ict Pro - kurzy, školení, konzultace
view counter

DPH v roce 2011 - podnikání

 

view counter

Nový pokyn D-343

18.11.2010, Zdroj: Česká daňová správa
 
Ministerstvo financí vydalo nový pokyn D-343 k postupu v souvislosti se směrnicí Rady 20010/66/EU, kterou došlo k prodloužení lhůty pro předkládání žádostí o vrácení daně z přidané hodnoty z jiného členského státu za rok 2009. Jeho znění je následující:
 
Čl. I. – Úvod a působnost
Se zpětnou účinností od 1. 10. 2010 vstoupila v platnost nová směrnice Rady 2010/66/EU1, kterou se mění směrnice 2008/9/ES upravující pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členské státě. Směrnicí Rady 2010/66/EU došlo k výjimečnému prodloužení lhůty pro předkládání žádostí o vrácení DPH z jiného členského státu,a to do 31. března 2011. Toto prodloužení se týká pouze žádostí, u nichž období pro vrácení daně spadá do roku 2009. Pro ostatní žádosti platí nadále standardní lhůta 30. 9. kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně.
Do doby, než bude výše popsaná změna lhůty promítnuta do příslušné národní legislativy, konkrétně do ustanovení § 82 odst. 3 a § 82a odst. 10 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), bude se v dané věci uplatňovat zásada přímého účinku evropské legislativy.
Podle ustálené judikatury Soudního dvora EU je přímý účinek dán, umožňuje-li příslušná norma práva EU státnímu orgánu stanovit existenci práv a povinností v konkrétně řešené věci. Bezprostřední účinek Soudní dvůr EU podmiňuje splněním určitých požadavků kladených na obsah příslušné právní normy EU (jasnost, přesnost, úplnost, bezpodmínečnost a uplynutí lhůty pro transpozici). Uvedené požadavky jsou ve výše popsaném případě naplněny.
 
Čl. II. – Dopady na praktický postup
A) V případě žádostí podávaných v tuzemsku (vrácení daně jiným členským státem - § 82 zákona o DPH)
Plátce má nově možnost podat žádosti o vrácení daně do jiných členských států za období roku 2009 nejpozději do 31. března 2011.
1 Směrnice Rady 2010/66/EU, ze dne 14. října 2010, kterou se mění směrnice 2008/9/ES, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě, Úř. věst. L 275, 20.10.2010, s. 1.
B) V případě žádostí podávaných v jiných členských státech (ČR je státem vrácení - § 82a a § 82b zákona o DPH)
Pokud jde o žádosti, které se týkají období pro vrácení daně spadající do roku 2009, bude správce daně při rozhodování ve věci vracení daně v tuzemsku osobám registrovaným k dani v jiném členském státě, postupovat v souladu se Směrnicí Rady 2010/66/EU. To znamená, že v případě takovýchto žádostí podaných sice po 30. 9. 2010, avšak do 31. března 2011, nebude lhůtu podle § 82a odst. 10 nyní platného znění zákona o DPH považovat za zmeškanou.
 
 
 
 

Aktuální informace z oblasti DPH

13.12.2010, Ing. Olga Hochmannová, Zdroj: Verlag Dashöfer
 
1. Novela zákona o DPH pro rok 2011
 
V současné době je připravován návrh novely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDPH), který by měl vstoupit v účinnost k 1. 4. 2011. Povinnost novelizovat legislativu DPH vyplývá členským státům ze změn Směrnice Rady 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty. Jedná se zejména o následující změny:
 
  • Další změna pravidel pro stanovení místa plnění při poskytování služeb, změna se bude týkat místa plnění při poskytování služeb kulturních, uměleckých, sportovních, vědeckých, vzdělávacích, zábavních a podobných služeb a služby zajištění vstupu na tyto akce (v § 10b ZDPH, ve směrnici čl. 53 a 54). Povinnost přijmout uvedené úpravy vyplývá členským státům ze Směrnice Rady 2008/8/ES, ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby.
  • Stanovení přísnějších podmínek pro osvobození od daně při dovozu zboží, týká se případů, kdy je dovoz zboží osvobozen proto, že je spojen s následným dodáním zboží do jiného členského státu (v § 71 odst. 8 ZDPH, ve směrnici čl. 143 písm. d)). Podmínkou osvobození bude, že dovozce v okamžiku dovozu poskytne orgánům členského státu dovozu DIČ pořizovatele, jemuž má být zboží dodáno a podklady prokazující, že zboží je určeno k dodání do jiného členského státu. Členské státy však mohou stanovit, že tyto podklady se poskytují pouze na vyžádání. Tyto změny vyplývají ze Směrnice Rady 2009/69/ES ze dne 25. června 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o daňové úniky spojené s dovozem.
  • Rozšíření zvláštního režimu používaného na dodání plynu a elektřiny (v § 7a ZDPH), na dodání a dovoz plynu a elektřiny bez ohledu na způsob přenosu a jeho zavedení i na dodání tepla a chladu Obdobně se rozšiřuje použití zvláštního režimu i na služby související s uvedenými dodáními.
  • Změna pravidel pro uplatnění odpočtu daně u nemovitostí případně i jiného obchodního majetku, který je zčásti využíván pro osobní spotřebu – DPH má být odpočitatelná jen do výše odpovídající použití pro ekonomickou činnost. Dvě poslední uvedené změny vyplývají ze Směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, kterou se mění některá ustanovení směrnice 206/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty.
  • Zavedení zvláštního režimu pro prodej povolenek na emise skleníkových plynů, při němž by daň měl přiznávat kupující. Vyplývá ze Směrnice Rady 2010/23/EU ze dne 16. března 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Ustanovení tohoto režimu je pro členské státy fakultativní, ale většina členských států je uplatní, rovněž ČR hodlá tuto možnost využít.
 
Připravovány jsou však i další změny zákona o DPH, které MF ČR do novely navrhuje – např. rozšíření systému reverse-charge u tuzemských plnění na dodání pohonných hmot, možnost vrátit DPH z nedobytných pohledávek, úpravy pravidel pro uplatnění nároku na odpočet daně a další.
 
2. Další aktuální změny směrnice Rady 2006/112/ES
Kromě změn směrnice, které byly zmíněny výše v souvislosti s novelou zákona o DPH, byla v červenci 2010 přijata další novela směrnice, kterou bylo upraveno zejména vystavování daňových dokladů. Vzhledem k tomu, že se jedná o problematiku, která se bude týkat každého plátce daně, přinášíme o této novele stručnou informaci již nyní.
Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace. Publikováno v Úředním věstníku EU L 189 dne 22. 7. 2010.
Tato směrnice stanoví nová pravidla vystavování daňových dokladů, náležitosti daňového dokladu, lhůtu pro vystavení daňového dokladu při dodání zboží do jiného členského státu, zjednodušuje používání elektronických daňových dokladů, zpřesňuje používání zjednodušených daňových dokladů, rozšiřuje možnosti používání režimu hotovostního účetnictví pro DPH (zaplacení daně až poté, co je uhrazena pohledávka a uplatnění odpočtu až poté, co je zaplacen závazek) a mění datum uskutečnění plnění při dodání zboží do jiného členského státu.
 
