnávání výše uvedených studentů, pokud není povinen odvádět daň z příjmů, protože je nulová?

Odpověď:

Právní úprava

§ 33 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“)

§ 38j zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“)

Odpověď

Podle § 33 odst. 4 ZSDP je plátce povinen podat přihlášku k registraci u správce daně nejpozději do patnácti dnů od vzniku povinnosti srážet daň nebo zálohy na daň.

Podle § 38j odst. 7 ZDP má plátce povinnost podat vyúčtování včetně příloh i v případě, že mu v průběhu zdaňovacího období nevznikla povinnost odvádět úhrn sražených záloh správci daně, a to z důvodu poskytnutí slev na dani nebo daňového zvýhodnění.

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud plátce zaměstnává zaměstnance, kterým vyplácí mzdu, vede pro ně mzdové listy a prohlášení k dani, vypočítává zálohu na daň a poskytuje slevy na dani, je povinen se registrovat, neboť je povinen srážet daň nebo zálohy na daň, v případě tazatele sráží zálohy na daň po slevách ve výši 0 Kč.