Nejdůležitější změny:
 
  • Pro vznik povinnosti přiznat dodání zboží do jiného členského státu bude rozhodující pouze datum vystavení faktury za dodání zboží, případně uplynutí lhůty pro její vystavení, pokud by faktura nebyla vystavena nebo nebyla vystavena včas. Stejně se zjednodušuje vznik povinnosti přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu.
  • V návaznosti na výše uvedenou změnu byla sjednocena lhůta pro vystavení daňového dokladu v případě dodání zboží do jiného členského státu – měl být vystaven nejpozději do 15. dne následujícího měsíce po dodání zboží.
  • U elektronických faktur již nebude nezbytnou podmínkou zaručený elektronický podpis nebo elektronická výměna dat EDI, tyto budou jen jednou z možností, jak prokázat věrohodnost a neporušenost elektronických daňových dokladů, kromě nich plátci mohou použít jakékoli jiné podnikové kontrolní mechanismy.
  • Bude rozšířen počet údajů na daňových dokladech o údaj, že doklad vystavila osoba, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečnilo („vystaveno zákazníkem“), nebo zpřesněn obsah údajů o charakteru transakce, je-li povinen přiznat daň příjemce („daň odvede zákazník“), když se používá zvláštní režim pro cestovní kanceláře („zvláštní režim – cestovní kanceláře“) nebo když se používá zvláštní režim pro použité zboží, umělecká díla nebo sběratelské předměty a starožitnosti („zvláštní režim – použité zboží“, „zvláštní režim – umělecká díla“, „zvláštní režim – sběratelské předměty a starožitnosti“).

 

Členské státy jsou povinny změny stanovené směrnicí přijmout nejpozději do konce roku 2012 a používat je od 1. 1. 2013.
****Konec ukázky***
 
Celý zákon o DPH na jednom místě, informace o novele 2011, velké množství praktických příkladů, upozornění na časté chyby. To vše naleznete v příručce Daň z přidané hodnoty od A do Z.
 
 
 
 
 

Možnost snížit DPH u pohledávek za dlužníky v insolvenci

13.12.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer
 
V prvé řadě jde o možnost, nikoliv o povinnost plátce opravu daně provést. Je podmíněna celou řadou skutečností:
 
  • Při uskutečnění zdanitelného plnění vůči dlužníkovi, který je plátcem, mu vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň.
  • Pohledávka vznikla nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím insolvenčního soudu o úpadku.
  • Plátce přihlásil pohledávku nejpozději ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu o úpadku, tato pohledávka byla zjištěna a v insolvenčním řízení nebyla popřena a přihlíží se k ní.
  • Plátce není s dlužníkem „spojenou“ osobou.
  • Plátce doručil dlužníkovi daňový doklad obsahující náležitosti podle zákona.
 
„Spojenými“ osobami jsou:
  • kapitálově spojené osoby s výší podílu alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob,
  • osoby blízké,
  • osoby, které podnikají s plátcem společně na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy.
Plátce, který provedl opravu výše daně, je povinen předložit jako přílohu k daňovému přiznání:
  • kopie všech vystavených daňových dokladů, u kterých provedl opravu výše daně v tomto daňovém přiznání,
  • výpis z evidence pro daňové účely obsahující obchodní firmu nebo jméno a příjmení dlužníka, DIČ dlužníka, evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu, evidenční číslo daňového dokladu.
 
Pokud je pohledávka v rámci insolvenčního řízení částečně či plně uspokojena, je plátce povinen přiznat a zaplatit daň z přijaté úplaty ke dni, kdy k uspokojení pohledávky došlo. Daň se vypočte tzv. shora.
Pokud plátce postoupí pohledávky, u nichž plátce provedl opravu výše daně, musí zvýšit daň na výstupu o částku ve výši provedené opravy, popř. po snížení o odvedenou daň při částečném uspokojení.
Při zrušení registrace je plátce povinen zvýšit daň na výstupu o částku ve výši provedené opravy, popř. po snížení o odvedenou daň při částečném uspokojení.
Připomínáme, že návrh novely zákona o DPH byl ve 2. čtení projednán Poslaneckou sněmovnou. K novele byly vypracovány další pozměňovací návrhy, jedním z pozměňovacích návrhů je posunutí plánované účinnosti novely z 1. ledna 2011 na 1. dubna 2011.
 
 
 
 

Nárok na odpočet DPH

8.6.2010, Ing. Pavel Novák
Dotaz se týká celkem běžné záležitosti, kdy náklady na opravu automobilu jsou v praxi obvykle vyšší než náhrada od pojišťovny. Rozdílem je tzv. spoluúčast, o kterou pojišťovna ponižuje své plnění.

Dotaz:
Jsem FO s jednoduchým účetnictvím a plátce DPH. Mám automobil v obchodím majetku s havarijní pojistkou se spoluúčastí 30 000 Kč. Po havárii jsem uhradil fa ve výši 80 406 Kč + DPH 16 081 Kč. Pojišťovna poukázala 50 406 Kč. Částku 80 406 Kč jsem zahrnul do výdajů, částku 50 406 Kč do ostatním daněných příjmů a DPH 16 081 Kč jsem uplatnil v nároku na odpočet v přiznání k DPH. Správce daně vyjádřil pochybnost o nároku na odpočet DPH a požádal mne ať to proberu s účetní a podám opravné přiznání. Protože žádnou účetní nemám, obracím se o radu k vám.

Odpověď:
V případě uvedeném v dotazu, platí FO-podnikatel opravu nejdříve v celé výši vč. DPH autoservisu a čeká  na peněžní plnění pojišťovny, které mu výdaj částečně kompenzuje. Opravu – základ daně ponížený o spoluúčast  hradí dodatečně pojištěnému pojišťovna.
V případě, že existuje smluvní vztah mezi pojišťovnou a autoservisem je zavedená praxe,  kdy část ceny za opravu vozidla nehradí pojištěný na účet autoservisu, ale pojišťovna přímo na účet autoservisu. Opravu – základ daně - hradí pojišťovna. Pojišťovna nese náklady za opravu  mimo spoluúčast, kterou platí firma autoservisu. Lze tvrdit, že uzavření smluvního vztahu mezi autoservisem a pojišťovnou přináší výhody jak  pojišťovně, tak i autoservisu. Pojišťovně v tom, že může nabízet svým klientům nadstandardní službu spočívající ve skutečnosti,  že neplatí opravu autoservisu a nemusí čekat na peněžní plnění pojišťovny, autoservisu v tom, že má zajištěný odbyt svých služeb.
 
Ať už je praxe taková, jaká je popsaná v odstavci prvém či druhém, plátcem daně uhrazenou DPH lze nárokovat jako odpočet daně za splnění všech podmínek vymezených v § 72 ZDPH. Ty mimo jiné uvádějí, že  nárok na odpočet daně bude mít  plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění, která použije mimo jiné pro účely uskutečňování  zdanitelných plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat daň na výstupu. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem uskutečnění přijatého zdanitelného plnění. Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem. Správce daně v případě pochybností o nároku na odpočet DPH v rámci tzv. vytýkacího řízení sdělí daňovému subjektu ve výzvě tyto pochybnosti způsobem umožňujícím daňovému subjektu určitou odpověď a předložení důkazních prostředků. Současně správce daně vyzve daňový subjekt, aby se k těmto pochybnostem vyjádřil, zejména aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil, nebo pravdivost údajů řádně prokázal. Není oprávněn vyzývat  daňový subjekt k podání opravného prostředku. V případě, že vytýkací řízení nezahájí, platí závazná lhůta pro vrácení odpočtu. Platí, že vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu.
 
 
 
 
 

Novela zákona o DPH 2011 - osvobození při dovozu zboží od 1. 1. 2011

29.11.2010, Ing. Miroslava Nováková, Zdroj: Verlag Dashöfer
 
Novela zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen ZDPH) k 1. 1. 2011 přinese změny v oblasti osvobození při dovozu zboží. O jaké změny se jedná, se dozvíme v následujících řádcích.
Obsah tohoto článku vychází z připravovaného návrhu novely ZDPH a může se stát, že v rámci schvalovacího procesu dojde k úpravám!
Osvobození při dovozu zboží se věnují současné ustanovení § 71 až § 71f ZDPH. Novela k 1. 1. 2011 přináší celkovou změnu ustanovení § 71 ZDPH, který je zcela nahrazen novým textem. V mnoha případech se však jedná jen o přesun v rámci jednotlivých odstavců. Nově vzniká ustanovení § 71g ZDPH, které svým způsobem rozšiřuje rozsah bývalého § 71 odst. 8 ZDPH. Ostatní ustanovení, která se týkají osvobození daně při dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujících nebo člena posádky letadla a při dovozu pohonných hmot cestujícím, a to ustanovení § 71a až § 71f ZDPH, zůstávají v platnosti ve stejné podobě jako do 31. 12. 2010.
 
Změny v § 71 ZDPH od 1. 1. 2011
Pro zjednodušení nebudeme komentovat tu část nového ustanovení § 71 ZDPH, která znamená jen přesun či přeformulování některého z odstavce § 71 ZDPH platného do konce roku 2010 a popíšeme jen novinky.
 
§ 71 odst. 2 ZDPH
Zcela nový je obsah ustanovení § 71 odst. 2 ZDPH, který je důsledkem implementace Směrnice Rady 2009/132/ES ze dne 19. 10. 2009. Touto směrnicí byla vymezena oblast působnosti čl. 143 písm. b) a c) Směrnice Rady 2006/112/ES upravujícího osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu. Vzhledem ke značnému rozsahu ustanovení upravujících příslušná osvobození při dovozu ve směrnici, zvolil v ZDPH zákonodárce formu pouhého vymezení jednotlivých druhů zboží, jehož se osvobození týká, s tím, že zde uvedl odkaz na Nařízení Rady č. 1186/2009 o systému Společenství pro osvobození od cla, kde jsou jednotlivé položky popsány podrobně. Nařízení Rady č. 1186/2009 lze nalézt na portálu Evropské unie http://eur-lex.europa.eu/Result.do?T1=V2&T2=2009&T3=1186&RechType=RECH_n.... Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech Evropské unie, a to již od 1. 1. 2010.
Od daně je tedy dle druhého odstavce § 71 ZDPH osvobozen dovoz zboží, jestliže je dováženému zboží přiznáno osvobození od cla podle Nařízení Rady č. 1186/2009,  pokud se jedná o:
a) zboží dovážené v zásilkách neobchodní povahy, jde-li o dovoz kávy nebo čaje, vztahuje se osvobození od daně na množství do
  1. 500 g kávy, nebo 200 g kávového extraktu a esence
  2. 100 g čaje, nebo 40 g čajového extraktu a esence
    - toto omezení vyplývá ze Směrnice Rady 2006/79/ES ze dne 5. 10. 2006, která v článku 2 odst. 1 písm. d) a e) stanovuje limity pro dovoz kávy a čaje nad rámec Nařízení Rady č. 1186/2009
b) osobní majetek fyzických osob,
  1. které se stěhují ze zahraničí do tuzemska
  2. dovážený při příležitosti sňatku
  3. nabytý děděním
    - osobním majetkem se rozumí zejména vybavení domácnosti, jízdní kola, motocykly, osobní motorová vozidla, přívěsy, sportovní a rekreační plavidla a letadla, zásoby apod.
c) výbavu, studijní potřeby a vybavení domácností žáků nebo studentů
- jedná se o vybavení žáků nebo studentů, kteří přijíždějí do Evropské unie za účelem studia a které jsou určeny k jejich osobnímu užívání po dobu studia
d) přemístění obchodního majetku a ostatního zařízení při přemístění podniku
- jedná se o takové přemístění obchodního majetku, kdy daný podnik ve třetí zemi ukončil svou činnost a je přemístěn, aby v Evropské unii vykonával obdobnou činnost
- v článku 29 až 34 Nařízení Rady č. 1186/2009 jsou vymezena podrobná pravidla pro tuto možnost osvobození při dovozu
- do 31. 12. 2010 upraveno v § 71 odst. 12 ZDPH
e) léčivé látky, léčivé přípravky, laboratorní zvířata, biologické nebo chemické látky
  1. laboratorní zvířata a biologické nebo chemické látky určené k výzkumu (do 31. 12. 2010 upraveno v § 71 odst. 13 ZDPH)
  2. léčivé látky lidského původu (lidská krev a její deriváty jako krevní plazma apod.) a činidla k určování krevní skupiny a tkání
  3. referenční látky pro kontrolu jakosti léčivých přípravků
  4. farmaceutické výrobky používané při mezinárodních sportovních událostech (pro osoby i zvířata)
f) zboží určené charitativním nebo dobročinným subjektům (do 31. 12. 2010 upraveno v § 71 odst. 15 ZDPH)
  1. zboží dovážené pro uskutečnění obecných záměrů, základní životní potřeby pouze bezúplatně nabyté
    - jedná se o zboží dovážené potřebným osobám a kancelářské zařízení a kancelářské potřeby pro charitativní a dobročinné subjekty, vyloučeny jsou alkoholické  a tabákové výrobky, káva, čaj a motorová vozidla s výjimkou sanitních vozidel
    - základními životními potřebami se rozumí zboží potřebné k uspokojení bezprostředních potřeb osob, jako jsou potraviny, léky, ošacení a přikrývky
  2. bezúplatně nabyté zboží dovážené ve prospěch zdravotně postižených osob pro účely vzdělávání, zaměstnání a sociálního rozvoje
  3. zboží dovážené ve prospěch obětí katastrof
    - jde např. o zboží, které je zdarma rozdělováno obětem katastrof, naopak nejde o materiál a zařízení, která jsou určena k opětovné výstavbě na postiženém území
g) dovoz v rámci mezinárodních vztahů
  1. čestná vyznamenání nebo ceny
  2. dary obdržené v rámci mezinárodních vztahů
  3. zboží určené k užívání hlavou státu
h) zboží dovážené k podpoře obchodní činnosti
  1. vzorky zboží nepatrné hodnoty
    - jedná se o vzorky, které mohou sloužit pouze k získání objednávky zboží, jež představují a jež má být dovezeno do Evropské unie, u daného vzorku musí být vyloučeno použití pro jiné účely, než je podpora obchodní činnostI
  2. tiskoviny a reklamní materiál
    - jedná se např. o katalogy, ceníky, návody k použití, obchodní prospekty, reklamní předměty, které nejsou kromě své reklamní funkce použitelné k žádným jiným účelům
  3. zboží používané nebo spotřebované v průběhu výstavy nebo podobné události
    - jde např. o malé vzorky zboží, zboží určené k předvedení, katalogy, obchodní prospekty, reklamní plakáty, kalendáře, fotografie
i) zboží dovážené ke zkouškám, analýzám nebo pokusům
j) různý dovoz, a to
  1. zásilky určené subjektům příslušným ve věcech ochrany autorských práv nebo průmyslového či obchodního vlastnictví (vzory, nákresy, modely, dokumentace apod. určené k předložení)
  2. turistický propagační materiál (např. prospekty, knihy, časopisy průvodce, zeměpisné mapy, kalendáře, fotografie, seznamy a ročenky hotelů, jízdní řády apod. určené k bezplatnému rozdávání)
  3. různé dokumenty a zboží (např. dokumenty zasílané zdarma orgánům veřejné správy, hlasovací lístky pro volby, jízdenky zasílané dopravními podniky z třetích zemí cestovním kancelářím v EU, použité obchodní a úřední dokumenty...)
  4. materiál k upevnění a ochraně zboží při přepravě (do 31. 12. 2010 upraveno v § 71 odst. 17 ZDPH)
  5. stelivo, píce a krmivo pro zvířata během jejich přepravy
  6. pohonné hmoty a maziva nacházející se v silničních motorových vozidlech a speciálních kontejnerech (speciálním kontejnerem se myslí kontejner vybavený speciálním zařízením pro chladicí, okysličovací, tepelně izolační nebo jiný systém)
  7. zboží určené na výstavbu, údržbu nebo výzdobu památníků nebo hřbitovů válečných obětí
  8. rakve, urny a smuteční ozdoby
  9.  
 
 
 
 

Novela zákona o DPH 2011 - opravy základu daně či výše daně v roce 2011

10.12.2010, Olga Holubová
Ustanovení týkající se oprav základu daně a výše daně se k 1. lednu 2011 poměrně značně mění. Jiná jsou jak pravidla pro zohlednění změn ceny po dni uskutečnění plnění, tak pravidla pro opravy chyb. Navíc se nově zavádí možnost opravit výši daně u nezaplacených pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení.
 
1.      Opravy základu daně a výše daně - § 42
Podmínky, při jejichž splnění se základ daně a daň opraví
Zákon stanoví taxativní výčet podmínek, při jejichž splnění plátce opravuje základ a výši daně. Ty se oproti předchozí úpravě zásadně nemění. První z nich je zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění.  Může jítnapříklad oodstoupení od smlouvy, vrácení dodávky zboží nebo její části z kvalitativních důvodů nebo situaci, kdy katastr nezapíše převod nemovitosti, z něhož byla dodavatelem už přiznána daň na základě jejího předání nabyvateli do užívání podle § 21 odst. 4. Dalším důvodem k opravě základu daně a daně je snížení nebo zvýšení základu daně a daně na základě podmínek sjednaných po uskutečnění zdanitelného plnění.  Z dikce ustanovení vyplývá, že podmínky, které jsou důvodem změn, musí být sjednány až po uskutečnění plnění. To je zřejmá změna oproti předchozí úpravě, která byla v tomto ohledu nepochybně odlišná, jestliže výslovně nekladla důraz na okamžik sjednání (soukromoprávních) podmínek pro změnu ceny. K opravě základu a výše daně dojde, stejně jako letos, i při vrácení spotřební daně podle § 40 odst. 2, při vrácení zálohy, neuskutečnilo-li se zdanitelné plnění, na které byla poskytnuta, nebo při jejím použití na úhradu jiného plnění. Posledním případem, kdy bude plátce opravovat základ daně a daň, jsou plnění podle § 13 odst. 3 písm. d) [tj. finanční leasing s povinností odkupu, který se považuje za dodání zboží nebo nemovitosti, kdy je poskytovatel povinen přiznat daň z celé smlouvy již při předání předmětu leasingu nájemci do užívání]. Snížení základu daně a daně se uskuteční, pokud bude předmět leasingu vrácen leasingové společnosti a vlastnické právo z různých důvodů nebude na nájemce převedeno.
Velmi důležitou změnou je zakotvení povinnosti opravy základu daně a daně ve všech případech, tedy i tehdy, má-li se základ daně snižovat. Zákonodárce konečně uvedl uložením této povinnosti do souladu § 42 zákona o DPH s články 184 a 185 Směrnice[1]. Nově bude proto každý plátce povinen opravit základ daně a daň i v případě poskytnutí slevy nebo snížení úplaty za službu nebo zboží z jiného důvodu.
 
Příklad
Odběratel vrátil dodavateli část dodávky zboží, protože nemělo požadovanou kvalitu. Do konce roku 2010 má dodavatel možnost volby, zda sníží základ daně a daň a vystaví odběrateli dobropis na vrácené zboží. Vystaví-li dodavatel dobropis, sníží odběratel ve zdaňovacím období, kdy dobropis obdrží (tj. v běžném období), původně uplatněný odpočet daně na vstupu. Rozhodne-li se dodavatel základ daně a daň nesnížit a dobropis nevystavit, přivádí odběratele do situace, kdy (podle výkladu daňové správy) je tento nucen podat dodatečné přiznání, v němž sníží původně uplatněný odpočet o částku odpovídající vrácenému zboží, a vysvětlovat případně správci daně, že sankce (úrok z prodlení) nemá být uložena. Od roku 2011 obdrží odběratel opravný daňový doklad (do konce roku 2010 nazývaný dobropis) vždy a vyhne se tak administrativně náročnějšímu dodatečnému přiznání.
 
Daňový doklad
Při opravě základu daně a daně oběma směry musí dodavatel do 15 dnů od zjištění skutečnosti rozhodné pro provedení opravy vystavit opravný daňový doklad podle § 45 (dříve dobropis nebo vrubopis), měl-li při uskutečnění původního plnění povinnost doklad vystavit. Tato povinnost je uložena ustanovením § 26 (před novelou stejně jako po novele), je-li odběratelem právnická osoba nebo fyzická osoba povinná k dani.  V ostatních případech provede dodavatel opravu jen ve své evidenci DPH.
Povinné náležitosti opravného daňového dokladu jsou přibližně shodné s náležitostmi daňového dobropisu a vrubopisu.  To ovšem neplatí v případech oprav u předplacených telekomunikačních služeb, kde § 45 odst. 3 nově vyžaduje i identifikační údaje odběratele a číslo původního daňového dokladu, což poskytovatel telekomunikačních služeb objektivně nemůže splnit. Lze jen doufat, že jejich absenci na opravných daňových dokladech nebude daňová správa postihovat,
V kterém zdaňovacím období uvede plátce opravu do přiznání
Odpověď by mělo poskytovat ustanovení § 42 odst. 3, avšak záměr zákonodárce z něho nelze bezezbytku vyčíst:
 
„Oprava základu daně a výše daně je samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období,ve kterém plátce
a)      opravou základu daně a výše daně zvyšuje daň na výstupu nebo svoji daňovou povinnost,
b)      opravou základu daně a výše daně snižuje daň na výstupu nebo svoji daňovou povinnost a osoba povinná k dani, právnická osoba, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání, nebo osoba identifikovaná k dani, pro kterou se původní plnění uskutečnilo nebo která poskytla úplatu, z níž vznikla povinnost přiznat daň, obdržela opravný daňový doklad,
c)      nebo provedl opravu základu daně a výše daně v daňové evidenci, pokud plátce neměl povinnost vystavit opravný daňový doklad podle odstavce 2.“
Nabízí se otázka, jak postupovat v případě, kdy plátce snižuje základ daně a daň (písm. b) a opravu provede  v květnu, přičemž daňový doklad obdrží odběratel až v červnu. Ustanovení totiž předpokládá, že k oběma skutečnostem dojde v jednom zdaňovacím období. V této souvislosti pak může být nastolena otázka druhá, jaký dodavatelův úkon vlastně představuje opravu základu a výše daně: zda je to vystavení daňového dokladu nebo úkon jiný. A dále – zvýšení základu daně může být podřazeno jak pod písm. a), tak pod písm. c). Bez ohledu na uvedené nejasnosti však lze výklad daňové správy předpokládat: v případě zvyšování základu daně a daně se bude postupovat podle písmena a), v případě snižování pak plátce uvede opravu do zdaňovacího období, v němž protistrana obdržela opravný daňový doklad, jestliže je odběratelem právnická osoba nebo fyzická osoba povinná k dani (písm. b), v ostatních případech ve zdaňovacím období, kdy byla oprava provedena v daňové evidenci (písm. c). Není samozřejmě vyloučeno, že výklad předmětného ustanovení se ustálí v jiné poloze, než uvádím.  Důvodem je jeho nejednoznačné znění.
Pravidla, která novela zákona nemění
Při opravách základu daně a daně bude plátce postupovat stejně jako v roce 2010 v případě přepočtového kurzu a sazby, které se použijí stejné jako u původního zdanitelného plnění, tříleté lhůty, v níž je možno opravu provést, i základu daně a lhůty pro provedení opravy u finančního leasingu.
Na rozdíl od předchozího znění neupravuje zákon tentokrát speciálně změny základu daně a daně pro přeshraniční transakce, stanoví pouze povinnost uplatnit výše uvedená pravidla obdobně.  Při dovozu zboží, kdy je správcem daně celní orgán, je plátce povinen mu nesprávně uplatněný základ daně a daň oznámit.
 
 2.      Opravy výše daně při nápravě chyb - § 43
Podmínky pro provedení opravy
Další situací vyžadující opravu jsou chyby, jichž se plátce v jednotlivých transakcích může dopustit.  Jedná se zejména o zdanění plnění osvobozených od daně nebo plnění, která předmětem daně nejsou, nebo uplatnění základní sazby v případech, kdy měla být použita sazba snížená, což jsou pochybení, jejichž oprava znamená prospěch jednotlivce (tj. původně přiznaná daň se snižuje).  Ustanovení § 43 výslovně umožňuje plátci takové opravy provést, a to vždy v dodatečném přiznání za období, v němž se původní transakce uskutečnila nebo byla přijata úplata. Při opravě je plátce povinen vystavit opravný daňový doklad podle § 45 v případech, kdy měl tuto povinnost na základě původní transakce nebo kdy tak učinil. V ostatních případech provede opravu v daňové evidenci.
V kterém okamžiku lze dodatečné přiznání obsahující opravu výše daně směrem dolů podat
Opravu lze prostřednictvím dodatečného přiznání provést nejdříve ke dni, v němž protistrana (plátce nebo osoba identifikovaná k dani) obdržela opravný daňový doklad, v ostatních případech ke dni, k němuž byla oprava provedena v daňové evidenci. Opravný daňový doklad se vystaví podle § 45 stejně jako v případě opravy základu daně a daně. Zákon nijak neupravuje postup odběratele, a to proto, že se zcela mění pravidla pro nárok na odpočet daně: od roku 2011 bude mít plátce nárok na odpočet daně na vstupu pouze rozsahu správné sazby (viz novelizované znění § 72 odst. 2). Znamená to například, že byla-li dodavatelem uplatněna daň v základní sazbě, přičemž podle zákona měla být uplatněna sazba snížená, má odběratel nárok na odpočet pouze ve výši snížené sazby daně, a to bez ohledu na to, že na dokladu je uvedena základní sazba.  Z toho plyne, že i kdyby odběratel nikdy opravný daňový doklad neobdržel, udělal chybu, když si uplatnil odpočet ve výši sazby základní, a je povinen podat dodatečné přiznání do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž chybu zjistil, a ve stejné lhůtě daň doplatit (§ 141 odst. 1 daňového řádu). Odběratel tedy podává dodatečné přiznání jak na základě přijetí opravného daňového dokladu, tak na základě vlastního zjištění chyby.
Příklad
Dodavatel stavebních a montážních prací v červenci 2011 zjistil, že v únoru 2011 vystavil daňový doklad, na kterém uvedl základní sazbu místo snížené sazby daně, neboť práce, které fakturoval, byly provedeny na stavbě pro bydlení. Podle § 43 provede opravu výše daně: vystaví opravný daňový doklad podle § 45 a zašle jej odběrateli – plátci daně. Odběratel doklad obdrží v srpnu. V srpnu tedy dodavatel podá dodatečné přiznání za únor, v němž sníží daň na výstupu. Odběratel podá na základě opravného dokladu také dodatečné přiznání za únor, v němž vrátí část odpočtu neoprávněně uplatněnou. I kdyby odběratel opravný daňový doklad neobdržel, má povinnost podat dodatečné daňové přiznání a odpočet opravit, a to do konce měsíce následujícího po měsíci, kdy chybu zjistil (§ 141 odst. 1 daňového řádu).
 
Daňový doklad vystavený neplátcem
Podobně jako plátce může od roku 2011 postupovat při opravě výše daně i neplátce. Vystaví-li osoba, která není plátcem, daňový doklad, je povinna dle § 108 odst. 1 písm. k) daň uvedenou na dokladu přiznat a zaplatit.  Odběrateli však nárok na odpočet daně přesto nevzniká. Svoji chybu však může dodavatel napravit a její důsledky tak eliminovat vystavením opravného daňového dokladu podle
§ 43 a jeho doručením odběrateli.
Příklad
Dodavatel zboží se stal plátcem podle data na osvědčení o registraci k 1. květnu 2011. Dne 28. dubna dodal zboží a již u této dodávky (nesprávně) uplatnil daň na výstupu, kterou uvedl do svého prvního přiznání za 2. čtvrtletí 2011. Jeho odběratel (nesprávně) uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu. Uvedená chyba byla zjištěna v září 2011. Dodavatel vystavil opravný daňový doklad podle § 45, doručil jej odběrateli a oba chybu opravili v dodatečném přiznání. Stejný postup by byl uplatněn, kdyby dodavatel v okamžiku zjištění chyby už plátcem nebyl nebo kdyby plátcem vůbec nikdy nebyl a přesto vystavil daňový doklad a uvedl na něm daň na výstupu.
Pravidla, která novela zákona nemění
Při opravách výše daně v důsledku chyb bude plátce postupovat stejně jako v roce 2010, pokud jde o přepočtový kurz a sazbu, které se použijí stejné jako u původní transakce. Rovněž i tříletá lhůta, v níž je možno opravu provést, zůstává beze změn.
Oprava výše daně ve prospěch státu
Uplatní-li plátce daň v nižší výši než stanoví zákon, zákon o DPH způsob opravy speciálně neupravuje. Podle § 141 odst. 1 daňového řádu má plátce povinnost podat dodatečné přiznání do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž chybu zjistil, a ve stejné lhůtě daň doplatit. Je nicméně otázkou, jakou technikou opraví odpočet daně na vstupu jeho odběratel. Ani to totiž zákon o DPH neřeší. Podle mého názoru však nic dodavateli nebrání, aby vystavil opravný daňový doklad, na základě něhož může odběratel „douplatnit“ zbývající část nároku na odpočet (např. rozdíl mezi základní sazbou a původně chybně uplatněnou sazbou sníženou). Tento výklad lze podpořit i ustanovením § 26, podle něhož má odběratel na daňový doklad se správnou sazbou ze zákona právo.  Z ustanovení § 73 odst. 2, podle něhož bude v roce 2011 možno uplatnit nárok na odpočet daně až za období, v němž příjemce plnění měl ve svém držení daňový doklad, lze, domnívám se, dovodit, že odběratel uplatní zbývající část nároku na odpočet nejdříve v období, v němž opravný doklad obdrží (tj. v běžném období).
Příklad
Plátce v únoru omylem uvede na daňový doklad sníženou sazbu daně místo sazby základní. Svoje pochybení zjistí v červenci. Do konce srpna je povinen podat dodatečné přiznání za únor a rozdíl v sazbách doplatit. Jakým způsobem opraví odpočet jeho odběratel? I když zákon v tomto ohledu mlčí, z jeho systematiky a z obecných ustanovení lze dovodit, že dodavatel mu může umožnit opravu vystavením opravného daňového dokladu. Kdyby odběratel obdržel doklad např. v srpnu, uplatnil by zbývající část odpočtu v běžném přiznání za srpen. Vzhledem k absenci jakéhokoli zákonného ustanovení, které by postup odběratele upravovalo, však lze očekávat, že výklady nebudou jednotné. Druhou výkladovou variantou pak by mohla být povinnost storna původně vystaveného dokladu s chybně uplatněnou nižší sazbou daně a jeho nahrazení dokladem bezvadným. To by však nic nezměnilo na povinnosti dodavatele podat dodatečné přiznání a možnosti odběratele uplatnit správný nárok na odpočet až v okamžiku, kdy má bezvadný doklad ve svém držení.
3.      Oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení - § 44
Podmínky pro provedení opravy
Zákon zavádí zcela nově možnost opravy výše daně u nezaplacených pohledávek, je-li dlužník v insolvenčním řízení. Opravu lze provést, jsou-li splněny následující podmínky:
1.         pohledávka vznikla nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku a doposud nezanikla,
2.         dlužník se nachází v insolvenčním řízení a insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku,
3.         věřitel přihlásil tuto svoji pohledávku nejpozději ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu o úpadku, tato pohledávka byla zjištěna a v insolvenčním řízení se k ní přihlíží (tj. max. v hodnotě, k níž přihlíží soud),
4.         věřitel a dlužník nejsou osobami, které jsou kapitálově spojené podle § 5a odst. 3 s tím, že výše podílu představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, nejsou osobami blízkými, nebo osobami, které podnikají s plátcem společně na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy a
5.         věřitel doručil dlužníkovi daňový doklad podle § 46 odst. 1.
 
V kterém období lze opravu provést
Opravu výše daně na výstupu je věřitel oprávněn provést nejdříve ve zdaňovacím období, v němž byly splněny zákonné podmínky, tj. v běžném zdaňovacím období.  Nelze ji však provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění a v případě, že dlužník přestal být plátcem DPH.  Pokud provede věřitel opravu výše daně, je dlužník povinen snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění o částku daně opravenou věřitelem, a to ve výši, v jaké uplatnil odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění. Tuto opravu odpočtu u přijatého zdanitelného plnění je dlužník povinen provést ve zdaňovacím období, v němž byly splněny výše uvedené podmínky, tedy rovněž v běžném zdaňovacím období.
Příklad
Plátce-věřitel  eviduje nezaplacenou pohledávku splatnou před rokem ve výši 1200 Kč (1000 + 200 DPH). Dlužník je v insolvenčním řízení, soud vydal rozhodnutí o prohlášení konkurzu. Věřitel pohledávku řádně přihlásil a tato byla zjištěna ve výši, ve které ji věřitel přihlásil. Dlužník není s věřitelem ve zvláštním vztahu (nejsou kapitálově propojeni, ani osobami blízkými, ani spolu nepodnikají ve sdružení). Plátce-věřitel  vystavil v březnu daňový doklad podle § 46 a v dubnu jej doručil dlužníkovi. V přiznání k DPH za zdaňovací období duben sníží daň na výstupu o částku odpovídající dani z této pohledávky (200). Ve stejném zdaňovacím období má dlužník povinnost snížit odpočet, který si původně uplatnil (200).
 
Následné zaplacení či postoupení pohledávky; zrušení registrace věřitele
Jestliže je pohledávka věřiteli následně (částečně) uhrazena, případně je věřitelem postoupena třetí osobě nebo je věřiteli zrušena registrace k DPH, je věřitel povinen daň, kterou si na základě výše uvedených ustanovení od státu vyžádal, zase vrátit.
Příklad
Pohledávka byla plátci-věřiteli z předchozího příkladu uhrazena v 50%ní výši. Jeho povinností proto je přiznat a zaplatit z této úplaty daň, a to ke dni, v němž k úhradě došlo, a ve výši odpovídající uhrazené části pohledávky. Tento plátce proto do 15 dnů od data přijetí úhrady vystaví pro dlužníka daňový doklad a ve zdaňovacím období, v němž došlo k úhradě, přizná daň na výstupu ve výši 100. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet ve stejné výši ve zdaňovacím období, v němž doklad obdržel.
Obdobný postup se uplatní při postoupení pohledávky nebo při zrušení registrace k DPH věřitele. Ke dni, v němž došlo k postoupení pohledávky resp. ke zrušení registrace je plátce-věřitel (příp. jeho právní nástupce) přiznat daň na výstupu a do 15 dnů vystavit pro dlužníka oznámení o této skutečnosti. Dlužník je naopak na základě tohoto oznámení oprávněn znovu uplatnit odpočet, který dříve státu v důsledku předchozího postupu věřitele musel vrátit.
 
 
 Administrativní povinnosti věřitele
Kromě vystavování příslušných daňových dokladů či oznámení pro dlužníka je věřitel povinen při opravě výše daně přiložit k daňovému přiznání přílohu s kopií příslušných daňových dokladů a výpis z evidence oprav, které se vztahují k danému zdaňovacímu období.  Tuto evidenci vede podle § 100 odst. 6 a uvádí do ní obchodní firmu nebo jméno a příjmení dlužníka, jeho daňové identifikační číslo, evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu, evidenční číslo daňového dokladu, jímž provádí opravu, a výši opravy daně na výstupu.
Při opravě výše daně použije plátce původní sazbu i kurz pro přepočet cizí měny.
Daňový doklad
Podoba daňového dokladu při provedení opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení má svoji speciální úpravu v § 46.
Přechod mezi starou a novou úpravou
Zákon neobsahuje žádné speciální přechodné ustanovení k provádění všech výše uvedených oprav. Nabízí se proto otázka, jak postupovat v roce 2011 při opravě základu a výše daně nebo samotné výše daně, došlo-li k původnímu plnění v roce 2010 a dříve.  Z důvodu absence jakékoli úpravy jsem přesvědčena, že se při opravě prováděné v roce 2011 použijí již nová ustanovení, a to bez ohledu na to, že původní plnění se uskutečnilo před novelou.  Znamená to například, že při splnění ostatních zákonných podmínek může plátce v roce 2011 opravit výši daně u pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení, která vznikla před r. 2011. Obdobně bude postupovat i plátce, který opravuje výši daně podle § 43 (např. oprava výše daně původně uplatněné ve vyšší než zákonné výši). Uplatní už „nový“ mechanismus, což znamená, že opravu neprovede v běžném období podle § 49 účinného do konce roku 2010, ale prostřednictvím dodatečného přiznání podle § 43 odst. 1 ZDPH účinného k
1. lednu 2011.
Orientační přehled zdaňovacích období, v nichž se provede oprava u každé ze smluvních stran
§
možnost/povinnost
u dodavatele
druh opravy
dodavatel
odběratel
§ 44 insol- vence
možnost
snížení daně na výstupu
v běžném období, nejdříve při splnění podmínek v
§ 44/1, do 3 let
povinnost vrátit odpočet v běžném období, kdy byl obdržen doklad
§ 44/5
§ 42
zvýšení /snížení ceny
povinnost
zvýšení/snížení základu daně a daně
v běžném období,
nejasná formulace pro případy snížení v § 42/3/b),
do 3 let
povinnost vrátit odpočet v běžném období, kdy se dozvěděl (snížení);
možnost uplatnit, v běžném období, kdy došlo k opravě
§ 43
snížení
daně -
oprava chyb u
transakcí
možnost
snížení daně (daňové povinnosti) na výstupu
v dodatečném přiznání, ale až protistrana (plátce nebo os. ident.) obdrží opravný doklad,
do 3 let
není upraveno, protože nárok nikdy nevznikl;
opraví se v dodatečném přiznání podle
daňového řádu
§ 43
zvýšení daně – oprava chyb u transakcí
povinnost podle
§ 141/1  daňového řádu
zvýšení daně (daňové povinnosti) na výstupu
dodatečné přiznání
u odběratele není speciální úprava; snad nic nebrání uplatnění odpočtu (?) z opravného daňového dokladu v běžném období, ve lhůtě dle § 73/3
zvýšení daně – oprava jiných chyb (neupraveno zákonem o DPH)
povinnost podle
§ 141/1  daňového řádu
zvýšení daně
dodatečné přiznání
 
snížení daně – oprava jiných chyb (neupraveno zákonem o DPH)
možnost podle
§ 141/2  daňového řádu
snížení daně
dodatečné přiznání
(podle jazykového výkladu jen při nových skutečnostech či důkazech)
 


[1] Směrnice Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty
 
 
 
 
 
 

REVERSE-CHARGE

10.12.2010, Ing. Ivana Langerová
Od ledna 2010 došlo kromě změn v určení státu zdanění u přeshraničních služeb rovněž k modifikaci pravidel o určení osoby, která z těchto služeb přiznává daň. Změny se týkají některých podmínek a rozsahu aplikace reverse charge mechanismu, tj. případů, kdy se povinnost přiznat a zaplatit daň přesouvá z poskytovatele na příjemce služby (v zákoně o DPH jsou tyto změny promítnuty v § 108 odst. 1 písm. b), c) a odst. 2).
 

Dotaz:
Co přesně a konkrétně znamená zaplatit DPH pomocí mechanismu reverse-charge a jak je to s uvedením částek do daňového přiznání, pokud je přijatá faktura ze třetí země v EUR?

Odpověď:
Reverse-charge mechanismus se uplatňuje v případě poskytnutí zdanitelné přeshraniční služby mezi osobami povinnými k dani, kdy místo zdanění služby připadá na členský stát, ve kterém má sídlo, místo podnikání, případně provozovnu příjemce služby, ve kterém ale současně poskytovatel služby není usazený. V praxi to znamená, že v takovém případě službu nezdaní podle obecně platných pravidel poskytovatel služby, ale že daň z této služby přizná ve svém daňovém přiznání příjemce služby a poskytovatel služby tak není povinen se ve státě zdanění služby zaregistrovat pro účely DPH.
Obdobné pravidlo se již uplatňovalo do konce roku 2009 u některých služeb, které se zdaňovaly v členském státě příjemce služby. Nová úprava aplikaci reverse-charge zpřesňuje a jednoznačně vymezuje podmínky, za kterých se poskytovatel služby považuje za osobu neusazenou v příslušném členském státě zdanění služby.
Reverse-charge, tj. přesun povinnosti přiznat a zaplatit daň na příjemce služby, se uplatňuje u všech přeshraničních zdanitelných služeb s místem plnění v tuzemsku poskytnutých plátci nebo osobě identifikované k dani osobami povinnými k dani neusazenými v tuzemsku (§ 108 odst. 1 písm. b) a c) zákona).
Pro určení toho, zda jde o osobu povinnou k dani neusazenou v daném členském státě, je rozhodující, zda tato osoba má ve státě, do kterého službu poskytuje, a ve kterém se služba zdaňuje, sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, resp. zda se tato provozovna účastní příslušného poskytnutí přeshraniční služby.
Jestliže poskytovatel služby nemá v členském státě zdanění sídlo, místo podnikání ani provozovnu, považuje se za osobu, která není usazená v daném členském státě. Obdobně se poskytovatel služby považuje za osobu, která není usazená v daném členském státě, jestliže v tomto státě sice má provozovnu, ale tato jeho provozovna se příslušného poskytnutí přeshraniční služby neúčastní.
Jestliže poskytovatel služby má v členském státě zdanění sídlo nebo místo podnikání, vždy se považuje za osobu, která je usazená v tomto státě, a to bez ohledu na to, zda se příslušného poskytnutí služby účastní.
 
Přepočítací kurz
Pro přepočet na české koruny pro účely DPH se uplatní § 4 odst. 4 zákona o DPH. Eura se na české koruny přepočtou kurzem platným ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, což u přijatých služeb, která zdaňuje příjemce (§ 24 zákona o DPH) prakticky znamená, že rozhoduje kurz platný ke dni poskytnutí služby (zpravidla poslední den poskytování nebo dřívější den vystavení daňového dokladu).
Platným kurzem může být podle volby plátce buď aktuální denní kurz České národní banky nebo stanovený pevný (historický) kurz České národní banky.
 
Daňové přiznání
Do daňového přiznání se služba z třetí země přidaňuje v ř. 11 a odpočet se uplatní v ř. 44.
 
 
 
 

Uplatnění ustanovení § 10k zákona o DPH

20.8.2010, Zdroj: Česká daňová správa
 
Při poskytnutí služeb s určením místa plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, s výjimkou služeb osvobozených od daně, může dojít v souladu s ustanovením § 10k zákona o DPH k odlišnému určení místa plnění s tím, že místem plnění je tuzemsko. Jde o případy, kdy:
1.      služba je poskytnuta osobě povinné k dani se sídlem, místem podnikání či provozovnou ve třetí zemi,
2.      příjemce služby je zároveň plátcem a
3.      ke skutečnému užití či spotřebě dochází v tuzemsku.
1. Propagační a reklamní služby
Dotaz:
Český plátce DPH poskytne služby v oblasti reklamy a propagace pro společnost usazenou ve Švýcarsku, která je registrována k dani z přidané hodnoty v ČR. Tato švýcarská společnost je českým plátcem DPH v souladu s § 94, odst. 13 zákona o DPH, tzn., že v ČR uskutečňuje zdanitelné plnění a plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet a nemá zde provozovnu pro účely DPH. Službami, které jí byly poskytnuty, je konkrétně prezentace produktů na specializovaných seminářích, propagace produktu ve sdělovacích prostředcích či zajištění školení ke konkrétnímu produktu pro distributory v ČR. Jak určí český plátce, který služby poskytuje, místo plnění a vznikne mu daňová povinnost?
Odpověď:
V oblasti reklamních a propagačních služeb poskytnutých zahraniční osobě povinné k dani českým plátcem, pokud tyto služby budou realizovány na území ČR, se bude místo plnění nacházet ve většině případů v ČR. Jedná se zejména o situace, kdy jsou reklamní sdělení či propagace v ČR šířeny. Tento závěr lze doložit judikaturou Evropského soudního dvora, konkrétně rozsudkem C-1/08 ve věci Athesia Druck Srl. Dle závěru soudu se zemí, ve které dochází ke skutečnému využití a převzetí propagačních služeb, rozumí země, ze které jsou šířena reklamní sdělení. Je-li tedy tato podmínka splněna, např. propagace produktu v českých sdělovacích prostředcích, prezentace na seminářích organizovaných v ČR, je místem plnění ČR a služba bude podléhat české dani z přidané hodnoty. V případě, že český poskytovatel služby zajistí pro švýcarskou společnost propagační službu na území více států, např. reklamní kampaň v českém a slovenském denním tisku, bude české DPH podléhat pouze ta část služby vztahující k propagaci na území ČR, tj. v českých sdělovacích prostředcích.
2. Přepravní služby
Dotaz:
Přepravce, český plátce DPH či osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, poskytne přepravu zboží mezi ČR a jiným členským státem pro společnost usazenou ve Švýcarsku, která je registrována k dani z přidané hodnoty v ČR, a nemá v ČR provozovnu pro účely DPH.
Objednávka zní na přepravu zboží do konkrétního místa určení, tj. hlavním cílem této služby je přepravit zboží do konkrétní země bez ohledu na to, jakým způsobem či přes které členské státy Evropského Společenství bude doprava přepravní společností provedena. Jak se stanoví místo plnění a komu vznikne povinnost přiznat a zaplatit daň?
Odpověď:
Pro posouzení místa plnění je v zásadě nutné vycházet z obecného předpokladu, že služba přepravy nemůže být užita či spotřebována dříve, než je skutečně dokončena. O užití přepravní služby tak lze uvažovat až tehdy, když je zboží dopraveno do místa určení. Z toho vyplývá závěr, že služba přepravy zboží mezi členskými státy je užita a spotřebována v zemi ukončení této přepravy. V případě, že přeprava zboží pro výše uvedenou švýcarskou společnost bude poskytnuta osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není v ČR registrována za plátce, a přeprava bude směřovat z ČR s ukončením v jiném členském státě, bude místem plnění tento členský stát. Přepravci - osobě registrované k dani v jiném členském státě nevznikne v ČR žádná povinnost přiznat daň, neboť bude postupovat podle pravidel stanovených zákonem o DPH daného členského státu. Pokud by tato osoba uskutečnila přepravu zboží, která by byla ukončena v ČR, vznikne povinnost přiznat a zaplatit daň podle § 108 odst. 1 písm. b) zákona o DPH, a to švýcarské společnosti jako plátci daně, kterému byla poskytnuta služba osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku ve smyslu § 108 odst. 2. téhož zákona.
3. Práce na movité věci
Dotaz:
Český plátce DPH poskytuje služby práce na movité věci pro společnost usazenou ve Švýcarsku, která je registrována k dani z přidané hodnoty v ČR a nemá v ČR provozovnu pro účely DPH. Poskytnuté služby spočívají v kompletaci výrobků a jejich zabalení, přičemž veškeré zboží a materiál je ve vlastnictví švýcarské společnosti. Po dokončení těchto prací je zboží fyzicky přepraveno z ČR přímo do jiného členského státu nebo vyvezeno do třetí země. Je místem plnění ČR?
Odpověď:
Jako kritérium pro určení skutečného místa využití a spotřeby této služby bude zjištění, zda poskytnutá služba byla v ČR užita, tj., zda zboží zůstává na území ČR a nebo je následně pro objednatele služby odesláno mimo území ČR. Práci na zboží, které zůstává v ČR, tedy práce je zde spotřebována, bude český plátce fakturovat švýcarské společnosti s českou daní z přidané hodnoty. Naopak pokud bude zboží ihned z ČR odesláno, nepůjde o užití v ČR a místo plnění u poskytnuté služby se stanoví podle § 9 odst. 1 zákona o DPH.
Dotaz:
Uvedená švýcarská společnost prodá zboží, na kterém byla provedena služba práce na věci movité jiné zahraniční společnosti registrované k DPH v ČR, která jej následně prodá konečným zákazníkům v jiném členském státě či ve třetí zemi. Zboží je fyzicky přepraveno přímo ze závodu českého plátce mimo území České republiky, k prodeji ale dochází v ČR, ještě před zahájením či v průběhu přepravy. Bude místo plnění mimo tuzemsko?
Odpověď:
Kritérium, zda zboží zůstane v ČR nebo bude z ČR odesláno, lze využít pouze při, resp. ve vztahu k poskytnutí práce na movité věci jejímu příjemci – tj. v tomto konkrétním případě švýcarské firmě. Ta práce přijala v ČR, v ČR pak zpracované zboží prodala. Proto v daném případě poskytovatel těchto prací bude fakturovat včetně daně z přidané hodnoty. Další prodej se již k užití prací nevztahuje, neboť jeho předmětem je dodání zboží, nikoliv služby, které ani nebyly nabyvateli zboží poskytnuty. Protože k dodání zboží došlo v ČR, bude švýcarská společnost jako český plátce fakturovat uvedenému zákazníkovi – zahraniční společnosti toto zboží za ceny včetně daně.
Závěr:
Pro správné stanovení místa plnění podle § 10k zákona o DPH v případě poskytnutí služby práce na věci movité je předpokladem řádné sjednání obchodních podmínek, z nichž bude zřejmé, kde poskytnutá služba bude ve smyslu uvedeného kritéria užita. Pokud poskytovatel služby nebude mít dostatek informací, nebude moci správně místo plnění posoudit.
4. Poradenské, konzultační a obdobné služby
Dotaz:
Český plátce DPH poskytuje služby švýcarské společnosti usazené ve Švýcarsku, která je plátcem daně z přidané hodnoty v ČR a nemá v ČR provozovnu pro účely DPH. Poskytnutými službami jsou zejména právní služby, zpracování daňového přiznání, zastupování společnosti před státními orgány a různé administrativní služby. Tyto služby se vztahují pouze k činnosti společnosti vykonávané v ČR. Jak určí český plátce místo plnění, aby služby ev. správně zdanil?
Odpověď:
U těchto služeb bude ve většině případů místo plnění v ČR. Pokud budou přijaté právní služby využity např. pro uzavření smluvních vztahů v ČR, je zřejmé, že v ČR byly také užity. Proto je poskytovatel bude fakturovat včetně daně. Pokud by se však poskytnuté právní služby vztahovaly k nějaké transakci mimo ČR, nedojde zpravidla k jejich užití v ČR a poskytovatel služby bude postupovat při určení místa plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH. Stejně tak bude postupovat při zpracování daňového přiznání. Bude-li zpracováno české daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, které švýcarská společnost předloží českému správci daně, je užití služby zpracování přiznání v ČR a poskytovatel služby bude fakturovat službu včetně daně. Budou-li zpracovány podklady za činnost společnosti v ČR a podklady budou využity pouze pro zpracování přiznání k dani z příjmů za celou společnost ve Švýcarsku, nebude služba zpracování užita v ČR a její poskytovatel bude postupovat podle § 9 odst. 1 zákona o DPH.
Závěr:
I při poskytování těchto služeb, stejně tak jako u služeb uvedených v předchozích odpovědích, je předpokladem správného posouzení místa plnění uzavření zcela konkrétních obchodních podmínek, na jejichž základě bude poskytovatel služby moci správně stanovit místo plnění.